Písek, prach a kamení

V pondeli, cestou do Albuquerque, kam jsme vezli Leziciho Stina na vysetreni, jsem mel konecne prilezitost probrat sve plany a touhy s pani D. Situace to je idealni. V aute po dalnici, nelze vystoupit, odbehnout si na toaletu, ci predstirat jinou bohorovnou cinnost a ja jsem tak dostal prilezitost cele dve hodiny vtloukat pani D. kliny do hlavy a spradat plany kam si zase zajet pro cerne nehty, v klidu se poblinkat, nechat si nohy oslehat cizokrajnymi ostnaci a vubec se sadomasochisticky nechat zrusit a jeste za to vdecne zaplatit.

Nuze, pujde-li vse podle planu, 10.brezna se pojedu trochu rozbehat do Salidy v Coloradu. Mistni trailovy marathon (s celkovym stoupanim 1400m) je jiz tradicnim rychlostnim testem mnoha aspirujicich ultra. Loni se tu rozbihali treba Timmy Parr, Nick Clark, Dan Vega, Ryan Burch ci Geoff Roes. Zatimco ti nejrychlejsi dobehnou kolem 3:05 (i kdyz treba Nick Clark to na silnici umi i za 2:36) ja se nebudu stydet za cas kolem 4:30. Na vylet pojedem vsichni i s jednou babickou, bude to tedy takova mensi pohodova rodinna dovolena.

21.dubna nasleduje pretezky Zane Grey 50M. Nohy si tu okopavala uz kdejaka legenda (Tony K, Dave Mackay, Hal Koerner, Karl Meltzer i Goeff Roes), vraci se ale jen skutecni drsnaci jako treba Ian Torrence. Me osobne ta technicka trat pripomina stezky za barakem, a to je samozrejme velka vyhoda. Loni jsem se dlouho prohanel s lidmi co dobehli na konci prvni dvacitky, coz byl tak trochu dost velky ulet a po dvojnasobnem zvraceni jsem se propadl az na 56.misto z 91 dokoncivsich, ale pokud mne nespali arizonske slunce a podari se mi na sobe do dubna trosku zapracovat, mohl bych pomyslet pomerne vysoko. Spokojeny ale budu s jakymkoliv casem pod 13 hodin a umistenim v prvni pulce vysledkove listiny.

19.kvetna se bezi 50 mil u nas. Urcite tu nebudu chybet, i kdyz trat je kvuli lonskym pozarum velmi pozmenena. Chybi oblibena chutovka v podobe vybehu na Caballo (600 m stoupani na 3km a pak to same dolu) za to si ale slehnem dvakarat vybeh Pajarita (1100m na 8km nahoru a sebeh dolu po cerne sjezdovce). Tezko odhadovat cas, ale v ramci umisteni bych byl rad za prvni polovinu mezi temi co dobehnou, urcite mam na to atakovat i prvni tretinu.

23.cervna se vydame opet do Colorada. S podminkou, ze den pred zavodem pustim pani D. samotnou do IKEA a ja se budu venovat detem, a den po zavode pojedem do IKEA spolu znova abych to zaplatil, si budu moci v sobotu lamat hnaty na dalsi 50 milove trati u Lake City, zname tez jako miniHardrock. Pobezim to poprve, uvidim jak se srovnam se tremi tezkymi padesatkami ve dvou mesicich. Celkove stoupani na urovni skoro 4km v nadmorske vysce ke 3000m znamena ze bych si nemel prilis vyskakovat. Lidi co behaji Zane Gray a Jemez maji v Lake City obvykle velmi podobne casy. 13 hodin proto povazuji za solidni metu, i kdyz chapu, ze se objevi tlaky abych si za cil vytknul minimalne cas 12:34, ne-li 12:21.

Cervenec bude odpocinkovy. Tedy alespon prozatim delam jako ze budu porad doma. Jenze fakt, ze tu opet bude jedna babicka je az prilis lakavy ... budeme uvidet :)

18.srpna se ve mne krve nedorezou. Vyrazim v Leadville na svoji prvni stovku. Jedinou ambici bude prezit. Trat obecne neni obtizna a az na par kopcu je to pomerne placka. Horsi uz je ten ridky vzduch a prosta vzdalenost. Na 24 hodinovce v Arizone jsem si to chtel kdysi zkusit. Prvnich padesat mil absolutne v poho, 100km jeste taky. Ale od 120km dal uz se mi zacaly rozpadat nohy. a po 142 jsem to musel zabalit. Chybelo jen(!) 18km, ale proste to dal neslo, a to to byla rovinka na urovni more. Uz mam zanalyzovano, ze Leadvillsky cas je prumerne 2.15x delsi nez cas na Zane Grey. To by znamenalo realnou metu v podobe 28 hodin. S timhle tratovy rekord urcite neohrozim, kdyz se ale pribelham do cile za 29:59, vezmu to vsema deseti.

V zari budu lezet v posteli a skuhrat, abych byl v rijnu fit na osudoveho Deadmana. Temer domaci trat s brutalnim podkladem mi velmi sedi. Velka jmena o Mrtvem muzi nevedi, coz dava prilezitost mene znamym borcum trochu zazarit. Ambice se budou odvijet samozrejme od toho jak se bude darit behem roku, uz ted je ale jasne ze bych lonske devate misto rad vyznamne vylepsil.

V listopadu a prosinci budem opet jen ve ctyrech. Lezicimu Stinu bude uz pomalu tahnout na jeden rok, zacne byt samostatnejsi, mozna uz i trochu pobihat okolo a ja si uplne zive dovedu predstavit jak by se mu libilo na nejake obcerstvovacce treba nekde v Californii ... i kdyz ... nebezi se nekdy tou dobou take vehlasna Prazska Stovka ?

Ve zkratce:

10.brezna - Salida marathon (Colorado)

21.dubna - Zane Grey 50M (Arizona)

19.kvetna - Jemez 50M (New Mexico)

23.cervna - San Juan Solstice 50M (Colorado)

18.srpna - Leadville 100M (Colorado)

20.rijna - Deadman Peaks 50M (New Mexico)

listopad/prosinec - ???

Po minulem zapisu jsem byl Honzou c.12 obvinen, ze to mam v hlave srovnany. Kdyz si to tak ted po sobe ctu, je jasne, ze opak je pravdou. Prvnich pet zavodu mam uz dokonce zaplacenych, jen zarezervovat nejaky nocleh. Dale jeste pocitam s pulmarathonem v Santa Fe (zari), trailovou desitkou v Los Alamos (zari nebo rijen) a neopomenutelnym Pajarito Trail Festem (20-25km podle trati, jestli uz budou otevrene stezky v ohorelem lese). Ale to jsou spis takove mistni socialni akce, po kterych usta boli od mluveni stejne jako nohy od behani.

Start Zane Grey 2011. Pine, Arizona 5:00 rano.

Zane Grey 2011 - nekde v pulce, odveky souper Louis Telles nasazuje k trhaku.

Zane Grey 2011 - Ta bila carka na zemi znaci cil.  Finisuji na 56.pozici v case 13:23:16.

Zane Grey 2011 - V cili toho mam plne zuby. Do zaberu se propasovala i pani D.

Zane Grey 2011 - Par minut po dobehu. Bude zase dobre, nesou mi pivo.