Klíny klíny vytloukám

Unor rozhodne nedopadl podle ocekavani, zapisuju neco pres 170. Prvni pulka docela dobry, pak ale prisel nestastny pad, berle, hopkani po jedne noze a straseni sadrou. Nastesti jsem si nohu nechal zrentgenovat drive nez se k ni dostal opravdovy ortoped. Lecive ucinky paprsku X jsme probirali minule, nikoho tedy neprekvapi ze zlomenina diagnostikavana ve stredu byla jiz ve ctvrtek zahojena. Do konce vikendu mi ale byly jeste narizeny berle, a dalsich deset dni “v klidu”. Kdyz se k nim ale prida uslovi, ze jsem mlady, ze se to urcite bude hojit rychle, pochopil jsem to tak, ze dvou tydeni doba leceni je stanovena universalne aby bylo zaruceno uzdraveni jakehokoliv pacienta. Prekladam si to jako sest sigma (nematfyzak promine), pricemz me staci tak ctyri, a dobu klidu zkracuji na dve tretiny. Ve stredu a ve ctvrtek poprve vybiham. Je to klasicka pracovni dvanactka, prvni kam zamirim je misto kde jsem sebou seknul. Led uz je zapadan novym snehem. Zkousim jestli to zase tak klouze … uz je to lepsi, bylo par horkych dni, led trochu natal a je hrbolaty. Tak OK, bezim dal. Jeste se mi nedari prechod pres spicku a nohu hodne vytacim do strany. Navic chybi asi 80% stability, tak se opravdu sunu sneci rychlosti a nektere technicke useky ktere obvykle prebiham jdu tyhle dny pesky. Behem se pohmozdene misto trochu rozdrazdi, to je dobre, aspon se to prokrvi. Bohuzel nasledkem vytaceni leve do strany si natahuji lytko a temer vsechny upony kolem paty krome achilovky.

V patek odpocivam a vse je opet dobre. Zacinam chodit rovne, bolave misto se presunulo trochu do strany, uz neni na doslapu. V sobotu se ven bohuzel nedostanu. V nedeli me ceka “dlouhy” beh. Vydam se nahoru do kopcu. Povrch se pomerne rovnomerne strida snih-blato-kameni a sucha udusana cesta. Snih a blato jsou nejhorsi. Borim se po kotniky a tlaci mi to ze strany do bolaveho mista. Vydrzet se to da, ale moc velkou radost z toho nemam. Na pevnem povrchu i kamenech vse OK, jen kdyz se stoupa nad 20% ze clovek musi bezet po spickach tak to docela taha a hodne se to vrkla. Nastoupam asi 700 metru a vydam se dolu jinou cestou. Frcim asi ctyri kilometry z kopce, leva dobra. Odbocim na svuj oblibeny technicky usek zvany “nature trail”. Fouka mi protivitr, za brylemi se tvori vzdusne turbulence a zacina mi hodne slzet prave oko. Asi ztracim hloubkove vnimani a behem minuty si zvrknu kotnik. Levy. Vypada to dost hruzostrasne, ale udrzim se na nohou. Hodne to stiplo, ale zatim OK. Otru oko, bezim dal. Trochu mne to ale rozhodilo a asi se prestavam koncentrovat. Za par minut si zvrknu ten druhy … adrenalin ted az v krku, jsem na sebe nazlobeny, takovy hloupy chyby … to uz se nesmi stat. Bezim dal, kamenu zatim neubyva. Snazim se trochu zrychlit abych vedel jak na tom jsou ty kotniky. Pravej bude dobrej, levej zacina otekat. Domu urcite vydrzi, hlavne nezastavovat. Kdyz dobehnu zpatky na rozcesti neda mi to a otocim to zase do kopce. Proste tenhle usek musim dat jeste jednou, abych se tady priste nebal. Na necelem kilometru stoupani kolem 150m, pak oklikou necele dva dolu. Tentokrat pres kameny plavu bez zavahani, jen v jedne serpentyne se necham trochu moc vynest a dostanu borovou vetvickou pres usta. Nic dalsiho zaznamu vhodneho se cestou jiz nestalo a tak zvolnim pokracuji smerem k domovu, zapisuju za dnesek 16 ubehnutych a jeden nastoupany ... zrejme posledni “dlouhy”beh pred marathonem v Salide.

Druhy den zase hopkam po prave. Levy kotnik otekl, ale neni to nic hrozneho. Pondeli, utery klid, ve stredu (t.j. vcera) zase vyrazim misto obeda ven na jednu dvanactku. Na rovince i z kopce dobry, jen v tom snehu to neni buhvico … ale i tak, se sadrou by to bylo horsi ;)

Vysledky metody "vytloukani klinu klinem" v praxi.