Běh pro banánovou medaili

Byvalo mym dobrym zlozvykem, ze od okamziku kdy jsem se rozhodl pro nejaky zavod, zacal jsem se na nej silene tesit, byl jsem cely roztekany, skoro o nicem jinem jsem nechtel mluvit, peclive si vybiral stravu, kontroloval barvu moci a ... a vubec. Takovy stav trval pravidelne az do predzavodniho vecera, kdy jsem zacinal pravidelne zelenat, v nohach mi to zacalo skubat a ja nevedel roupama coby. Zacal jsem proti tomu bojovat snahou zit jako by nic, zamerne nedodrzovat zadna zivotospravna pravidla ci predzavodni ritualy. Docela to pomaha, ale stoprocentni to neni. V patek vecer uz kolem pul desate jsem se po dvou pivech a sklence cerveneho uprostred nejakeho nezazivneho filmu zvedl a sel si lehnout. Cetl jsem si ale jeste chvili po pulnoci, nez sem zacal mit pocit, ze ma vubec smysl zhasnout a zavrit oci. V noci jsem se ale stejne probouzel kazdou chvili, zda-lo se mi o behani, o tom jak kolabuji na marathonu, pak jak to davam za 3:20, nebo porazim mistni legendu BJ Pankowa, ci se hroutim vycerpanim na nejakem sedmem kilometru bezvyznamne desitky. No proste psycho, studeny pot, sucho v ustech ... hruza. Budik jsem si natocil asi na pul sedmou, ale automaticky jsem se probudil v 6:28. Takze pomalinku vstat, uvarit si caj, na talirek vybalit protejnovou tycinku, vypit pullitru redeneho dzusu, do misticky kornflejky s mlekem ... osprchovat se, naskladat na hromadku veci na prevleceni, pak posnidat ... no jeste bylo brzo, start je az v 10:15, ale klidne tam muzu dorazit na pul devatou. Poprve ve svem zivote jedu na zavody uplne sam, v cili mne nikdo cekat nebude, ani po trati mi nezamava nikdo blizky ... poprve pobezim skutecne jen sam pro sebe ... hmm ... najdu v sobe vubec nejakou silu ?
Registruji se asi jako ctvrty, teprve dorazeji dobrovolnici, staveji start, cil, odmeruji presne mile aby tam postavili digitalni hodiny. Trochu fouka a mrholi. Trat je v nadhernem parku kde jsem byl dosud jen jednou geocachovat. Dokonce pobezime podel tri cachi, mozna jsem jediny kdo o nich z bezcu vi. Mam spoustu casu, rozhoduji se ze si trat nejdrive projdu pesky. to byl docela dobry napad, zapamatoval jsem si dulezite zatacky, drobna stoupani, kilometrovy usek po lesni ceste se spoustou vystouplych korenu (kazdy oznacen fosforeskujici barvou) by bylo dobre misto zautocit ... jestli bude jeste z ceho brat. Mezi tim se rozbihaji prvni bezci, parkoviste se plni, zavodit budou i deti na pul mile a ve 100 yardovem sprintu, dohromady pres tisic lidi. Cestou zpet moknu, ale nez dojdu k autu se definitivne prevliknout tak se mraky castecne trhaji a vypada to ze by mohlo byt dost teplo. Rozhoduji se letos poprve pro trenyrky, navrch jen dve tricka. Jdu se rozbehat. Pripadam si slaby a tezkopadny, plice ne a ne se synchronizovat s nohami ... no to to teda dopadne !! Zbyva asi 20 minut, jeste zastretchuju a jdu uz smerem ke startu, nejdriv startuji prckove, aspon jim zatleskam, vetsinou je to docela roztomile. Potkavam jednoho argentinskeho studenta jmenem Alfredo od nas z ustavu, je na zavode poprve, nevi jakou se prumerne beha rychlosti, pry trenuje jen 1-2 tydne na behatku jinak hraje jen fotbal. Tempo 7:20 na mili co by stacilo na 23:00 mu pry prijde OK, to ze je jeho obvykla behatkova rychlost. Zdrzim se dalsich komentaru, je jasne, ze clovek s postavou, ze by se nad nim smilovali i hladovi Somalci je bezecky apriori jina liga nez mi bagristi co si to vsechno musime protrpet.
Mezitim prckove startuji, vystreli jak zplaseni a ja se presouvam do prostoru cile, abych jim zafandil. Tam mne ale odchytava mistni fotograf, jestli bych jim nepodrzel prapor spoluporadajiciho obchodu s bezeckymi botami, aby byl na kazde fotce dobihajicich deti. Samozrejme souhlasim, barevne take ladim a tak se stavam suverene nejfotografovanejsim bezcem celeho eventu ... namatkou 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10 ... ;-))
Jak patrno z obrazku, slunce opet zaslo, ale teplo uz zustalo. Po chvili jsem ze svych vlajkonosskych povinnosti propusten a vydavam se zase ke startu, kde uz vrci dalsi stado splasenych deti. Tentokrat je po vsem behem minuty, byl to jen zavod na sto yardu. Po te patri start jiz jen bezcum a chodicum na 5K. Stavim se dle meho soudu tesne k polovine startovniho pole. Odhaduji pocet ucastniku na 600, jsem tedy nekde kolem 300. mista, pocitam ze bych mel predebehnout zhruba 200 bezcu. Potud moje teoreticka spekulace ktera se zahy, po hvizdu startera meni v mensi nocni muru. Z nepochopitelnych duvodu, ac je start a prvni ctvrtmile na parkovisti, jsou auta odstranena jenom pred startovni carou, tedy pri prubehu startem se dav vyrazne zuzuje a snazi se nacpat do vyrazne uzsiho prostoru lemovaneho radami vice ci mene vycuhujicich automobilu. Chvili jdu krokem, po te se to rozbiha, ale silene pomalu, a neni kudy predbihat. Pri pohledu na celo startovniho pole, ktere uz v dalce zataci kolem jezera mne jima hruza a zacinam trochu panikarit. Preci jen mam ambice na rychlejsi cas nez se tady takhle postuchovat. Beru to po kraji a napul preskakuji pres narazniky a oje tech plechovych potvor. Doufam ze do mne nikdo pri nejakem preskoku nestrci a ja si nezlamu hnaty o nejaky nakladak. Preci jen se pole zacina casem trhat, ale ja se ritim dopredu rychleji nez bych si pral. Alfredo je mi v patach a kolem prvniho kilometru jde prese mne. Nevadi, tucnaky tady dneska honit nebudu !! ... i tak predbiham dalsi bezce po dvojicich i trojicich. Na prvni mili jsem za 7:30, z toho mi trvalo deset vterin se dostat na startovni caru. Hmm ... a co to znamena ? ... vubec si to nejsem schopen srovnat v hlave, jestli to je rychle nebo ne. Soustredim se jenom na sebe. Vsude okolo sebe slysim zurive pipani sporttesteru, neklamne znameni, ze to mnoho lidi prepalilo. Neva, podrzim si to svoje, zatim to jde. Prida se ke mne jeste jeden kluk s kterym se pretahujeme o pozici a soustavne se posouvame kupredu. Prichazi zatacka a vbihame na lesni cesticku s fosforeskujicimi koreny. Cesta je uzsi, s predbihanim vyckavam do pristich par stoupani. Jsou to jen male 3-5 metrove vlny, ale vetsinu lidi vyhodi z rytmu. Ja o nich nastesti vim, a vim take ze hned za tou rovinkou po vlnach je delsi sebeh. A tak se prozenu kolem asi deseti lidi a nadobro zmizim i memu souperi. V miste sebehu je obcerstvovaci stanice ... no nevim, do cile jsou to jen 2km ... kaslu na to, predbiham pani v roztomilem uboru a snazim se drzet tempo. Hucim jak lokomotiva, ale krok neni tak hrozive tezkopadny jako pri unorovem Icemanovi. Pribiham na druhou mili a casomira ukazuje 14:44. Opet nejsem schopen spocitat jestli je to malo nebo hodne, mlhave si uvedomuji ze by to mohlo byt rychleji nez na zacatku, ale nejsem si jisty. Myslim, ze bezim "co to da", a jen stezi vnimam okoli. Spojujeme se opet s puvodni cestou, proti nam joguji nejpomalejsi bezci, ci straduji rychlejsi chodci. Je to zajimave, ale prave tito nas vehementne povzbuzuji. Zbyva asi kilometrova rovinka podel jezera, pak jen dlouha tahla zatacka a cil. Prede mnou ted mnoho lidi neni. Nejblizsi skupinka je asi 30 metru, je tam sedm lidi. Nekdo me prevalcuje ze zadu a pripoji se k ni. Ja je pomalicku stahuju, uz jsou skoro jen deset metru prede mnou, ale najednou jsem jak na ksande, opet pet metru ztracim. Premyslim, jestli je to tedy konec, jestli to ted zabalim, nebo jestli to jeste pujde. Minutku si pockam, snazim se odpocivat a pak opet pridam. Pomalicku se priblizuji, timhle tempem je nikdy nedostanu. Ale ouha ... v nabehu do cilove rovinky (jeste asi 600 metru) to jde trochu do kopce, ne moc, ale vodovaha by to poznala a ostatni jsou najednou jako v medu ... uplne nechtic se kolem nich proritim a najednou jsou fuc. Po chvili se privali zase nekdo ze zadu, finishuje jako by zbyvalo poslednich 50 metru, je to bagrista jako ja, jde prese mne, ale dlouho mu to nevydrzi. Stupnuji tempo, cil mam uz na dohled, a jeste dostavam dva tri bezce co to psychicky neustali. Profrcim i kolem toho predcasneho finishmana ... chyti se mne a na poslednich 50 metrech mi to jeste nanda. To mne moc nebere, zaslouzi si to, ja mam se sprintem v cili spatne zkusenosti, radsi natahnu krok na posledniho pul kilometru, tentokrat je na nem skore asi 10:1 tak taky dobry ... vritim se do ciloveho koridoru a trochu nevericne ziram na zlute cislice digitalnich hodin ... akorat na nich prekliklo 22:36. ... jeste mi to nedochazi ... uricene se plizim koridorem, do ruky mi nekdo vrazi lahev vody a na krk mi nekdo navesi medaili. ... jeste chvilku se potacim nazdarbuh, az se trochu uklidnim prohlizim si medaili ... je na ni nove logo zavodu ... rozesmaty banan. Nevim jestli jsem si zaslouzil za svuj vykon zrovna medaili, tu samou samozrejme dostali vsichni ucastnici, ale na svuj cas jsem sam za sebe hrdy ... posunul jsem si letosni maximum o 79 vterin a cely zavod jsem dokazal stupnovat tempo (mile real: 7:20, 7:14, 7:00), coz je velky prislib na priste, ktere bude uz hned dalsi nedeli, tentokrat beh na 10 tisic meteoru ;-) !!