Když se pláče na spravném hrobě ...

... zacnou se dit veci, ktere by clovek drive povazoval za naprostou utopii. Na mysli mam predevsim (ale tez nejen) svuj povzdech nad izolaci od rodici se bezecke sceny v me rodne zemi. Pravda, ze prilozena mapka ma svuj esteticky puvab, prilis utechy vsak sama o sobe neprinasi. Avsah hle !! ... kde se vzal, tu se vzal, prichazi nezvan a necekan ... nejprve cudny komentar a po te i email od "zapisujiciho nesportovce" Tora, ktery zrovna sem do Michiganu do mestecka Novi, slabych 90km od nas, jako na potvoru pravidelne jezdi na sluzebni cesty. A co cert nechtel, nebo spise to tak sam zaridil, zrovna v den, kdy jsem pateticky odhalil na internetu svou osamelou bezeckou dusi se Toro dozvida dalsi termin sve cesty do Michiganu. Slovo dalo slovo a po internetu se dva behajici nadsenci, kteri se v zivote nikdy nepotkali, domlouvaji na spolecnem vybehu v nedeli 1.dubna odpoledne, v parku zvanem "Brighton State Recreation Area". Jako spravni tragedi se dopredu ujistujeme, ze pobezime pomalu abychom jeden druhemu stacili. Netraba vsak obav, ja budu mit v nohach dopoledni honbu za ufouny a Toro nekolik tisic mil ve svych "kridlech" a sestihodinovy jetlag jako bonus, neb se pririti rovnou z letiste s kratkou zastavkou na vyneseni kufriku v hotelu. Zni to skoro jako aprilovy zert, ale setkani je realne a ja se uz nemohu dockat.

V nedeli po obede se sotva vyvalim z postele, kde se snazim zotavit po rannim nepovedenem zavode a jiz dostavam SMS a vzapeti i prime telefoni spojeni s Torem, ze jestrab s tragedy pristal drive nez mel, a ze jiz jsou na ceste. Trochu panikarim, domlouvam hodinu setkani na krizovatce uprostred parku kde tak zhruba tusim ze by mohl byt hlavni vchod a rozcestniky, snazim se nedat najevo ze jsem trochu zaskocen, ale nejisty hlas mne urcite prozradi. ... no nic, hlavne to ted nezazdit !!
Do parku dorazim s mensim casovym naskokem, vyrazim na obhlidku, tuseni bylo spravne, misto setkani je hned u odbocky vedouci primo k hlavnim parkovistim a rozcestnikum, muzu hned udelat dojem jaky jsem to mistni znalec ;-). Toro dorazi s mensim spozdenim, ale to neva, hlavne ze to nasli. Na vybeh sebou bere sveho sefa Jirku, behaciho nadsence a maratonce a pridava se i kolega Martin. Pred Martinem smekam, nikdy drive nebehal, pry jezdi na kole, ale ted se nechal premluvit na spolecny vybeh.
Chvilku se domlouvame, skoro jako by to byl rutinni skupinovy beh, a pak i vzhledem k Martinovi volime cestu 5 milovy okruh s tim, ze kdyby byla chut a vule muzeme si pridat. Vyrazime na lesni pesinu ktera se hned zacne kroutit mezi stromy jako uzovka. Stastni ze bezime si najednou uvedomujeme ze jsme se vlastne ani nepredstavili ... spolecenske konvence doladujeme za dusotu ctyrech paru nohou a obcasnem zafuneni roztahujicich se plic. Cesta je velmi rozverna, sebehy jsou stridany strmymi stoupaky, rovinku by clovek marne pohledal, ale nic z toho se nezda ze by nam vadilo. Kluseme zcela zlehka rychlosti nejakych 6+min/km, pro nas tri tragedy je to skvele konverzacni tempo, jen statecny Martin se drzi tise na chvostu. i kdyz tempo neni nijak vysoke, preci jen teren je na prvni vybeh dosti obtizny. Cestou samozrejme vyzvidam vsechny mozne podrobnosti o Behej.com, novem bezeckem poharu, zavodech, foru, o "starych znamych", ktere jsem poznal na webu, ale nikdy v realu nepotkal. kdyz jde cesta moc strme do kopce prechazime do kroku, abychom Martinovi behani uplne neznechutili, ale me osobne to vubec nevadi. Kdybych se chtel zrusit, mam kazdy tyden prilezitosti hafl, ale pokecat s opravdovymi tragedy ktere spojuje nadseni k behu i kdyz nikdy nebudou mit ambice na nejvyssi pricky je pro mne velice vzacna udalost. Samozrejme dale probirame nejruznejsi bezecke drby, informace nasavam jako kdysi cislo 5 ve slavnem filmu, pri pohledu na cernocerna mracna stahujici se na obzoru nakonec dojde i na nevdecne michiganske pocasi. Dobihame nas okruh v pohodovem tempu spise osvezeni a odpocinuti nez unaveni, az na Martina kteremu preci jen nektera stoupani dala zabrat. kolegove ho hned popichuji, ze na to bude nejlepsi si jit zitra znovu zabehat, coz samozrejme maji pravdu, ale z Martinovi tvare moc nadseni necisi ... ale kdo vi, treba se narodi novy traged ;-). Jeste spolecne zastrecujeme na plazi u jezera a v dobe kdy se zcela zatahne a vypada to na poradnou fujavici vyrazime jeste na jedno orosene, doplnit nejake ionty a vitamin P. Spolecne setka konci tak jako zacalo ... v pohode, jako by se rozchazeli domu lide, kteri se jiz delsi dobu znaji. Diky moc vsem trem za prijemne odpoledne, az pobezite zase kolem, dejte vedet, rad se opet pridam!