Kam až mě nohy donesou...

... o vášni k běhání, o ultramarathonu, o přírodě a snad trochu i o lidech - sobě i jiným pro radost.

čtvrtek, dubna 12, 2007

Tragédí karma

V mem novem bezeckem zivote jsou mi teprve tri mesice, ale uz me to neodolatelne tahne mezi zavodici dospelaky. Ne ze bych mel uz takovou formu, abych honem rychle sbiral pozice na bedne (k tomu asi nikdy uz nedojde) ci prohanel mistni borce v cele s BJ Pankowem, ale kdyz se beha se dzbanem pro vodu, clovek by si mel obcas zmerit cas, nez se ucho utrhne. Jinymi slovy: ve svych minulych bezeckych zivotech jsem se sice vzdy take snazil poctive trenovat a behat, ale upinal jsem se az prilis na jeden konkretni cil, ve snaze podat jeden spickovy (v mych meritkach) vykon, a teprve od nej se mozna odrazit dal, coz si myslim, ze byla ma nejvetsi chyba. Dopadalo to tak ze jsem se koncem devadesatych let prohanel po Vysehrade a desitky sazel pravidelne kolem 42-43 minut a sliboval si ze az to budu schopen dat pod 40 tak teprve pak pujdu zavodit abych se nemusel stydet pred posklebujicimi se mazaky, ze jsem mlady a pomaly. Na Vysehrade jsem to pod tech 40 nikdy nedal, ale zacal jsem mit potize s kyclemi. Navstivil jsem 4 ruzne ortopedy, kazdy rikal neco jineho a ja s behanim na dalsich pet let seknul s oficialnim osobakem 49:44 z meho prvniho a jedineho 10K zavodu z unora 96. Na zacatku noveho milenia jsem se bezecky obrodil a behal po Palmovce a kolem Vltavy, abych po absolvovani par mesicu obecne vytrvalostniho treninku zacal drtit kopce s cilem si do tech nohou tu desitku smerem ke ctyriceti zase nadupat, nez se odvazim treba do Bechovic. Zavod jsem neabsolvoval zadny, ale cestou z kopce jsem si natrhl achylovku a s behanim byl na dalsich par let konec. O tri roky pozdeji zacinam v Nemecku znovu, ale nesmele pokusy o navrat jsou brzy tlumeny recidivujici bolesti v achylovce. Beh jako svuj zivotni sport v podstate vzdavam. Po pul roce mi to neda a zacinam s karate. A musim priznat ze jednou z motivaci byly ruzne filmy v nichz me vsak na bojujicich borcich nejvice fascinovalo jak pruzne a pevne maji telo, nez ze by mne ohromoval pocet pozabijenych souperu ... rodi se mi pak v hlave plan, ze budu-li jako oni, moje achylovka bude urcite dost silna na to aby prezila i me behani. Karate si mne pak ziskalo i v mnoha jinych ohledech, ale nejdulezitejsi bylo, ze plan vysel !! V lednu 2005 zacinam opatrne behat, rychlostni trenink pro jistotu ignoruji, kopce kolem nas nastesti zadne nejsou a tak se pomalinku zlepsuji. Zacina se rodit tragedi komunita, ja zakladam svuj blog a opatrne testuji formu pri prvnim zavodu. Pripisuji si na tehdejsi dobu pro mne solidnich 47:07, ale zacinam se potykat s drobnymi zranenimi, ktera vsak s achylovkou nemaji nic spolecneho a odeznivaji s novymi botami. Velmi nepripraven bezim svuj prvni marathon, ktery vysledkove za moc nestoji, ale jen co si odpocinu zacinam urocit sve zkusenosti. Zase mi to zacina behat, nejen rychleji, ale i do dalky. Treninkove jdou desitky hrave pod 45 minut, ale ja si opet rikam ... jeste ne, jeste to muze byt lepsi, jeste chvilku, pak se teprve budes moci nekde vytahnout ... to bude cas, to bude rekord ... misto toho si ale vyberu jeste jednou novackovskou dan na pulmarathonu kde umru na 18.kilometru a doplazim se za 1:48:59. A pak opet tvrde trenuji, beham dale, dele a rychleji ... aby veskera moje forma prisla v nivec, neb se blizi obhajoba dizertace, pote presun za Velkou Louzi, kde nez se poradne rozkoukam mi na bricho naskaka deset kilo.
A tak v lednu 2007 zacinam opet od nuly, tedy alespon fyzicky, preci jen drivejsi zkusenosti se nezapominaji tak rychle jako ochabuji svaly. Prvni behy si protrpim jako zvire, ale den ode dne se zda beh lehci a krasnejsi. Muj bezecky zivot ma opet smysl a muj zivot obcansky je najednou plnejsi a vyrovnanejsi. Nevim jestli nekdy pokorim svou bajnou hranici 40 minut na 10K, dokud to pujde, tak to nevzdam, ale uz to neni to cim bych byl posedly a co by mne zaslepene hnalo dal. Mam za ty vsechny roky v sobe nahromadenou chut zavodit, prodat co prave umim, i kdyz to ma jeste daleko k tomu co jsem jiz dokazal drive. Terminovku mistnich zavodu znam jiz skoro z pameti, pro jistotu mi strucny prehled visi na lednicce hned dvakrat. Vybrano mam pro letosni rok zatim 14 zavodu a jsem odhodlan se porvat o kazde sedesatepate nebo sedmdesateosme misto bude-li jen trochu na dosah. Ale to uz trochu predbiham (neni to nahodou zakladni charakterova vlastnost kazdeho bezce ?), neb o svych ambicich a vyhlednutych zavodech napisu priste ... zatim prozradim jen tolik, ze tu mame jakousi obdobu poharu behej.com, a ze bych si chtel svymi vykony vyslouzit alespon poukazku na chleba ;-)

5 Comments:

At 12. 4. 2007 20:14:00, Blogger Vl001 said...

Taky bych rád desítku pod 40. Nejlépe poctivě někde na dráze. No tak uvidíme, komu se to podaří dřív. Já se budu pokoušet až na podzim, po triatlonové sezoně:-)

 
At 12. 4. 2007 20:42:00, Blogger Running Shadow said...

... i tak budu pro Tebe snadna korist, mas tri behaci roky naskok. Tady se obecne moc desitek nebeha, takze muj dalsi pokus bude taky nejspis az nekdy na podzim, ale kdybych se tou dobou dostal ke 45 minutam, tak bych to bral.

 
At 13. 4. 2007 1:15:00, Blogger Mount said...

Tento komentář byl odstraněn autorem.

 
At 13. 4. 2007 1:18:00, Blogger Mount said...

running:
Taky jsem nejvíc přibral před odevzdáním a obhajobou disertace, k tomu se mi rozrůstala rodina, zakládal jsem firmu a sport šel do háje. Přesto jsem pak běžel maratnon s vahou přes 90 kilo. Magickými časovými limity se nenechám znervózňovat, do 40 minut na 10 km mi chybí 6 sekund a do 1:30 na 1/2M 23 sekund. Aź přijde čas, tak to tam padne a možná někdy i ten maraton pod 3:00. Držím palce, stačí vydržet :)

 
At 13. 4. 2007 16:23:00, Blogger Running Shadow said...

to je presne ono: " ... staci vydrzet ..." ... to mne na tom vsem vadi uplne nejvic a je to neco co si tezko odpoustim, ze jsem se proste na to behani nekolikrat vykaslal ... a kdyz jsem zase znovu zacal tak jsem se proste uhnal touhou co nejdrive stahnout svoji vlastni ztratu na sve vykony kdyz mi bylo 16. Snad jsem ted moudrejsi a uvedomuji si ze staci "jen" u behani vydrzet a za rok dva nebo tri krasne rychle casy prijdou tak nebo tak ... myslim, ze nejen ty ale i vl001 a vlastne vsichni ostatni tragedi co behaji 2-4 roky jsou toho krasnym pripadem. A co to je 2-4 roky ? ... kolik jsem toho do ted po ruznu proflakal ? ... o tom skoda mluvit. budu drzet palce na "tvoje" 3 hodiny ;-)

 

Okomentovat

<< Home