Jedno záhadné setkání ale i druhý bod

V nedeli jsem mel v planu ucast ve 4.dile Playmakers Series, kterym byl 5K beh kolem Kapitolu v centru Lansingu. Chtel jsem to vzit jako posledni rychlostni test pred maratonem v Traverse City a trosku si upevnit sebevedomi po nedavnych problemech s kolenem. Neb v duchu veskereho sveho tragedstvi jsem svoji nevidane povedenou predmaratonskou pripravu malem pohrbil lacinym machrovanim. Predminuly vikend jsem si dal posledni dlouhy beh kdy jsem na sebe v prekvapivem tempu dal 31km za 2:40. Behem tohoto behu jsem si udelal hned 4 treninkove osobni rekordy na tratich od 8km do tech zminenych jednatriceti. To mi nebylo dost a odpoledne jsem se vydal vest vypravu tri cechoslovaku na extremni stezky v prirodnim parku pobliz mestecka Hell. Tempo sice bylo sneci, ale stezky tocite, nahoru dolu, hrbolate a vydrzeli jsme to presne hodinu. Odhaduji to na 8km/hod. Nicmene od 40.minuty mi neco zacalo rupat v pravem koleni, ze jsem v pondeli poprve nedokoncil ani svuj regeneracni beh kde kdyz to definitivne ruplo jsem to po 4km to zabalil. Panika, zdeseni, frustrace dva dny bez behu a dalsi tyden a pul misto behani jsem se chodil spise jen tak vyplazit. Minuly vikend uz to bylo lepsi a tak sice v snecim tempu, o to vsak pohodoveji, jsem si podel Niagarskych vodopadu dal dvouhodinovy pulmaraton. Reka temne hucela, ale moje duse se soustredila na rytmicke tlapkani botek o asfalt. Co se tehdy delo s moji do te doby nadejne narustajici formou bylo mi zahadou. Z kanadskeho piva jsem opet pribral jednu dve libry a pri delsi jizde autem mi to v koleni opet podivne skubalo.

No nic ... zpet k nedelnimu behu ... i kdyz k tomu patri jeste mensi sobotni intermezzo. Rozhodl jsem se v zari prihlasit na svuj prvni 50K, ktery je navic v extremnim terenu kolem Pekla (proto to scoutovani pri kterem jsem se malem odrovnal) a chybi mi poradne tereni boty do bazin, navic jsem potreboval na maraton doplnit zasobu energetickych gelu a vydal jsem se do mistniho bezeckeho obchodu Playmakers. Dalo se tam i registrovat na nedelni petku, takze mnoho much jednou ranou. Po registraci se mne ujal sympaticky mladik, evidentne vytrenovany bezec. Trpelive si nechal ode mne vysvetlit historii vsech mych bezeckych trablu, ambici a omezeni, aby se mi pak jal doporucovat ruznou obuv. Mezi tim jsem mu vypravel sve zazitky z ucastni na obcerstvovacce jednoho tereniho marathonu, diky kteremu jsem se definitivne zblaznil do onoho 50K behu puvabne nazvaneho "Dances with Dirt". No nevadi, moje nozky jsou vybirave, behem hodiny zkousim asi patery pary, jeste nekolikero ruznych vlozek. vyptavam se take jeho jestli beha, pry ze ted spise odpociva, ze se drive na skole venoval hlavne 15ti stovce. No proc ne, velmi mu dekuji za vsechnu ochotu, jeste me ujistuje ze boty mohu do 30 dnu vratit, rikam ze to by ale nejspis byly od blata, on ze to nevadi, ze je dulezitejsi aby mi to dobre behalo. Obchod jedna basen. Loucime se ... sbohem a satecek.
Ted uz je konecne nedele, vyrazne chladneji nez v jine dny, cca 15-16 stupnu, trochu fouka, zatazeno. Je pravda ze uz to zacina byt pro mne trochu rutina, mam sve presne postupy kdy dorazit na zavod, kdy a jak dlouho se rozbehat, rozcvicit, kde lelkovat do startu ... a hle tu, ze vcerejska muj prodavac bot, ktery casto mi sam zavazoval tkanicky, upravoval vlozky, a vubec vetsinu casu travil u mych nohou zatimco ja si vysedaval v kresilku, ... hle on zde, spolecne s par dalsimi lidmi z Playmakers, mnoho z nich pobezi, a pak jsou tu dalsi ... Jerome Recker a Jake Crowe, velci kamaradi, ale i rivalove a bezkonkurencni adepti na vitezstvi, umi ty petky tesne nad 15. Zdravim se se svym obuvnim poradcem, nesmele se vyptavam jestli pobezi nebo je tu jen jako divak. Pry pobezi, ptam se na vekovou kategorii, mam starost ze urcite je lepsi a ze zrovna on to bude kdo mne urcite odsune v hodnoceni podle veku na nepopularni seste misto, pokud by nahodou par jinych rychliku zustalo doma. A taky ze jo, je mu 28 jako me. Poprejeme si hodne uspechu ... a pak se jdem rozcvicit, rozbehat ... znate to.
Na startu se rovnam opet kolem steho mista at mam hodne na predbihani, poznavam spousty svych vygooglovanych rivalu, zdravim se s prvnimi znamymi, jen sveho obuvnika nemohu nikde poznat. Videl jsem jej ale rozbihat se, urcite tu je ... jen nevim kde.
No a je tu start, zase je to nejdriv trochu zacpane, trochu panikarim, jakmile se otevre nekde skulinka, hned se tam nacpu, po chvilce je cesta ale dost siroka pro vsechny, probijim se dopredu, boli mne stehna, nevim z ceho, pripadaji mi namozena, ale brzy na to zapomenu. Pozice se kolem prvniho kilometru ustaluji, soustredim se na sve tempo. Trat je jednoducha, dvakrat ten samy obdelnik, prakticky placka, jen v prostoru cile je to trosku do kopce, mozna 3-4 metry, vic to nebude. Prvni mile je za 6:28, strasne rychle, trochu se toho desim a instinktivne brzdim. Prvni kolo, tedy 2.5km mam za 10:12, zacina ted ale trochu foukat a ja se s tim evidentne peru. Ze zadu mne stahuji dva veterani, manik prede mnou se postupne vzdaluje. Druha mile je za 6:50, no to jsem to teda pekne zariz, zacina mi to byt lito a smiruji se s moralni porazkou. Davam se trochu dohromady az pri nabehu do posledni pulky druheho kola. Konsoliduji svoji pozici a pripravuji se na zaverecny nastup. Na dohled uz mam posledni ruzek, za nim uz to je tak 50 metru do cile, prodluzuji krok, machruju vice rukama a konecne stahuji ony veterany, kteri uz byli deset metru prede mnou. Ze zadu me jeste prejede cerny rychlik v podobe nactileteho chlapce, na toho nemam sanci, ma ctyrstovkove tempo. Posledni zatacka, dupnu na to co to da, jeste pred cilem preskocim pres dva postarsi bezce. Juknu na hodinky, na zacatku je dvacitka, pak ctyrka a dal se to kazdou sekundu meni. Mam zvyk nestopovat hodinky at vim jaky maji cas ti co dobihaji az jim pujdu naproti. Jsem maximalne spokojen a take prekvapen, poprve v zivote bezim pod 21 minut. To mi staci, v me vekove kategorii se s tim zadne zazraky delat nedaji, jsem smiren ze je potreba zrychlit jeste aspon o minutu, abych mohl pravidelne bodovat. I tak ale proc nepockat na vysledky. O neco vice nez hodinu po startu uz jsou kompletni a vylepene na nastence, vsichni rejdi prstem v seznamech 418 ucastniku, me jmeno je na ctvrtem miste v kategorii 25-29. Neuveritelne !! Asi se tem rychlejsim nechtelo dnes ven ... no neva, ja to beru vsema deseti. Cilovy cas 20:44 a celkove 37.misto, oproti zavodu pred 14 dny je to i pres peripetie s kolenem (s jakym kolenem ???) o 22 sekund rychlejsi, to jsou dobre a povzbudive zpravy. Uz skoro odchazim a jeste si vzpomenu ... musim se mrknout jak stary je vitez ... seznamy ho uvadeji zvlast, ale jestli je ze stejne kategorie tak mne v bodovem hodnoceni odsune na pate misto ... no jasne, je mu 28 ... takze misto trech bodu jenom jeden, i tak je to supr, vic nez jsem cekal, dostat tri body za svuj cas by bylo skoro trapne.
Snazim se najit sveho "znameho obuvnika" z Playmakers. Hmm ... jsou prede mnou tri 28 leti. Doma googluji a prohlizim fotky ze zavodu, nejsou kompletni, nebo jsou rozmazane ... ale i tak moje detektivni prace postupuje ... vylucuji Rexe Reista ... bezel za 19:11, ale podle fotky (cislo 370) je jasne ze to neni on. Neni to ani Tony Thomas. Dnes za 17:48, velky sympatak, take pracuje v Playmakers i kdyz vypada spise jako Harleysta nez jako bezec. Zbyva uz jen absolutni vitez Grant Robison (uprostred). Ze by byl tak dobry ? ... postavu na to mel, udolal Jeromeho i Jakea a zabehl paradnich 14:59 ... nasel jsem jej na trech fotkach, ale ani na jedne se mi uplne nezda ... no je tam trocha podoby, ale zase ne moc ... ale preci jen ... kdo by to jinak mohl byt ? ... takze opet do googlu ... vyleze mi mnoho odkazu ... a me konecne dochazi koho jsem to vlastne potkal ... 1 ... 2 ... 3 ... 4 ... 5 ... jeste ze jsem za nim po zavode nedosel se pochlubit svym novym osobakem a nepoptat se jak se mu bezelo a jak dopadl ;-))))