Pajarito - do kopce z kopce, ti hloupější ještě jednou

Kdyz jsem predminule napsal, ze si "pocasi muze trhnout pedalem", samozrejme jsem necekal, ze si to nekdo tam HODNE NAHORE precte, a necha mne v tom nalezite vykoupat. Nestaci, ze i pres kriticky suchopar mne hned tri dny po sobe potkaji na ceste domu bourky, krupobiti, rozvodnene brody a blato, ale navic i v sobotu na  Pajaritu ... ale to trochu predbiham.

Pajarito je moje srdecni zalezitost. Kopec vicemene za barakem a puvodni trat presne v mistech kde jsem ziskaval sve prvni stezcite ostruhy. Na Pajaritu jsem se naucil ze kyslik se precenuje, a ze ve trech tisicich metrech se bez nej bezec obejde. Tady jsem se naucil behat cernou sjezdovku smerem dolu. Tady, na verande mistni lyzarske boudy, se mi uspesne podarilo pred zraky dvou set lidi poblejt, abych v zapeti za hlasiteho povzbuzovani do sebe kopl flasku piva na uklidneni zaludku a vydal se na zbyvajicich 25 kilometru mistni osmdesatky. Na Pajaritu jsem proste doma, a je mi tady dobre.

V patek vecer registruji meteorologicka varovani, ze se na nas zene nejaka boure. V Oliskove skolicce (Olíšek je malinkaty chlapecek, ktereho nam pred tremi lety prinesl cap) nam preji at si uzijeme vikend a pripadne i snih. Kamaradka Veronika, kterou se mi letos podarilo nakazit ultra bacilem, se samozrejme ucastni take. Doumlouvame se na sobotni rano, ze mne vyzvedne. Jen tak mimochodem se zmini ze jeji muz by uz mel "zavrit na zahrade vodu". Jsem hluchy nevidim, jsem slepy neslysim. Z pracky si chystam svoje bezecke trenky, tricko s kratkym rukavem a neodmyslitelny piratsky satek. Odpoledne prsi. Vecer prsi. V noci prsi. Nad ranem je ticho, jeste ale nevim, ze jen kvuli tomu ze pada snih. 

Probouzim se predpisove podle budiku. U nas poprasek, a trochu pod nulou. Kolik asi bude o osm set metru vys ? Z kose na pradlo vytahuji mesice neprany termo-rolak znacky "UnderArmor". Nastesti byl hluboko na dne, kde je pradlo sice zatuchle, ale obecne jiz pomerne vycpele. Plizim se k Oliskovi do pokojicku, nekde ve skrini mezi jeste nevybalenym haraburdim snad najdu kulicha. Kupodivu jiz po peti minutach nahmatam jakysi pleteny pytlik. Hlava se tam vejde, bude to oukej. Na teplaky kaslu, zadne nemam.

Snidane. Olisek vstava, pani D. vstava ... pri pohledu z okna obraci oci v sloup. V osm zvoni Veronika, zuby ceni od ucha k uchu a foti si nase zasnezene auto. "U nich" pod kopcem kaktusy nemrznou.

Vyrazime. S vyskovymi metry pribyva snehu, pri pohledu na klesajici teplotu na palubnim pocitaci se oba krenime a shodujem se ze jsme blazni a ze nehrozi, ze by nas nase drahe polovicky kdy pochopily. Lepsi ze zustaly doma. Nastesti i s detma ... 

Pohled z pulky Pajarita smerem na vychod.
Vrsek vlevo je dalsi tritisicovka Caballo.

Na Pajarito je to jen 12-13 minut. Puvodne jsem chtel cestou nafotit zkazu co zanechal letosni pozar, ale snih vse milosrdne zakryva, a to je dobre ... pro pudu ... zbytky lesa ... i pro mne.

Cesta je namrzla, polovicky s detmi jisto-jiste neprojedou, jsme v tom pro dnesek sami. Kdyz vylezeme z auta a proborime se po kotniky do snehu, zase se na sebe zazubime a spiklenecky mrkame. Pak vyzvednout startovni balicek, pripnout cisla, predstartovni horecka, pokecat se znamymi ... klasika. Reditelka zavodu (kdysi slovinska reprezentantka v alpskem lyzovani, co se tak trochu ultra-zabehla) hlasi ze trat je bezitelna, ale ze znacky ze sypane mouky uz nejsou videt. Tesne pod vrcholem je pry par pulmetrovych zaveji.Hmmm ...
 

Ve ctvrt na deset start, hromove "Go!!!" a 89 blaznu se riti po zasnezene vrstevnici. 64 z nich preci jen bude mit rozum a v ramci zavodu na 10K to po jednom okruhu zabali. Zbylych 25 se nepouci a da si opacko. Klasifikovani budou samostatne v kategorii pulmarathonu.
Rozbiham nekde z pulky, ale je mi to pomale a sunu se kupredu. Asi po pul kilometru se z lesni cesty vydavame na tenounkou technickou stezicku. Boty mam okamzite durch, snih po kotniky. Cim vice se tlacim dopredu, tim je stezka mene proslapana. Necitim se uplne jiste, ale spuntovky na snehu drzi, chudaci ti co bezi v silnickach. Jeste klesnem o nejakych sto metru nez se zacneme skrabat na horu. Ceka nas kolem 450m prevyseni na necelych peti kilometrech. Docela mi to stoupa a pozvolna stahuju par dalsich lidi. Jenom kdyz se stezka na chvili narovna, ostatni mi poutecou, na rovinkach mi to proste zase nejde. V puli kopce se zavesuju za malyho caparta. Hlavu ma nekde na urovni meho pasu, bezi vsechno. Ja chvilkama prechazim do kroku, snehu pribyva, borim se a beh mi prijde zbytecne narocny. Kluk bezi, ja jdu v pohode za nim. Presto pomalu stahujem par dalsich lidi.

Zhruba v pulce kopce v prvnim okruhu zatim nekde kolem 18.mista celkove.

Cim vice se blizime k vrcholu tim hure se mi dycha. Preci jen je znat ze od pozaru do vetsi vysky skoro nebeham, loni jsem se citil lip. Kluk stale bezi, obecene se ale citim rychlejsi a tak statecne zautocim. Za chvilku je kluk v nedohlednu, prede mnou Indian a hipik. Hipik nemuze, odstoupi stranou ... ma ale cerne cislo ... skoda, ten bezi jen desitku. Indos ma cislo zakryte, dobre stoupa, je to jako na houpacce. Kousek pod vrcholem je obcerstvovacka, Indos hlasi cislo ... aha, taky bude cervenej, takze prima konkurence. Vydavame se na male kolecko kolem vrcholu, proti nam uz zacinaji sbihat ty nejlepsi. Na vrcholu jsem za 50:48. Asi o pet minut horsi nez loni ... ale co bylo loni ... teplo, slunicko ...a hlavne jenom jeden vystup.

Misto cinu a pachatel stejny, jen se pise rok 2010.

Nasleduje sesup dolu. Tesim se, dolu to umim ... ale Indos taky. Rychle sbihame holku co bezi na prvnim miste v desitce, pak uz pred nami nikdo. Vazim, zda-li jit dopredu. Silu na to mam, na snehu se nebojim. Sbihame vetsinou po BMX stezce i s prekazkami, sotva se mi vejdou obe nohy vedle se, konstantne si okopavam kotniky. Indian je dobrej, rozhoduju se setrit sily na druhy vystup a drzim se za nim, moc se s tim nemazli. Do cile prvniho kola vbihame spolecne, jeste na cilove rovince nas vezme jina holka co finisuje pro prvni flek na desitce. Dole jsme za 23 a pul minuty. Stavim pro vodu, bohuzel citim ze nohy uz mam trochu streleny. Indos stavi taky, tajne doufam ze to zabali a nebudu se s nim muset honit.
Vyrazim ... nikde nikdo, prede mnou, ani za mnou. V prvnich serpentynach se ohledu ... Ha! Stiha mne Indian ! Stezka prede mnou je pekne uslapana a zacina umrzat na cistej led. Bezi se blbe, a uz toho zacinam mit dost. Vetsinou jdu pesky, na Indiana hraju divadlo. Kdyz je me videt - bezim, kdyz zmizim za zatackou - jdu pesky. Hra na kocku a mys mi zamestna mysl, jsem skoro pod vrcholem co by dup. Indian ztraci kolem dvou a pul minut, ale nekdo se objevuje 20-30 vterin za nim. No jeste aby ... pribiham na misto kde vitr navava cerstvi snih. Rozpoznavam dvoje cerstve stopy ... ze bych byl na tretim miste ? ... zase to rozebiham, jsem odhodlan branit bronz krvi. Staci vydrzet posledni splhani, z kopce si verim, gravitace je rozhodne na me strane.
Posledni obcerstvovacka ... ptam se na pozici ... proste to chci slyset nahlas at to kazdy vi ze bezim v cele o tretiho fleka. Zapisovac prohlizi lejstro a pocita "One, two ... three ... four,five .... six ... seven .... eight ... you are eighth!" ... rovnou mohl kriknout "neblbni kamo, zabalto, ses vosmej, prece se kvuli tomu nestrhas!". Muj sen o bedne konci. Samozrejme vim, ze na treti misto nemam. Na to je tu az moc dobrych bezcu, videl jsem je na startu ... ale preci jen, ta chvilkova nadeje, ze to vetsina zabalila uz po prvnim okruhu a ja si budu moci v klidu dobehnout pro medaili ...
Po minute se vzpamatuju. Na vrcholku jsem za 53:28. Pomaleji nez v prvnim kole. To se dalo cekat. Prede mnou ale musi byt par minut dira, za mnou taky. Chci to jeste rozbalit smerem dolu, ale zacinam zakopavat. Dochazi stava. Taky stezka hodne mekne. Na mnoha mistech uz snih roztal a je tu blato. Paradni klouzacka. Netlacim to, nechavam pracovat gravitaci, i tak jdu na riziko. Petkrat se sotva vejdu do zatacky, poseste mi ujede vnitrni noha, kacim se na zadek, nez si kecnu omylem si pod nej sroluju nohu vnejsi. Cekam na krupnuti. Nastetsi nic. Popojizdim jeste dva tri metry nez se zastavim. Vstavam, kontroluju soucastky, klepu se ... adrenalin az v pr.... To bylo o fous, takhle se trhaji kolenni vazy. Pokracuju dal vyrazne obezretneji. Aspon mam vymluvu ze to nemusim hrotit. Rozhlizim se, stale nikde nikdo. Posledni sesup pred cilem, pak mensi stoupani. Nemam na to, jdu pesky. Rozebiham se tesne nez se za horizontem vyloupne horska bouda kde je start a cil ... nikdo nesmi videt ze jsem mekkej. Dobiham na vypary, sem rad ze to mam za sebou. Od startu uplynulo 2:32:28. Z tech 25 co dokoncili obe kola koncim na 8.miste a uzaviram tak prvni tretinu. Na sedme misto ztracim asi 7 minut (to bych fakt nedal), vitez bere vse za 2:02:24. Asi mel nekde schovane lyze.

Dobiham na vypary.

Veronika konci 16. celkove v case 2:57:50. Mezi zenskejma je treti, bere "prize money" - predplacenou kartu do mistniho obchodaku s 30$ ... potvora, a pak jeste vyhrava v tombole tricko. Na prvni holcici misto ji chybi jen pet a pul minuty, a to ma v nohach z minuleho vikendu 50km ze sveho druheho ultra. Bude dobra, jeste o ni uslysime.

Trochu prevliknout, rozloucit se a valime z kopce domu. Me ceka prejezd do Denveru. Zavodit tu pro zmenu bude moje zena. Nedeli bude mit na aklimatizaci, v pondeli se postavi na start.Uvidime, jestli se ji v mistnim obchodaku IKEA podari naplnit nakupni vozik drive, nez mne dojde trpelivost.