Horská ultra klasika na devět

Casem pres jedenact hodin se mi na Deadmanovi bohuzel nepodarilo kvalifikovat do loterie pro Western States. Bezet neco rovnejsiho a v nizsi nadmorske vysce, o splneni limitu bych se nebal. Loni se mi podarilo zdolat pekelne baziny v Michiganu za 10:16, a v arizonskem parciku po idealni rovince jsem si odkrouzil osmdesat kilaku jen o trochu dele nez za osm hodin, a to jsem si pak jeste dalsich sedesat pridal. Letos jsem behal jen po notoricky pomalych a obtiznych tratich a abych jedenacti hodinovy limit splnil na Zane Grey ci Jemezu, musel bych uz patrit k te opravdu hodne dobre casti startovniho pole. No nic, nebudu tesknit kvuli pofiderni sanci zucastnit se pysnych Zapadaku (moje sance v loterii by byla stejne jen neco kolem 10%), to se radsi vrhnu do naruce jine marnive a prodejne klasiky - Leadville. 

Jiz davno tomu, kdy jsem pri dobezich narocnych zavodu spilal sam sobe a zarikal se, ze jiz nikdy vice, ze uz tohle nemam zapotrebi, ze budu vzorne zase behat svoje silnicni petky, a ze jen zcela vyjimecne slehnu si sem tam nejaky rovny pulmaratonek za pekneho pocasi … ted spise naopak, asi tim sluncem zavaril se mi mozek, a s kazdym dalsim poblitim roste chut plazit se zase o kus dal, s kazdym rozbitym kolenem hledam horsi a kamenitejsi stezky, a pokazde kdyz si trny rozdrasam holene k nepoznani fascinovane si ty krvave jizvy prohlizim v zrcadle a tesim se jak to zacne stipat az si vlezu do vany s horkou vodou. Otazkou, jestli mam na “to” nabehano, uz se davno nezabivam. Odpoved je stale stejna. Nemam. To ze mi po padesati kilometrech zacnou odpadavat vsechna kolecka a v cili osmdesatky se sotva drzim na nohou neni duvod abych se neprihlasil na dvojnasobny distanc. 

Samozrejme se nabizi otazka proc zrovna Leadville? Proc se takovy zarputily puritan vrha na sve prvni stomilove dobrodrustvi do davu zfanatizovaneho “Knihou”? Proc si nevyberu radsi nejaky rodinny podnik s altruistickou vizi darovat zisk ze zavodu mistnim charitam namisto historicky prvni fabriky na ultramaratonce, jez organizuje zavod z ciste komercnich pohnutek? Proc ? … protoze bagr! Protoze se bojim, ze to sam nezvladnu, ze na mensim zavode s hodinovymi rozestupy bych nekde bidne zhynul, zmrznul ci bych byl sezran medvedem, ustknut chrestysem ci zaziva ubodan komary. V Leadville se tesim, ze to budu rozbihat ze zadu a ze podobne jako mozkomorove, tchyne a jina takova stvoreni budu zit a cerpat energii z utrpeni ostatnich. Umrtnost je tradicne vysoka, obvykle cela polovina startovniho pole nedokonci, coz znamena temer ctyrista prokletych dusi, jejichz bolest, slzy a zmar mi snad pomohou bojovat s mymi vlastnimi demony. Trat neni tak narocna jako jine vehlasne stovky, i kdyz dvojnasobny vystup na Hope Pass a Sugar Loaf Mountain jsou taky docela dobre chutovky, spise se zaji ta nadmorska vyska. Slovy klasika, bezet tricet hodin ve vysce nad tri kilometry, no reknete, kdo z vas (na) to ma?

Prvni prosinec tedy povazuji za zacatek me poute do Leadville. Pro zoceleni ducha to cestou jeste strihnu pres Arizonu, neb Zane Grey povazovany mnohymi za jednu ze trech nejtezsich padesatek Ameriky na mem kalendari nemuze chybet. Dalsim z dablova trojlistku je nas domaci Jemez, jen o mesic pozdeji, vice slov netreba. Fyzickou pripravu bych pak rad zavrsil v cervnu v Lake City v Coloradu. Uspesny dobeh San Juan Solstice by pak zkompletoval tuhle silenou sbirku, jen jeste neni jiste, jestli se mi podari svou ucast zajistit i logisticky.

Po psychicke strance na stomilove ultra trenuji jiz pres tri roky. Dle Davida Coblentze, je totiz nejlepsi pripravou na narocne ultra zalozit rodinu. Jak znamo, s malymi detmi nejde nikdy nic podle planu, krize stiha krizi, spanku malo, stale na nohou, prezit se musi – uplne jako v ultra. Neni prekvapive, ze pak mezi temi co nedokonci dominuji lide bezdetni, udolani marnou snahou bezet podle planu, zatimco pupkati tatici se do cile na posledni chvili preci jen nejak doplazi.

Co se tyce te nadmorske vysky – nevim, spickovi borci se jezdi do Leadville aklimatizovat treba i sest tydnu dopredu, coz by mi doma samozrejme neproslo. Me bude muset stacit pod hlavu na spani vetsi polstar.

Az na tech par kopcu je Leadville v podstate placka :)