Deset tisíc meteorů mne vrací zpátky na Zem

Po poslednim petikilometrovem zavode jsem prozil pomerne euforicky tyden. Jeste tyz den po dobehu jsem si dojel koupit nove boty, a protoze se najednou vynorilo misto jara leto s teplotami kolem 24 stupnu nedalo mi to a samozrejme jsem vybehl opet ven. Muj tradicni okruh mi najednou pripadal cely z kopce a navic podezrele kratky. Tak proc ne jej hned prodlouzit, a pridavam dalsi 3km! Hned druhy den opet s radosti ven, to co se zda jako lehky vybech bych pred par dny klasifikoval jako solidni tempo beh, ale na mem dusevnim ani telesnem stavu se to nijak negativne neprojevuje. I pres vyrazne vyssi rychlost a objem behem tydne mne zazracne prechaziji ruzne mensi bolistky, ktere mi jeste minuly tyden pripominaly, ze moje dosavadni botky uz chteji do bezeckeho duchodu, tedy radsi se vozit autem ci v nejhorsim pripade chodit do prace ci s vozikem na nakupy. V novych botach je vse jine, beham jako po mechu, pnuti v pate mizi, klenba drzi a s kazdym odrazem se takrka vznasim. Prumerne ranni teploty klesaji ke 12-15C, coz je pro mne po zime stale vedro a tak pokracuji ve svych rychlostnich vykonech, a to i presto ze mam na musce prvni letosni desitku naplanovanou uz na nedeli. Ve ctvrtek si davam po stredecnim frustrujicim kajakovani (ty eskymaci mi zatim fakt vubec nejdou) oraz, ale v patek uz se rozebehnu na 12km misto puvodnich deviti s merenym casem na 11km za 57:01. To je pro mne dost solidni tempo, ale pripadam si lehky a svezi. V sobotu uz myslim na nedelni zavod a chystam se setrit. Dam si lehce (opravdu lehce !!!) 9km vyklus s merenym temer 8km usekem, ktery je za "hruzostrasnych" 41:40. To bych opravdu necekal. Jeste pred mesicem jsem obcas mel problemy stahnout cas na danem okruhu pod 42 minut a to jsem do toho slapal co to slo, ted si jdu vyklusat a je to tak rychle ? ... Nadute si myslim, ze je to jasny signal ze jde forma tryskem nahoru a skoro se nemohu dockat zitrka, jak to tem meteoritum pekne nandam. jsem v pohode, tak jeste objedu jednu grilovaci party, na vecer do hospudky s ceskoslovenskymi kamarady, uleham chvilku pred pulnoci ... teprve mne zacne jimat hruza do ceho jsem se to pustil. Sice by se to dalo nazvat jako klasicka trema, ale tentokrat to bylo jine ... svedomi se neda osalit, a ja zacinam mit pocit ze jsem to preci jen trochu prokaucoval. Vstavat musim tesne pred patou, abych se stihl nasnidat, pak hodinu a pul cesta do Detroitu, presneji do Dearbornu. Registrace, rozbehani, stretching a start v 9:00. ... no neni to rozhodne takova brnkacka jako si zajet 10 minut na kempus kvuli petce.

Jako vzdy nemohu dospat a spise ja budim budik nez ze by to bylo naopak, ale necitim se tak hrozne. Venku je fujavice a leje jako z kontve. No to bude jizda ... Na dalnici s limitem 70mph jezdim nejvice 75, ale tentokrat me proudy vody a cernocerna tma brzdi ze mam co delat i pri petactyricitce a to jedu po ceste kterou znam skoro z pameti. Od zirani skrz nepruhledne sklo mne zacinaji bolet oci, sedim v neprirozene poloze prilepeny na volantu abych aspon neco videl ... zatim to je solidni narez. Nastesti dest postupne ustava a kousek pred Detroitem uz nepada z nebe nic. Parkoviste pro zavodniky nachazim na prvni pokus, mista pro elitni bezce znacena jako Area 51 je pro mne uzavrena, dobrovolnici v zelenych overalech a se sviticima antenkama na hlave me naviguji na parkoviste pro bezeckou pechotu. Prede mnou parkuje auto s poznavaci znackou "RNNRGRRL" pod niz je cedulka ve stylu "Ja beham 26.2 mil, a ty?". Nebudu to komentovat a proplizim se davem ostatnich bezcu k registraci, kde se potichu ptam na nejkratsi z dnesnich zavodu 10K, ktere slouzi jen jako doprovodny beh hlavnimu marathonu a pulmarathonu. Dostavam cervene cislo, asi aby ostatni videli, ze ja se budu dnes ulejvat, zatimco oni (a ony) budou trpet na delsich tratich s bilymi a zlutymi cisly. Trochu to zkratim ... predstartovni rutina probiha jako po masle, myslim, ze uz vim co neopomenout a ceho se vyvarovat. Bohuzel, tim se zavody nevyhravaji, i kdyz prohrat se tim jiste daji. Nejprve startovali dalkoplazove, zrejme podle prestize prisli jsme na start jako posledni. Pocet odhaduji na 700-800 bezcu, pozdeji se dovidam ze jich bylo "jen" neco k 550. Po zkusenosti z posledniho zavodu se stavim pomerne dopredu. Myslim, ze mam pred sebou cca stovku bezcu. Start je pomerne uzky, trva to skoro 13 vterin nez projdu pres caru, ale hned zani se silnice rozsiruje a zadna tlacenka se nekona. To me trochu zaskakuje a nesmyslne se ritim kupredu. Zacnu se brzdit az asi po pul kilometru. V hlave mam zmatek, jestli jsem to neprepalil, zbytecne srotuju a nemuzu se dockat prvni mile abych zkontroloval mezicas. Prede mnou je bezcu podezrele malo, za sebe se neohlizim, ale nikoho moc neslysim. I kdyz jsem zvolnil, stale pomalinku predbiham nebo dotahuji mensi skupinky. Na prvni mili, kterou jsem tak nejak instinktivne cekal drive stoji nafouknuty zeleny ufoun s cedulkou. Na hodinkach 7:27, tedy 7:13 cisteho casu. Hmm, to je moc rychly, jeste rychlejsi nez na petce, to neni dobre. Jeste se trochu pribrzdim, ale nebezi se mi spatne. Stale trosicku stahuji lidi pred sebou. Druha mile mi utekla velice rychle, u dalsiho ufouna kontroluji hodinky: 14:51, tedy mile za 7:24 to mi prijde skoro optimalni, kdyz bude pristi mezicas o par vterin pomalejsi, vubec to nevadi, nikam se nezenu. Nasleduje dlouha rovinka, pravdepodobne mirne do kopce. Jedu docela na plno, ale subjektivne citim, ze bych to mohl byt schopen udrzet az do cile. Kdyz byla minula petka v tempu 7:15 na mili, desitka by mohla byt klidne za 7:30. To bych bral vsema deseti. Ted to uz jenom vydrzet. Na tretim kilometru jsem za 22:24, tedy tesne nad 7:30, ale to neni zadna katastrofa, bylo tam mensi stoupani, vterina sem, nebo tam neni vubec dulezita. Dlouho si drzim stejnou pozici a i odstup na dva soupere prede mnou se neztencuje. Nasleduje sebeh po dalnicnim sjezdu. Docela prima spirala smerem dolu. Zaznamenavam znacku 5K, na hodinkach 23:09. To by porad slo, ale zacina mi dochazet sila. Jeste nepanikarim, par minut vydrzim a pak se sepnou dieslove motory na tuk, naberu druhy dech a konecne stahnu ty pred sebou, jsou stale na stejnem miste, nevypadaji cerstve ... jenze ani ja uz asi taky moc ne ... i kdyz to jde mirne z kopce, u ctvrteho ufouna jsem presne ve 30:00. Tedy posledni mile skoro cela z kopce za 7:36 ??? Malinko se mi ta cisilka pletou, ale zacinam mit tuseni ze uz to neni ono ... nohy tuhnou, a vubec to nevypada, ze by se to melo zlepsovat. Zacinaji se dotahovat ostatni, zkousim se zavesit, ale vydrzim to asi 50 metru. Dycham na maximum, mam pocit ze pridat by znamenalo jen neuprosne a nesnesitelne pichani v boku, na to nemam odvahu. Snazim se drzet aspon maximum toho co jsem schopen, stale verim ze se to jeste otoci. Kdyz dobiham na patou mili na hodinkach je hrozivych 39, pak dvojtecka a nula a na to posledni cisilko se radsi ani nedivam. No to jsem teda dopad. Plouzim se tu treninkovym tempem svych lehkych behu, predbihaji mne bezci ktere jsem nechal za sebou kousek po startu. Zacina mi dochazet, ze zadny osobak to dnes nebude, ze mozna budu rad kdyz nezapadnu pres padesat ... ale hlavne mne stve ze jsem ten zavod nezvladl s negativnim splitem, proste ze jsem to takhle zalomil. Na posledni mili ze sebe zdimu posledni sily. Cilova rovinka je dobre pres pulkilometru dlouha, jeste ze z te dalky nevidim na oficialni hodiny. Lide co mne dobihaji nasazuji k dlouhatanskym sprintum, snazim se take protahnout krok, nekterym dochazi dech, zpatky se vracim pres ne, ale pak odumiram i ja, oni sprintuji co to da, mozna bych take mohl, ale je ve mne takova pateticka rezignace, vim ze tim poslednim sprintem bych stahl cas o par vterin, ale tak nejak mi to neprijde spravne to tem ostatnim ted najednou nandat, asi si ten "muj skalp" vic zaslouzili, nez ja ten jejich. Dobiham z te male skupinky posledni, na hodinach je neco tesne pres 48. V cili mi okamzite vrazi do ruky vodu a dobrovolnice sundavaji bezcum z nohou cipy. Ja jsem si ten svuj uvazal poctive na tkanicku, chudak holka s tim zapasi asi 3 minuty.
Odbelham se tesne pred cil a zacnu aspon tleskat ostatnim. Proud bezcu se zhustuje, jejich tvary a velikosti nabivaji na variabilite, ale vsechny spojuje fascinovany pohled plny odhodlani upirajici se nekam do cile. Nemam tentokrat silu povzbuzovat slovne, ani se na to moc necitim. Sam sebou jsem zklamany a mam pocit promarnene sance. S odstupem casu to clovek samozrejme uvidi jinak, lepe porozumi tomu jestli nekde opravdu udelal nejakou chybu, nebo jestli mel proste jenom prehnana ocekavani. Hned po zavode jsem byl presvedcen ze jsem to proste klasicky prepalil ... ted, s ohledem tez na Milosuv clanek, si spise myslim, ze jsem prepalil cely tyden pred zavodem. V nohach ty dobre casy byt mohly, ale v hlave zatim ne. Rychle balim a netradicne jako jeden z prvnich odjizdim domu. Mam to jeste hodku a pul po dalnici. Cestou se musim fackovat abych neusnul, radio hraje co to da. Doma sprcha a okamzite uleham, je poledne a za par hodin mne ceka jedno zajimave setkani ... o tom ale az priste.