Cedro Peak 45K++ (2.díl)

Cestu do Albuquerque znam z pameti. Frcim osm, devet nad limit, tahne na pul patou, tma jak v pytli, radio s Offspringama na max a mne patri cely svet. Sjedu na ctyricitku a uhanim na vychod. Znam to jenom k exitu na Eubank, kde je giganticky obchod s vecmi pro miminka. Dal musi byt urcite uz jen lvi. V Tijeras sjizdim na okrsku. Nikdy jsem tu nebyl a vlastne mi prijde absurdni, ze nekdo vyhlasi zavod, a ja se tam spolecne s mnohymi dalsimi duverive ritim po tme, aniz bychom vlastne vedeli do ceho jdem, nebo spise bezime. Silnice se plazi line do kopce, poznam to podle pomeru otacek motoru a rychlosti na tachometru. Asi budou kolem hory. Oproti Googlu mam 30 minut k dobru, a tesne po pate si na posledni chvili vsimnu te spravne odbocky na prasnou cestu. I kdyz svitim dalkovejma jako blazen, prijde mi, ze jedu po slepu. Za chvili preci jen prijde vysvobozeni ve forme faborku a znacek s tajemnou zkratkou "CPU" (Cedro Peak ultra). Jeste par desitek metru a uz vidim navigujiciho dobrovolnika. Uf, tak to bysme meli ...

Z roztopeneho auta se mi samozrejme vubec nechce. Navlikam se jako pumpa ale venku je kupodivu docela jakz-takz. Start a registrace jsou trochu stranou, celovka se hodi. Lichoti mi, ze Jim Breyfogle i jeho zena Emily mne okamzite poznaji a oslovuji jmenem. I kdyz okolo neni zadnych svedku, pripadam si jako celebrita a hned se snazim nejak moudre zaprist hovor na profil trati. Jim ochotne vypravi, ze to je moc hezka stezka, proste se to tak jako roluje, hlavne v lese, sem tam trochu kameni, ale ne moc ... coz mi dodava jistotu ze to bude docela brutus. Neodpustim si poznamku jestli to fakt bude jen 45km ... nacez se mi dostane tajuplne odpovedi "... jestli veris mymu GPS ..." a mne to je samozrejme jasny ...

S trickem a taskou plnou drobnych darku se souram zpatky k autu. Casu je dost, jeste se musim prevliknout, urcite mne cekaji obligatni ctyri nebo pet zastavek na WC, pak zkusim najit Veroniku. Nase hrdinka z Pajarita se rozhodla rozbihat sezonu prave tady. Velke ambice dnes jeste nema, ale v kvetnu, na domaci trati, pobezi svou prvni padesati milovku a netaji se tim, ze by me chtela zkusit porazit. 

V aute se prevlikam zase jako magor. Jednou je mi moc teplo, pak moc zima. Pak mi sou videt speky a nechce se mi ven, ale kdyz zhasnu je to dobry. Co pak ale az vyjde slunce ? ... no, budu mit asi hodinu na to zhubnout. Jenze nikde po ceste nemam zadny dropbagy abych si tam odlozil elasticke thermo tricko. Nevim jestli si mam nadavat, nebo se chvalit jaky jsem vzorny minimalista. No, uz je to jedno, chce se mi curat ... a taky i to druhy. Uz asi po ctvrty. Parkoviste se plni, vydavam se radsi na druhou stranu. V podstate je to zdena kadibudka se zasobou toaletaku tak na ctvrt roku. Z pavuciny z rohu u stropu na mne cuci cerna vdova. Rikam si, ze az se zvednu ... ale nakonec odolam, ona tu byla prvni.

Juknu na hodinky a nasleduje skoro uprk k autu. Mam poslednich par minut se rozhodnout co na sebe. Beru tricko s dlouhym rukavem. Ted mi bude kosa, k poledne horko, ale schova to speky. Jenze tenhle technickej material ma tendenci po hodine rozedirat bradavky do krve, jeste, ze si vzpomenu a mazu vazelinou.  

Na startu konecne potkavam Veroniku. Je dobre naladena, dorazilo cele druzstvo FFF (Fit Fun Feminine) z Los Alamos. Dokonce skautovali vcera vecer trat. Pry je to hodne uzky hned od zacatku. Probirame ruzne strategie, taky jaky asi bude pocasi, kolik si vzit sebou flasek ... no, stejne to je uz jedno, za minutu start. 

Chci jit hodne na konec, Veronika rika, ze taky, ale tak nejak po par krocich se zase otoci a me je blby startovat az za ni. Na jednu stranu si rikam, ze to je uplne jedno, ze ji proste dam, o tom zadna, ale pak si rikam co kdyz prece, beha jako das, oproti tomu moje kilometraz stoji za houby ... tak jeste abych ji dal na startu naskok ... to teda ne a stavim se ji po boku. Jim jeste chvilku recni do megafonu, dekuje vsem dobrovolnikum, sponzorum a kdyby na velkych hodinach akorat nenakliklo 6:00:00 urcite by v neposledni rade podekovat i divakum v posledni rade ... takhle ale za vetou neudela ani tecku, sotva staci odskocit a odmavne start. Zase ten znamy hukot a celovky naplno, oproti Salide za plneho svetla, si konecne zase pripadam mezi svymi ...