Kam až mě nohy donesou...

... o vášni k běhání, o ultramarathonu, o přírodě a snad trochu i o lidech - sobě i jiným pro radost.

pátek, dubna 27, 2012

Cedro Peak 45K++ (5.díl)

Par vterin urcite jen nevericne ziram. Pripadam si jako nejaka nenazrana trubka, socka, co nema ani na camel bag a musi somrovat kalorie u kazdy zastavky. Masinka i vagonky nestaviciho vlacku camel bagy samorejme maji. Asi bych tam stal do ted ... jestli me prejede jeden vlak nebo deset uz bylo jedno ... ale co kdyby se ze zatacky najednou vyritila Veronika ? ... co bych ji jako mel rict ? ... ze po osmi kilometrech uz nemuzu, nebo co ? ... ja vim, je to dost nefer, vytahovat se na nekoho kdo by podle vsech predpokladu mel byt pomalejsi ... ale to zoufastvi ... to se clovek chytne uplne cehokoliv. 
... a tak preci jen otacim, mavnu Brianovi a vydavam se po stopach ostatnich, o kterych jsem presvedcen, ze uz neuvidim, leda snad mozna po otocce v prostismeru jak se pozenou do cile.
Od obcerstvovacky je to trochu nahoru, krouti se to, podklad hladkej, ale uplne jsem ztratil meritka co je rychle a co pomalu. Bezim, abych se nezadychal, jednu nohu pred druhou, druhou pred prvni, ruce mam zase oblemcany od koly, no kurva, mel sem si to aspon umejt, kdyz uz tam travim vecnost.
Staci par zatacek a vlacek je zase na dohled. Mozna patnact dvacet sekund ... trochu me to prekvapi, asi fakt jsem rezignoval, ze bych mohl jeste nekoho dobehnout. Centimetr po centimetru se ale priblizuji, kdyz tu najednou behem dvou metru zmeni se povrch, sutraky po kotniky, velky jako pecen chleba, ostry jako z kamenolomu. Vlacek brzdi, ja se pripojuju. Po kamenech jim to moc nejde, prvni nejaka holka, mozna tricet, dalsi dva chlapici tesne pred padesatkou. Nezda se, ze by k sobe patrili. Kamenne pole brzy konci, v ten moment se na nas prilepi ale dalsi dva bezci ... je jasny ze obcerstvovacku asi taky probehli. 
Jako vzdy me ty cizi dechy tlaci do zad. Kdyby slo vsechno podle planu, jen ustoupim stranou a necham ty rychliky se spalit vlastni nedockavosti. Jenze ted si zrovna nutne potrebuju dokazat, ze jeste taky umim behat a pro jistotu roztahnu lokty. Po par vterinach mi nastesti dojde, ze se chovam jako absolutni debil a lokty scvaknu zase k sobe. Ale takhle to dal fakt nejde ... nastesti vbihame do dalsiho kamenneho pole ... hop a skok a jdu dopredu. Druhy vagonek mne stiha jako Andy Schleck Contadora. Holka co to celou dobu tahne ani nehne brvou a rychle mizi vzadu ala Kreuziger. Jeste do toho slapu, abych si byl jistej, ze zmizim za zatackou. Pak samozrejme zvolnim, ale i kdyz ze zadu se diku nedockam, je jasne ze zpomaleni je vitano. Minimalne pro to, ze misto nejake spoluprace se pri prvni mozne prilezitosti bezec zade mnou odhodla k trhaku. Za kazde dva moje kroky on udela tri. A jeste jsou delsi. Sketa! ... no tak at si frci! .. jdu si podle sveho. 
Po par minutach se pripoji oba bezci co nas dohnali, kdyz jsem se pripojil k tomu poslednimu vlacku. Nemam chut s nikym valcit a tak bezim schvalne po strane stezky. Mista na predbehnuti dost, ale nikdo se k tomu nema. Mijime par stromku, radim se zase doprostred stezky. Pak jeste parkrat uhnu trochu stranou, ale ani ted se nikdo dopredu nehrne. Nevadi, nutit je nebudu. Bezim si to svoje, jestli chteji dopredu at si reknou sami. Pred nama nikdo na dohled, ale kdyz se ohlidnu ani nikdo za nami. Zda se, ze snad konecne uz povodnova vlna pominula. Zacina se to zase kroutit a pribyva kameni. Nechci zpomalit a cucim do zeme pekelne soustreden. Dari se mi poskakovat po kamenech s nebyvalou jistotou, az jsem na sebe pysny. Kameny postupne strida vyprahla a rozpukana zem ... cerstve rozpukana zem ... nikde zadny stopy .... NIKDE ZADNY STOPY !!! ... jak to ze tam nejsou zadny stopy ??? ... a tak zastavim, zvednu hlavu a samozrejme mi to dojde. Ti dva, co bezi za mnou sice nejprve nechapave ziraji, ale nakonec take zastavi. Slovy "kurva, tudy ne!" se jim snazim vysvetlit, ze jsme pred dvaceti metry minuli odbocku a musime se vratit. "nastesti" jim to trva jen dve tri vteriny a otaceji ... "na nestesti" jim to trva jen dve tri vteriny a otaceji ... driv nez se stacim prodrat do cela, takze nas vlacek se otoci jak kdyz svlikne ponozku a z vudce jsem razem zase patym kolem u vozu ... v cele je ted sedovousy sedesatilety Krakonos, ktereho si jasne pamatuju z jinych behu. V te chvili jeste netusim, ze se v cili vzajemne predstavime a u piva si budem povidat o lonskych lesnich pozarech, neb civilnim zamesntanim je Krakonos lesakem v coloradskem Pagosa Springs a ja po te co jsem vsechno loni sledoval z okna jsem na slovo vzaty expert.
Chlapika mezi nami neznam, a ani ho znat nechci. Bezi mu to lip a spolecne s Krakonosem se mi zacinaji vzdalovat, nezpomali je ani stale castejsi kamenna pole. Z nenadani se stezka lame a mizi za horizont. Skoro mam tendenci zastavit a nakouknout kudy to vede dal. Nasleduji prudke serpentyny, nutno hodne brzdit, docela to i po sterku klouze. Davam si bacha, je to fakt o drzku. Zpatky tady asi polezeme po ctyrech. Kdyz pod kopcem sbihame do vyschleho koryta znovu se zavesuji za Krakonosovu dvojici. No vida, jeste nejsem uplne na odpis. Na nejake predbihani to ale moc neni, deda umi, radsi se jen povezu. Je to ted jak na toboganu. Kupodivu stale casteji se v zatackach pred nami vynoruji nejaci bezci. Velmi rychle je stahujem a bez pardonu predbihame. Poznavam v nich tvare, ktere kolem mne prosvistely jeste pred obcerstvovackou. Samozrejme citim obrovskou satisfakci, ale bojim se jak dlouho mi to vydrzi. Ty ktere predbihame nevypadaji nijak sesle, jen na technickem terenu jim to moc nejde a obezretne drobi krok. Vraci se mi pohoda, a kdyz sbihame dokonce i Andyho Schlecka pro ktereho jsem byl na kopci prilis pomalej, zacinam verit ze by to dnes preci jen nemuselo dopadnout tak hrozne.

  


9 Comments:

At 27. 4. 2012 16:59:00, Blogger 12HonzaDe said...

Paneboze, to je zmrtvychvstani jak vysity.. Uplne jsem se orosil a hned jsem se musel napit..Sakrys, tohle je pribeh.. 12:)

 
At 27. 4. 2012 20:07:00, Anonymous AprilRuns said...

Leduju koleno, nadavam u toho a v tom me napadne, ze mozna Stin vydal dalsi pokracovani svyho Cedro dobrodruzstvi. A taky ze jo! Diky za to, ze chvili nemusim myslet na svoji pitomou bolest.

 
At 27. 4. 2012 20:21:00, Blogger Running Shadow said...

@April - doufam ze to nebude nic hroznyho, to me fakt mrzi s tim kolenem ... kdyz te to poprve chytlo, tak jsi kvuli me bezela dal ... nerad bych te mel na svedomi :( Kdyz se clovek po delsi dobe rozbiha tak si telo strasne vymejsi. 90% bolesti jsou hlouposti s kteryma je lepsi se ani nezabyvat, ale obcas se samozrejme muze stat neco horsiho. Snad to nebude tvuj pripad ...

 
At 27. 4. 2012 20:54:00, Anonymous AprilRuns said...

Stine, nic si nevycitej, ani ja si nic nevycitam. Naopak, tvoje hecovani mi od prvnich kroku hrozne pomaha. Telo si proste vcera reklo 'zpomal, zastav'. Uvidim zitra. One day at a time... Aspon mam cas na cteni tvych zacatku!

 
At 27. 4. 2012 23:36:00, Blogger Running Shadow said...

@12Honza - snad timhle dopredu nic neprozradim - ale myslim, ze ja jsem nebezel vubec spatne, jen proste jsem se (nevlastnim) omylem primichal mezi ty fakt hodne dobre a ty kteri to tradicne na zacatku prepalili a proto se v porovnani s nimi zdalo ze mi to moc nejde a propadl jsem depresi. Kdyby se nikdo neztratil, tak asi bezim furt stejne, o tech rychlicich nic nevim, a budu si to pochvalovat jak jsem se hezky uhlidat. O dost horsi to bylo psychicky nez fyzicky ... to byla darda, sotva jsem to rozchodil (=rozebehnul) ;)

 
At 27. 4. 2012 23:56:00, Blogger Unknown said...

Krása jako vždy, mám jenom jeden podstatný logistický dotaz: kolik lahví si mám k tomu napínavýmu thrilleru jmenem Cedro Prak připravit? ;)

 
At 28. 4. 2012 5:28:00, Blogger Running Shadow said...

@barborkas - no, nevim jak z pohledu toho kdo to cte, ale z pohledu toho kdo to pise to radsi pocitam rovnou na basy ;)

 
At 28. 4. 2012 21:59:00, Blogger 1bubobubo said...

Parádní popis závodu - ostatně jako vždy. Sedím jako přimrazený, čtu a ani nedutám.Jsem zvědav jak to dopadne. Určitě dobře, pokud se tak dá soudit z Honzova příspěvku :-))

 
At 29. 4. 2012 12:06:00, Anonymous KN said...

Pěkný popis, čte se to úplně samo. Jen víc a houšť takových reportů. ;-)

Takové zmrtvýchvstání je vždycky skvělé. Já ho zažil sice jenom při maratonu, ale ten pocit při předbíhání těch, kteří člověka před několika kilometry předběhli, je opravdu úžasný a nesmírně uspokojující.

 

Okomentovat

<< Home