Deadman Peaks 2011 (1. díl)

Taktická příprava

Na prvni pohled se Deadman nezda byti prilis obtiznou trati. Sice kdesi v pousti uprostred Noveho Mexika, datum koncem rijna vsak u mnohych oboci podivenim nezvedne. Dvaadvacet prezivsich z lonskeho prvniho rocniku po sobe na internetu prilis stop take nezanechalo. Az informace z prvni ci druhe ruky zpusobi ponekud rozpacite mrazeni v zadech.

Geograficky je trat typu "tam a zpet". Aby si bezci neprisli zkratka, misto avizovanych 50 mil (t.j. 80km) je rovnou o sest kilometru delsi, coz z Deadmana cini zrejme nejdelsi americkou oficialni "padesatku". Rozdil mezi nejnizzsim a nejvyssim bodem je pouhych 310 metru. Kdo by si vsak myslel ze jde o nejakou pochybnou placku, se zlou by se potacel. Profilove je trat totiz naprosto klasicky dikobraz s vetsinou stoupani i sebehu ostrych jako britva. Jeden za druhym, treti za ctvrtym, paty za sestym ... dokud vas to neomrzi. Az vas to omrzi, budete tak sotva v pulce. Smerem vzhuru clovek nabere 1950m a jestli se chcete dostat do cile, to same musite sebehnout dolu. Pravda, arizonsky Zane Grey nebo nas domaci Jemez jsou se 3700 stoupacimi metry jeste vetsi maso, ale to jsou jiz proflaknute akce, ktere predchazeji zkazky mladezi zapovezene. Deadman je novy, svou povest si teprve buduje, a dle meho bude stat za to. A jeste, kdyby to nekomu prislo dulezite, prumerna nadmorska vyska je 2100 metru.

Doprava to jeste jde, do leva je to uz horsi.

 

Ja jsem mel samozrejme stesti, ze jsem si trat mohl z vetsi casti osobne prohlednout uz loni. To ale neznamena, ze bych letosni taktickou pripravu mohl nejak osidit. Tydny dopredu sleduji predpoved pocasi, historicke zaznamy, propocitavam profil, testuji ruzne bezecke scenare, typy a velikosti lahvi, boty a samozrejme v neposledni rade studuji tez konkurenci. Na Deadmana se totiz registruje pres Ultrasignup.com, coz je nejen rozhrani k online zapisu na jednotlive zavody, ale tez obri databaze vysledku jednotlivych bezcu. Na zaklade vysledku se tez kazdemu pocita relativni koeficient. Je v procentech, a vlastne rika, jake je prumerne procento casu viteze vuci memu casu. Kdyz dobehnu za dvojnasobek casu viteze, dostanu 50%, neb vitezny cas je polovina meho. Kdyz vyhraju, dostanu 100%. Muj koeficient je pak prumer z dilcich hodnot za jednotlive zavody a v soucasnosti cini 75.1%. Je tam nekolik sedesatek, osmdesatky, samozrejme neco mezi a kupodivu i jedna stovka - i kdyz to je pribeh sam pro sebe.
A tak se staci juknout kdo se na Deadmana uz zaregistroval, seradit si lidi podle koeficientu a porovnavat kdo ma jakou aktualni formu, kdo mi to kdy o kolik nandal a koho se teoreticky nemusim bat. Z hruzou zjistuji, ze z 62 zaregistrovanych jsem "nasazena patnactka". Vetsinu ultra bezcu z Noveho Mexika znam osobne. Vim kdy, kde a za kolik bezeli. Neni nas tolik aby v tom byl zmatek. V hodnoceni za mnou jsou ale i lide, kteri mi na padesatkach pravidelne daji hodinu i vic. Muj koeficient nadnasi nekolik solidnich vysledku na kratsich tratich, a tak si tentokrat nedelam prilis velke iluze. Spise kontroluji casy tech co bezeli loni, a jak jim to slo v jinych bezich, kterych jsem se take ucastnil. Laka me 11 hodin - posledni prilezitost kvalifikovat se do loterie pro Western States 100M. Jenze tady to vypada, ze se mi bude muset hodne zadarit, abych to dal vubec pod 12. Z mych tradicnich souputniku pobezi i Louie Telles. Je mu 51. Poprve mne porazil loni na Jemezu a letos jsme se pretahovali o minutky na Zane Grey. Do cile dorazil nakonec o ctvrt hodiny driv. Skore jsem korigoval o mesic pozdeji, kdy jsme se podruhe utkali u nas pri Jemezu. Nalozil jsem mu 16 minut. Do detailu studuju jeste prvni holku - Katrin Metzger. Je odnekud z Arizony, neznam ji, ale je dobra a dobre se pamatuje. Za idealnich okolnosti bych se s ni vubec nemel potkat. Proste mi frnkne na startu, a pokud nepocka v cili, uz ji nikdy neuvidim ... kdyz ji ale na trati nekde potkam, je to jasna znamka, ze jsem to prepalil. Na ultra tratich nejsou zadny kilometrovniky, teren se neustale meni a tak nejlepsi pro srovnani jak si vlastne vedu je sledovat kdo bezi prede mnou a kdo za mnou.
Ale zpatky k trati. Jednim slovem - nadherna, dvemi slovy - brutalne krasna. Samozrejme se zacina za tmy, par kilometru od mestecka Cuba. Bezi se po stezce ktera kopiruje hranice kontinentalniho rozvodi. Kdyz se vycuram vlevo, potece to do Atlantiku. Kdyz se vycuram vpravo, dotece to do Pacifiku. Protoze jsem ale vyrostl v Praze v Nuslich, curam zasadne doprostred. Prvnich par mil je nicnerikajicimi pastvinami. Jeste nez se rozedni zacina splh po rimsach piskovcovych skal az na vrsek prvni nahorni plosiny. Tem se u nas rika "mesa". I kdyz nas nakonec startuje jen 45, za tento jediny den projde po stezce vice lidi nez za cely rok. Stezka je prevazne znacena malymi kamennymi mohylkami, sem tam oranzova vlajecka. Zabloudit se fakt neda, ale obcas stezka uhyba rychleji nez staci nohy zatacet. Musite si pak dat pozor na kaktusy. Loni jsem jednim nestastnym kopem nabral pres ctyricet trnu. Podklad je pomerne rozmanity, nektere pisecne useky pripominaji trat na Dakaru, jindy se skrabete stovky metru po hole skale. Nejhorsi jsou ale kamenna pole ve treti etape, skoro neni kam slapnout, butraky velikosti pesti s ostrymi hranami, vetsina se jeste vykla ... ani za cerstva bych z toho 5:00min/km nevymack. Jeden z letosnich ucastniku uz stihl dat dohromady male video ... s krasnou hudbou pro mne dokonaly teaser.

Stezka je velmi podobna tomu co ted beham z prace. Kamenu, kopcu ani technickych sebehu se nebojim, myslim, ze budu dobre pripraven. S vydrzi to asi ale nebude nejlepsi. Od kvetna mam za sebou jen nekolik dvouhodinovek. Kdybych vzdycky behal jen kdyz mam "natrenovano", krome jednoho maratonu bych mel vzpominky uz asi jen na par dalsich petek. Na ultra je vsak krasne i to, ze ne vsechno se odviji jen od fyzicke pripravenosti. Cim delsi a obtiznejsi trat, tim vetsi roli hraji zkusenosti, rozvaha a trpelivost.
Dva vecery dopredu kramuji a pripravuji si dropbagy. S jednim (vetsim) se potkam dvakrat, s mensim jen na obratce jednou. Do oznacenych pytlicku prepocitavam gumove medvidky a slanne precliky, pridam ctyri solne tablety. Fixkou oznacim kilometraz pro kazdy pytlicek i pocet kalorii (310 - ma to vydrzet na 90 minut). V posledni dobe mam tendenci obcerstvovacky totalne prokaucovat. Zapominavam si sundat celovku, neprevlikam se, jen zmatene pobiham dokola, piju kdejaky sajrajt co mi daji do ruky az je mi blbe. To se samozrejme nesmi opakovat. Strategie je jasna - spolehat sam na sebe. Vybehnu tedy s camelbagem a dvema rucnima flaskama. Musim jist a pit a pravidelne se prosolovat. Na kazdou etapu mam presne narovnane a napocitane piti, jidlo, nove ponozky, boty, tricko, satek ...  Do camelbagu pridavam navic nahradni baterky, vazelinu, odvzdusnenou kolu, pomerancovy dzus, ponozky a tricko s dlouhym rukavem. V dropbagach samozrejme dvoje nahradni boty, kazde jineho typu, dalsi tricka, ponozky, pro jistotu pivo, dalsi koly, dzus a jeste lahve s iontakem. Samozrejme to nehazim vsechno do nejvetsi kapsy hala-bala. Je v tom system, podle potrebnosti, velikosti a predpokladane kilometrazi kdy co budu potrebovat. Takhle peclive jsem se nikdy dopredu nepripravoval ... at zije minimalistmus !!! ... evidentne ale ne u mne ... nalozenej budu jak dédérák na dovolene. Vecer obligatni hrnec testovin s pestem, a nekolik kvasnicovych piv. Budika na dve tricet, v jedenact zalehnout.
Za ctvrt hodiny mi to neda, sejdu do kuchyne kde mam veci. Camel bag vysypu a prerozdelim. Pobezim na lehko. Jdu spat. Za par minut se vracim, camelbag srolovavam do tasky. Pobezim bez nej. A uz v tom mam zase hokej, peclive vymysleny system je v cudu, netusim kde co je. Uklidnuji se, ze predporcovanych pytlicku s jidlem, lahvicek s pitim i zaloznich ponozek je statisticky vyznamny pocet, a ze tedy at hrabnu, kam hrabnu, mam realnou sanci najit neco uzitecneho. Tesne pred pulnoci definitivne uleham, za sest hodin je start.