Kam až mě nohy donesou...

... o vášni k běhání, o ultramarathonu, o přírodě a snad trochu i o lidech - sobě i jiným pro radost.

čtvrtek, března 01, 2012

Klíny klíny vytloukám


Unor rozhodne nedopadl podle ocekavani, zapisuju neco pres 170. Prvni pulka docela dobry, pak ale prisel nestastny pad, berle, hopkani po jedne noze a straseni sadrou. Nastesti jsem si nohu nechal zrentgenovat drive nez se k ni dostal opravdovy ortoped. Lecive ucinky paprsku X jsme probirali minule, nikoho tedy neprekvapi ze zlomenina diagnostikavana ve stredu byla jiz ve ctvrtek zahojena. Do konce vikendu mi ale byly jeste narizeny berle, a dalsich deset dni “v klidu”. Kdyz se k nim ale prida uslovi, ze jsem mlady, ze se to urcite bude hojit rychle, pochopil jsem to tak, ze dvou tydeni doba leceni je stanovena universalne aby bylo zaruceno uzdraveni jakehokoliv pacienta. Prekladam si to jako sest sigma (nematfyzak promine), pricemz me staci tak ctyri, a dobu klidu zkracuji na dve tretiny. Ve stredu a ve ctvrtek poprve vybiham. Je to klasicka pracovni dvanactka, prvni kam zamirim je misto kde jsem sebou seknul. Led uz je zapadan novym snehem. Zkousim jestli to zase tak klouze … uz je to lepsi, bylo par horkych dni, led trochu natal a je hrbolaty. Tak OK, bezim dal. Jeste se mi nedari prechod pres spicku a nohu hodne vytacim do strany. Navic chybi asi 80% stability, tak se opravdu sunu sneci rychlosti a nektere technicke useky ktere obvykle prebiham jdu tyhle dny pesky. Behem se pohmozdene misto trochu rozdrazdi, to je dobre, aspon se to prokrvi. Bohuzel nasledkem vytaceni leve do strany si natahuji lytko a temer vsechny upony kolem paty krome achilovky.
V patek odpocivam a vse je opet dobre. Zacinam chodit rovne, bolave misto se presunulo trochu do strany, uz neni na doslapu. V sobotu se ven bohuzel nedostanu. V nedeli me ceka “dlouhy” beh. Vydam se nahoru do kopcu. Povrch se pomerne rovnomerne strida snih-blato-kameni a sucha udusana cesta. Snih a blato jsou nejhorsi. Borim se po kotniky a tlaci mi to ze strany do bolaveho mista. Vydrzet se to da, ale moc velkou radost z toho nemam. Na pevnem povrchu i kamenech vse OK, jen kdyz se stoupa nad 20% ze clovek musi bezet po spickach tak to docela taha a hodne se to vrkla. Nastoupam asi 700 metru a vydam se dolu jinou cestou. Frcim asi ctyri kilometry z kopce, leva dobra. Odbocim na svuj oblibeny technicky usek zvany “nature trail”. Fouka mi protivitr, za brylemi se tvori vzdusne turbulence a zacina mi hodne slzet prave oko. Asi ztracim hloubkove vnimani a behem minuty si zvrknu kotnik. Levy. Vypada to dost hruzostrasne, ale udrzim se na nohou. Hodne to stiplo, ale zatim OK. Otru oko, bezim dal. Trochu mne to ale rozhodilo a asi se prestavam koncentrovat. Za par minut si zvrknu ten druhy … adrenalin ted az v krku, jsem na sebe nazlobeny, takovy hloupy chyby … to uz se nesmi stat. Bezim dal, kamenu zatim neubyva. Snazim se trochu zrychlit abych vedel jak na tom jsou ty kotniky. Pravej bude dobrej, levej zacina otekat. Domu urcite vydrzi, hlavne nezastavovat. Kdyz dobehnu zpatky na rozcesti neda mi to a otocim to zase do kopce. Proste tenhle usek musim dat jeste jednou, abych se tady priste nebal. Na necelem kilometru stoupani kolem 150m, pak oklikou necele dva dolu. Tentokrat pres kameny plavu bez zavahani, jen v jedne serpentyne se necham trochu moc vynest a dostanu borovou vetvickou pres usta. Nic dalsiho zaznamu vhodneho se cestou jiz nestalo a tak zvolnim pokracuji smerem k domovu, zapisuju za dnesek 16 ubehnutych a jeden nastoupany ... zrejme posledni “dlouhy”beh pred marathonem v Salide.
Druhy den zase hopkam po prave. Levy kotnik otekl, ale neni to nic hrozneho. Pondeli, utery klid, ve stredu (t.j. vcera) zase vyrazim misto obeda ven na jednu dvanactku. Na rovince i z kopce dobry, jen v tom snehu to neni buhvico … ale i tak, se sadrou by to bylo horsi ;)

Vysledky metody "vytloukani klinu klinem" v praxi.

13 Comments:

At 2. 3. 2012 7:00:00, Blogger Maaristaan said...

Terminátor v praxi? "Odešel Ti jeden kotník? Nevadí, máš ještě druhý ... a že odešel i ten druhý? Co naděláš, zabít Sáru Connor je prvotní úkol" :-)
Strašně se stydím za své nářky nad bolavým kolenem ;-)

P.S. chci odeslat tenhle koment a chtějí ode mně opsat zobrazená kontrolní slova. Nad tím je napsáno: "Dokažte prosím, že nejste robot."
Stíne, dokaž prosím, že nejsi robot! :-)

 
At 2. 3. 2012 8:24:00, Blogger Running Shadow said...

LOL!! ... ja myslim, ze silueta terminatora s ustrelenou nohou a silueta moje pri poslednim vybehu by byly vskutku k nerozeznani :)) ... ale vazne, delam si z toho ted legraci neb nic jineho mi nezbyva. Jsem asi 300km pozadu proti planu, Leadville na krku ...
... jinak si myslim, ze je velky rozdil mezi traumatickym zranenim (nekde spadnu, nebo si ukopnu nohu) kdy je zpravidla poskozen nejaky nebezecky sval a nejaky systemovy problem typu unavove zlomeniny, ktery znaci chybu v matrixu. Mne stiha to prvni ... s tim se behat da, to druhe je skutecny problem. nevim jak Tve koleno ... ale urcite se nenech tim otravit. Zraneni prichazeji a odchazeji ... laska k behu zustava.

 
At 2. 3. 2012 8:26:00, Blogger ll said...

Si mě připomněl jak jsem loni spad z kola taky až ten druhej pád byl konečnej :)) dodneška mě ten naraženej prst boli :)) ale věřím že ty robot nejsi :) protože pokud bys byl tak jseš dost poruchovej a to bych tě pořád reklamoval :))

 
At 2. 3. 2012 8:42:00, Blogger Running Shadow said...

@ ll - ja mam v tomhle za (anti)vzor jednu z babicek. Zacala kondicne plavat nekdy hodne pres sedesatku. Po par tydnech si z plavani nejak namohla nejaky sval na rameni, ze to trochu bolelo a ruku nemohla zvednout ... vzala to poctive a chodila od doktora k doktorovi. Kazdy ji zakazal plavat a ordinoval "rehabilitaci", "klid" a "hlavne s tim nehybat". No, plavky uz na sebe nikdy nevzala a bolelo ji to dalsi rok a pul. ... uprimne, to si radsi obe hnaty zlamu.

 
At 2. 3. 2012 9:05:00, Blogger ll said...

Musim ještě reagovat protože si zasahl me citlivé výtáčecí místo. Vždy mě dokáže totálně vytočit když někdo považuje výroky (pro něj autorit) např. doktor, ředitel, někdo v televizi :) a další za 100% pravdivé a nezvratitelné :((

 
At 2. 3. 2012 9:38:00, Blogger 12HonzaDe said...

Tradicne nemam slov,uz jen chybelo, abys nazul boty na ruce a dobehl jako ruko-bezec:)
Ale vazne, co me dostalo, je, jak jsi se vratil i s bolavyma kotnikama na ten problematickej kus cesty... To usili a boj, a pritom jak se dokazes nebrat vazne:)... I kdyz jsem Honza, jsem tvuj fanda! At se dari! 12:)

 
At 2. 3. 2012 10:03:00, Blogger ju said...

At uz jsou zazitky prijemne ci neprijemne, vzdy se kumuluji. U mne po trech. Ve Tve dnesni situaci Te tak brzy ceka kumulus udalosti prijemnych.

 
At 2. 3. 2012 10:40:00, Blogger R V M said...

Nechápu, jak to dokážeš.
Ale podle toho skvělého obrázku to začínám chápat :-)

 
At 2. 3. 2012 12:01:00, Anonymous koyama said...

Taky jsem pozadu. Nevím kolik kilometrů, ale rozhodně tak 7 kg. Podezření na únavovou zlomeninu ortoped vyvrátil, ale úporný zánět nějakého přitahovače zaléčil injekcí kortikoidů. Tudíž doporučil 14 dnů pauzu, aby se vzhledem k možným katabolickým procesům nic neutrhlo. Obdivuju Tvůj zápal, ale následovat tě nebudu a pauzu dodržím. Ostatně mě stejně Leadville nečeká a tzv. na krku mám jen květnového Bahňáka. Tak na něj zatím alespoň posílím vršek těla. :)

 
At 2. 3. 2012 18:47:00, Blogger Running Shadow said...

@ll - no to je jasny - doktori, reditele, televize ... ty toho nakecaj, modri uz samozrejme vedi !! ...jinak ja mam samozrejme pravdu uplne vzdycky :)

@12 - kdybys vedel co mam v planu :) ... pro zacatek beham v kozenejch polstrovanejch rukavicich ... ale o tom az nekdy jindy ;)

@ju - uvidime ... udice je nahozena, jen treba trosku pockat ;)

@RVM - ono mi nic jineho nezbyva, svuj boj s behanim jsme jiz davno prohral ;)

@koyama - ja o tom ted nerad mluvim, abych to nezakrikl, ale ty kila jsou taky jeden z velkych duvodu proc se snazim hybat v jakekoliv situaci. Podarilo se mi prezit Vanove a oproti jinym rokum startuji asi o 3 kila lehci. Potrebuju zhruba 150-200 mesicne abych netloustnul ... s temi bezeckymi vypadky je nizsi vaha a vetsi zkusenosti moje jedina sance pro vsechny ty moje zavody.

S temi zranenimi to je samozrejme hodne individualni. Drzim palce at se ti to srovna a muzes zase vyrazit! Doufam ze Bahnaka poradne fotograficky a pisemne zdokumentujes !

 
At 3. 3. 2012 7:49:00, Blogger hideosi said...

Asi ti rozumím ikdyz to podle ostatních nejde .Tak se presvedcíme aby to slo a pokracujem dál. At ti to zas behá.

 
At 4. 3. 2012 20:24:00, Blogger Tom K. said...

Ahoj stine, musim uznat, ze mas silnou vuli. Myslim ale, ze by jsi to nemel podcenovat a setrit se, ikdyz hlava rika "vybehni" a nohy souhlasi. Odpocinek je ten nejlepsi lek jaky si muze dovolit kazdy z nas. Zdravi mame prece jen jedno. Dej se do poradku a at to dobre beha :-)

 
At 5. 3. 2012 19:10:00, Blogger Running Shadow said...

@hideosi - presne tak, je videt ze to vidime stejne! To ze to trochu boli a nebezi se mi nejlip neni duvod abych doma v backorach koukal na telku.

@Tok K. - diky za komplimet, od jinych bezcu to vzdy potesi. Bohuzel se ale nedokazi stotoznit s tim co pises dal. Dle mych vlastnich zkusenosti je odpocinek jen velmi prumernym lekem, a v jistych pripadech je dokonce zcela kontraproduktivni. Samozrejme si ale dokazu prestavit, ze u kazdeho zabira neco jineho, v mem pripade je to behani ... vzhledem k typu zraneni sice nekdy hodne pomaly a esteticky podprumerny, ale porad je to beh. Samozrejme preju at ti to taky beha, a at uz mas ten asfalt za sebou a s klidnou dusi se muzes venovat trailu ;)

 

Okomentovat

<< Home