Kam až mě nohy donesou...

... o vášni k běhání, o ultramarathonu, o přírodě a snad trochu i o lidech - sobě i jiným pro radost.

pondělí, září 16, 2013

Roky dluhů, dluhy roku

Verny ctenar si jiste povsiml, ze se zhruba rocni periodou prechazi tento blog do stavu klinicke smrti, zpravidla vprostred vypraveni dramatickeho pribehu. Stejne necekane jako drive odezni, tez jakoby z niceho zacnou se objevovat prispevky nove, nedokoncene skazky byvaji vice ci mene dopodrobna dovypraveny, nabehane kilometry dopocitany, prebytecne kilogramy zinventarizovany, padavajici vlasy ozeleny a sedivejici vousy bez milosti vytrhany. Dokonce i sam autor snazi se obnovit spojeni s okolnim svetem. Vycisti mys, vyluxuje klavesnici, z monitoru oloupe zatvrdle nanosy prachu a obradne zapoji drat. V pousti zaprsi, blog ozije. 
Pro zasvecene neni tezke uhodnout posledni impuls, kvuli kteremu obratim dum naruby, prekopu zahradu, vyzpovidam davne milenky ci pozadam o pomoc tchyni jen abych nasel jiz davno zapomenute heslo k tomuto blogu.
A asi nebude ani prekvapive, ze dnesni vypraveni nebude prilis vesele. Dobehnout do Winfieldu a tvrdnout tam pres rok pro nic za nic neni jen tak. Zpet vsak alespon strucne k roku lonskemu, ktery jak az pozdeji jsem si uvedomil byl minimalne z bezeckeho uhlu pohledu zit na dluh. Rok nasledujici, tedy ten letosni, pak byl rokem kdy nastal cas dluh splacet.

12. ledna 2012 narodilo se malinkate M. Babicky prijizdeji a odjizdeji, obcas i nejaky deda, strejda ci teta mihnou se tu tam. Chci mit soukromi, prostor pro sve sklony k naturismu praktikovaneho zasadne v trenkach, bez zvedavych oci polaskat nove dite, zenu, male O., ci vsechny naraz, zakricet si pri hokeji v radiu, sednout k telce a procisnout chlupy na pupku. Vsechno a vsechny ale sladit nelze. Beh a utek stavaji se unavenym synonymem. Kupodivu vsak skvele fungujicim. Nejtezsi zavody ktere si lze naordinovat bez loterii zvladam s minimem treninku v osobnich rekordech ... a to vo parnik. Paradoxne i pri silvertonske 24 hodinovce si odpocinu lepe nez o vikendu doma. Navic vyhraju, protoze vsichni moji souperi drive ci pozdeji usnou. Ja spat nepotrebuju, mam prece deti.

V sprnu prijizdi Honza12. Celou dobu vzajemne doufame, ze jak je jiz na internetu dobrym zvykem, je ten druhy ve skutecnosti nejaka mlada vnadna blondyna jen se vydavajici za prosedivelyho postarsiho chlapka. Bohuzel jsme byli oba k sobe celou dobu uprimni a ani jedna blondyna se nekona. I tak je srandy kopec ... tedy presne az do 40teho leadvillskeho kilometru. Pak stoupnu na kamen, v noze krupne (ja vim, trosku to dramatizuju) a je po legraci ... i kdyz tehdy jeste netusim, ze neni radno podcenovat bezce se zlomenou nohou. Asi vsichni vedi, ze do Leadville jsem se preci jen v limitu dostal. Jen jsem trochu neplanovane zatajil jak. Serial ale bude dopsan, byt je jasne, ze tech nehtu okousanych napetim jiz bude spise poskromnu.

V zari a rijnu odjizdeji posledni babicky. Po dome se mohu producirovat jak je mi libo, ale placici ditka vztahuji rucky ke mne, neb babicek nevidno. Vikendove behy za svobodou meni se v pravou rodicovskou reholi. Dva rodice plus dve deti rovna se na volny cas zapomen. Rijnovy Deadman mi neuprosne vymeri dan za muj egalitarsky pristup k rodicovstvi. Dve noci pred padesatkou naspim asi dve hodiny. Malemu M. rostou zoubky, jdu za nim za noc sedmkrat. Predzavodni noc konci dokonce jen dvacetiminutovou spankovou halucinaci. Na obratce padesatimilovky pak vadnu jako cerstve pokosena trava, po dalsich deseti kilacich prechazim do kroku. Proste na to nemam. Nikoliv "tentokrat" ale "absolutne" a patnact kilaku pred cilem vzdavam. Sezona konci v ruinach, 2200 km, patej nejhorsi rok ze sedmi. Netusim jak jsem zvladl Zane Grey, Jemez, Silverton natoz Leadville.  Blog jsem nezvladl. To uz je o Vanocich jasny.

Leden 2013 a zkousim to znovu. Jinak to neumim. Male M. preci jen spi lip, O. se v noci nebudi uz vubec. S D. mame spravedlivou dohodu jednoho behu o vikendu. Rozhodl jsem se proto sidit praci, vyrazim misto obeda. Kilometry pribyvaji, stejne jako drobne omrzliny. Beham v trenkach, neb teplaky nemam. Snehu ale jen kolem padesati cisel. Clovek si zvykne na vsechno. 

Nekdo by rekl "karma" jiny "rodicovske povinnosti". Nekdo jiny "debil". Mam nabehano a zacina mi to frcet, ale v breznu z hlouposti propasnu prihlasku na tradicni maratonsky otvirak v Salide a na druhy dubnovy vikend kdy se bezi kratke ultra Cedro Peak 45km u nas u Albuquerque zaroven rezervuji vikendovou chatku s detmi v Coloradu. Deti samozrejme vitezi. 

Na Zane Grey dostanem s Honzou po papuli. Tejden na to marodim s pruduskama ale citim se nerozhazen. do Jemezu 50M zbyvaji tri tydny. Obcas si slehnu rychlou desitku jestli se ty bakterie jako uz nechtej stehovat, ale vetsinou se jen totalne zahlenim. A tak jdu na start s teplotou chrchlajice jako tuberak. Strasne blbej napad ... ale krasnej. Cim vic cestou umiram, tim mam intenzivnejsi pocit ze ziju, i kdyz v horach lapam po dechu jako Texasani. Dokoncim o vic jak hodinu pozdeji nez loni, v cili doslova plivu krev. Bakterie na pruduskach se stale drzi, ale aspon  mi slezla plisen z leve nohy. Prezila dva roky, ctvery antibiotika a tri doktory. Dvojnasobny vyslap Pajarita s chrchlou byl na ni ale moc ... no, plakat nebudeme.

Na konci cervna jsem se preci jen trochu sebral. Sice o par kilo tezsi, ale o rok zkusenejsi. Silvertonskou 24hodinovku davam znovu za 83 mil. Tentokrat Cody v noci neusne a nadeli mi osmicku. Povzbuzeni v pravou chvili. Blizi se Honza12 a zase Leadville. Jenze pak mi rupnou zada. Pak znovu. A jeste jednou a zase znovu. Slibny trenink se mi v mziku rozsype, a i kdyz jde jen o par hloupych tydnu pred zavodem prestavam si verit ... a myslim, ze i pres hafo objektivnich duvodu prave to je tou hlavni (ne-li jedinou relevantni) pricinou proc to nakonec v Twin Lakes po sto kilacich zalomim, zatimco Honza pres neuveritelny utrapy slape dal a do Leadville se nakonec dostane i v cizich ponozkach.

Pak chce mit clovek v hlave tmu a behani je prokletim. Nikoliv pro radost, ale jen proto, ze musi. Protoze jinak zit neumi. Mozna ani jinak zit nechce, nebo se jinak zit boji. A jako jiz tolikrat pred tim ... leva pred pravou, prava pred levou ... obcas zakopne, obcas si zkrouti kotnik, nekdy dostane vetvi do ksichtu nebo mu trny akatu rozedrou na holeni kuzi do krve. Dech tradicne nestiha a pot pali do oci. Nevi jestli ho to jeste nekdy bude bavit ale pritom nevi jak prestat.

A pak je tu Honza ... a metr piv i s Leonou ... a Plasy ... a par vterin s April ... a ledoborec Machy ... mistryne sveta Iva ... a mistr okamziku Digi ... bratranci Kotouckove ... Advid ... Lubos, a Pavel, a mama v behu, RID, RVM, s0cketka, Lucka ... a dalsi pratelske tvare jejichz jmena jsem jiz ostudne zapomnel ... i kdyz na trvalo do pameti se mi najisto vryje ruzove Barborky laskyplny vokativ "magore jeden americkej"... pricemz nad vsim drzi svou ochranou ruku slunecko nejjasnejsi ...

... sezona jeste nekonci. Za pet tydnu prichazi dalsi Deadman. Zatim prohravam 2:1.

... predevcirem mi zase rupla zada, sotva chodim. Ale za par dni to bude lepsi. Musi.   

15 Comments:

At 16. 9. 2013 9:56:00, Blogger ll said...

Konečně :)
Zrovna dneska jsem Honzovi napsal že se nemá stresovat a honit že to doběhne v dalším kole a životě se počítá stejně až to kolo poslední :)

 
At 16. 9. 2013 12:51:00, Blogger tucnak said...

na to se neda rict nic jineho: konecne :) at zada slouzi a i vsechno ostatni!

 
At 16. 9. 2013 13:03:00, Anonymous Anonymní said...

Taky jsem moc rád, že blog znovu ožil a už se těším na další zápisky.
Přeju brzké uzdravení.
Jiřík

 
At 16. 9. 2013 13:43:00, Blogger 12HonzaDe said...

Mne se libi, jak o ZG pises, ze jsme dostali po papuli:)... Co ja si pamatuju, tak ZG fackovalo jenom jednoho z nas a tys to nebyl:)!!!
Jsem moc rad, ze jsi zpet...
Vim, jak epicky nadchazejici Deadman bude a jen prehrsel povinnosti a riziko, ze by moje Slunecko mohlo prestat na me jasne svitit:).. mi brani se nesebrat a neprijet pomoci a zazit to na vlasni oci..
Vsemu zdar! At zije to ultra v nas:)... 12:)

 
At 16. 9. 2013 16:20:00, Anonymous AprilRuns said...

Musis toho mit az nad hlavu, ostatne co si budeme povidat, dve maly deti na dva dospelaky je proste moc - vim, o cem mluvim. Ta permanentni spankova deprivace a nasledne halucinogenni stavy, to nema obdoby. Takze abych to shrnula, radsi zadnej komentar nepisu, protoze bys ho musel cist a treba na nej reagovat a voba vime, kolik to stoji casu a ty deti tak rychle rostou a clovek se proste nemuze rozkrajet... Drz se!

 
At 16. 9. 2013 16:34:00, Blogger Kateřina Zoe Gruberová said...

Dobře se to čte, povzbuzuje mě to. Letošní sezónu běhací jsem totálně zabalila, z padesáti kilo mám ostudně víc. Ale pravda, těch padesát to bylo příliš málo, smutek si vybral daň.
Život jde dál a mně se v něm líbí a těším se na novoty, které přinese... i s tím běháním. Ráda bych konečně odběhala jednu sezónu celou, bez dlouhodobého přerušení, protože běhání je jako objevování nového, čím víc víš, tím víc chceš vědět ještě víc. A já to chci. Chci to moc a jednou to přijde. Předpokládám, že už příští týden... :-)
Přeju zdravá záda a díky za nádherné povzbuzení, že přes všechny ty trampoty se běh dá zvládnout...
KG

 
At 16. 9. 2013 17:46:00, Blogger 1bubobubo said...

Hurá blogg opět funguje. Těšil jsem se, až si tady zase přečtu nějaké parádní počteníčko. Musím se přiznat, že po našem setkání v Plasích je pro mne tenhle zápisek ještě emotivnější a jsem, jak Honza12 říká: "na hniličko". V, přeji ti silnou hlavou, hlavně abys doléčil záda a poté vyrovnal letošní skóre na 2:2. Kdo jiný když ne ty by to měl dokázat. Drž se!

 
At 17. 9. 2013 5:59:00, Blogger R V M said...

Blog není až tak důležitý a četnost příspěvků také ne.
Já osobně si vždycky rád počkám, protože vím, že to bude stát za to.
Přeju další hezký běhací rok!A třeba i další zápis :)

 
At 17. 9. 2013 6:49:00, Blogger Summer said...

Rada jsem Te videla na zivo. A drzim palce na srovnani skore :)

 
At 17. 9. 2013 12:00:00, Anonymous Anonymní said...

Parada, uz se tesim na prispevky!
spidla

 
At 17. 9. 2013 21:30:00, Anonymous Anonymní said...

záda (bederní páteř) mě vyskakovala velmi často. Od té doby, co jsem začal po běhu provozovat strečing a posilovat břišní svaly (obyčejné leh-sedy, dělám jich 50-70 v seriích po 10ti) se to prudce zlepšilo (buším na zuby, abych to nezakřikl). Je to 10 minut po běhu, který se mi vyplácí. Ale já jsem o hodně starší (jako Honza12)
Radomír

 
At 20. 9. 2013 12:01:00, Anonymous Iva said...

Dobře, žes mi připomněl, že mám spoustu času a když neběhám, jsou to jen výmluvy. Jsem moc ráda, že jsem tě potkala v hospodě i Plasech - byla to třešinka na dortu pro mě jinak běžecky zpackané sezony. Držím palce, ať se ti srovnaj záda, hlava, děti spí, nezlobí a můžeš skórovat bez pauz a dluhů.

 
At 20. 9. 2013 17:53:00, Anonymous Anonymní said...

Držím palce v uzdravení zad a v dalším běhání a hlavně psaní pro nás ostatní běžce různých kategorií.

 
At 20. 9. 2013 20:12:00, Anonymous zuzu said...

Krásně napsané :-) Se zády jsem taky měla problémy a věřím v to, že když si "nakládáme na bedra víc, než můžeme unést" objeví se potíže. Držím palce, aby bylo zase dobře. Vím, jak to obtěžuje, když nejdou provádět ani běžné činnosti (natáhnout ponožky, vypláchnout pusu po čištění zubů, utřít si ...)
Bude líp. Zuzka Součková

 
At 24. 9. 2013 20:52:00, Blogger Duri said...

Fantazia!!! Tolke cakanie a nakoniec to o 8 dni zmeskam. To behanie popri detoch, to mi pises uplne z duse - tiez mam doma 2 prckov a ked chcem ist dlhsi beh, musim vyrazat hlboko v noci...a vratit sa na svitani. Snad ten trening niekedy zuzitkujem :)
Skoda, ze mi to tento rok do PH nevyslo, minuli sme sa o 1 den :) Tak snad nabuduce...behu zdar a ultra zvlast!

 

Okomentovat

<< Home