Život po životě

Myslenku obnovit svuj blog se mi darilo uspesne zahanet jiz vice jak rok. Preci jen jsem se jednou rozhodl otocit zady a neohlizet se at se stane co se stane. I kdyz vlastne nebyl duvod ... a nebo mozna vsechno bylo "duvod". Dnes jsem tento svuj boj prohral. Pro ty, kteri sem zavitaji jen tak nahodou, asi tento prispevek nebude davat moc smyl. Tem nekolika svych ctenarum z minulosti se nezbyva nez omluvit a doufat, ze pochopi nebo prominou ...

... je tezke psat zpetne o tom co se pred ctyrmi roky stalo ... urcite to bylo vice veci najednou. Po Bayshore marathonu jsem se jeste par dni vezl na vlne euforie z (pro mne) necekaneho vysledku, ale stacilo par dnu, a svet se (nejen) bloggersky zhroutil. Zadna hmatatelna katastrofa v zivote, i kdyz profesni i soukrome boure nasledovaly jedna za druhou, ale proste pocit obrovskeho prazdna, kdyz clovek po letech konecne vystoupa na ten svuj vysneny vrchol ... a najendou co ? ... priznam, ze pocit izolace a odcizeni od zbytku sveta, od pratel a kamaradu ... pres tu velkou louzi ... je to obrovska dalka ... a kdyz jsem si pral nejvice sdilet svou radost s ostatnimi, uvedomil jsem si, jak strasne daleko jsem, ze vetsinu svych internetovych pratel nikdy v zivote nepotkam ... a ze jim najednou ani nemam co rici ... a pak uz jen prazdno. Pozdeji vse preci jen pominulo, ale uz nebylo kam se vratit.

Radost z meho behani se vytratila, avsak bez nej byl zivot jen horsi. Jako si kazdy fetak jednou uvedomi ze drogy nejsou jeho vlastni volbou pro radost, ale nutnost k preziti, ani ja jsem bez behani nedokazal zit ... jen uz nebylo o cem blogovat.

Zkratim ten trpky pribeh, protoze se nevracim abych se souzil minulosti. Behani se nestalo mym zivotnim stylem, ale mym zivotem ... bolestmi i radosti, usmevy i slzami, pychou i skromnosti, vzestupem i padem.

Mozna jsem jiny clovek nez jsem byl pred ctyrmi lety, urcite jsem vsak jiny bezec. Ne, nepodarilo se mi dostat mezi maratonskou elitu, ani jsem nikdy nestal na bedne se slzami v ocich pri teskne znejici hymne "Kde domov muj" ... a silnicni marathon jsem od Bayshoru bezel uz jenom jedou. Namisto toho, vetsinou startuji za tmy s celovkou v poli dvou set ci tri set podobnych blaznu, a kdyz protinam cilovou pasku na hodinach sviti cas zacinajici trinactkou. Zivotem stal se mi ultramarathon, osamele hodiny v pousti, nahodna setkani na vrcholcich hor, synchronizovane zvraceni s cizinci po boku, po stehna v blate ci ve snehu, vzduch bez kysliku a neustale pochyby kam az me nohy tentokrat donesou.