Kam až mě nohy donesou...

... o vášni k běhání, o ultramarathonu, o přírodě a snad trochu i o lidech - sobě i jiným pro radost.

středa, května 09, 2007

Místo bodu skalp guvernérky

Bezecka sezona se mi rozebehla dosud nevidanym tempem, ze ani nestiham dopisovat do sveho blogu. Samozrejme ze si situaci komplikuji svymi grafomanskymi zachvaty, kdy mi nestaci strucne popsat kde sem bezel, proc, s kym a za kolik, ale dopisuji nebezecke detaily i ohledne svych stravovacich, pitnych a ubytovavacich navicich. No budiz, dnes tedy strucneji.
Minuly patek v podvecer, v pomerne netradicni dobu se konal treti dil bezeckeho serialu Playmakers Series. Samozrejme jsem si jej nemohl nechat ujit, neb bezim o zasobu chleba na rok 2008. Navic jsem se ale namlsal ziskem bodu z prvniho zavodu, a tajne posilhaval po dalsim patem mistu ve sve vekove kategorii. Tomu nasledovala tvrda predstartovni priprava, kdy jsem si popsanou trat znazornil v MapMyRun.com, abych zjistil ze start i cil jsou na cca 20metrovem kopci, a kdy jsem si prosel vysledkove listiny na nekolik let dozadu, a googloval si potencialni soupere jak na bezicim pasu. Z toho jsem mel spise smisene pocity. Sice se ukazalo ze nekolik tradicnich a papirove silnejsich rivalu dosahlo letos 30.roku veku a tim padem mne v kategorii 25-29 nemohou ohrozit, lec na druhou stranu ani mladez nezahalela a nekteri mladi chrti oproti lonsku o rok zestarli a do me kategorie se bez ptani vecpali. Suma sumarum, prumerne to zase vychazelo na cas kolem 19:50 abych mohl realne myslet na zisk dalsiho bodu. Hmm, na to jeste nemam, navic tyden po pulmaratonu, ale preci jen, co kdyby, radsi se do toho polozim co to pujde. V posledni petce jsem si ten bod omylem vybojoval tim, ze jsem se na posledni chvili rozhodl predbehnout skomirajiciho manika tesne pred cilem, o sest vterin zustal sesty.
Vypravili jsme se rovnou z prace, moje lepsi polovicka coby realizacni tym a dva slovensti pratele, z nichz jeden se ucastnil jiz behu pred 14 dny. Pro druheho to byla zavodni premiera. (Vlastne se to tak nejak tady najednou semila, ze uz jsme byli o vikendu ve ctyrech na spolecnem vybehu, na dalsi beh za 14 dni mam mezi prateli nekolik predbeznych prihlasek a dokonce se zacal formovat tym na zarijovou 100K terenni stafetu ... vyvoj je v soucasnosti ale tak dramaticky, ze je zatim bloggersky nezaznamenatelny)
Kazdopadne vcas dorazime do Masonu, dejiste tohoto behu, parkujeme, nasleduje registrace, tricko tentokrat zadna velka slava, ale jako pyzamo se urcite hodi. Spolecne se rozcvicime, obhledneme kopec ... no neni to zadny krpal, ale dost strmy aby na zacatku rozhodil veskere plany na nejake konstantni tempo, a aby v zaveru vam jeste podrazil nohy.
Na startu se tradicne rovname na uroven prvni tretiny cca 600 cleneho pole. V davu poznavam uz zname tvare, k nekterym jsem schopen priradit i jmena a vysledky z posledni doby. Zvlaste si hlidam Billa Kellera, 66lety veteran s casy kolem 22:40. Jeste loni a letos v unoru mne porazil na Icemanovi, od te doby jsem mu to dvakrat vratil. Beru ho jako referenci, a hned po startu se jej rozhodnu stihat. Chci-li myslet na solidni cas, nemel bych jej predbihat az tesne pred cilem, na druhou stranu to nechci prepalit hned na zacatku.
Z kopce se vsichni riti jako o zivot, drzem se proto s davem, ale jakmile prejdeme na rovinku, ostatni zpomaluji a ja se posouvam tradicne kupredu. Padesat metru prede mnou Bill Keller, to sou teda fofry, premyslim jestli nebezim moc pomalu, nebo jestli to byl neprepalil. trpelive si ale drzim to svoje a posouvam se dopredu. Billa predbiham zhruba po peti minutach, davy ridnou a ja musim dotahovat uz trochu roztrousene skupinky. mezery mezi nimi se zvetsuji, ale porad se prodiram dopredu. Na prvni mili jsem v 6:48 podle zlutych hodin, coz odpovida 6:36 meho cisteho a cipoveho casu (ktery mimo jine urcuje konecne poradi). je to samozrejme vyrazne rychleji nez obvykle, ale pricitam to startu z vrsku. Bezi se mi docela zlehka a rytmicky, ale kdyz dorazim jeste jednu peti clenou skupinku je najednou prede mnou dira asi 60 metru. Myslim, ze to nema cenu stahovat, snazim se stabilizovat tempo a cekat az nekdo zacne odpadavat. Zaciname mijet prvni bezce v proti smeru a blizit se k obratce. Cesta se krouti mezi domy jako had, clovek ceka ze uz to bude za touhle zatackou, ale jeste ne, tak za touhle, tam taky ne, tak snad ted ... no jeste jednu, pak obratka o 180stupnu. Ze skupinky prede mnou se propadla takova drobot, mali kluci, snad je jim 12 nebo 13, mam je do pasu, musim se hlidat abych je nezaslapl. Kdyz je predbiham snazi se statecne drzet, jeste mi jednou nastoupi, ale pred druhou mili mizi v zadu. Na tu dorazim ve 13:28 cisteho casu, sice si rikam, ze to neni zadny zazrak proti mili prvni, ale i tak je to dobre, a bylo to poctive po rovince. Skupinka prede mnou se rozpadla, vetsina utekla dopredu, dva chlapici zustavaji vzadu. Soustredim se ze je stahnu, ale dochazi mi sila. Zbyva posledni pul mile, je to mirne z kopce. Snazim se protahnout krok a jednoho chlapika preci jen pomalinku predbiham. K druhemu se priblizuji na par metru, ale to uz zahybame ostre doprava do ciloveho kopce. Zhruba sto metru ostreho stoupani, neni z ceho brat, kolena se mi podlamuji, tak se snazim nohy trochu setrit, o to vice machruju rukama. Myslim, si ze mi to nejde tak hrozne, ale chlapik prede mnou se mi zacina trochu vzdalovat, a ze zadu se vynori manik co jsem si myslel, ze jsem ho pred chvili nadobro udolal. Blizime se k vrcholu, mam pocit ze jsem ten maly souboj nadobro ztratil, slysim uz hlasatele, je tam hodne divaku. Jeste ostra doprava a posledni cilova rovinka, snad 80 metru, vic to nebude. Na zlutych hodinach je nejak divne maly cas. A pak uz nic nevim, proste proletim kolem tech dvou, protahuju kroky ze by se za to nemuseli stydet ani zlehka vyklusavajici Kenane a sem v cili, pod 21 to neni, ale tech drobnych navic tam moc nebude. Beru vodu a automaticky obracim, jeste bude dobihat Palo a Ivan. Kolem cile je slusny dav, sotva zahlednu Pala jak se riti do cile, jeste trochu kricim, ma to za 23:26, zlepseni proti minule o vice jak dve minuty, Ivan dobiha kolem 26 minut.
Spolecne fandime dalsim co zapasi s cilovym smrtakem, kdyz zacinaji dochazet chodci preci jen to zabalime. Na nastence uz jsou vyvesene vysledky, muj oficialni cisty cas je 21:06. Oproti zavodu pred dvema tydny zlepseni o 22 sekund, mozna nic tak strasne prekvapiveho ani svetoborneho, ale preci jen to se mnou zamava ... o par vterin jsem prekonal svuj vice jak 12 let stary osobni rekord ze stredni skoly. Na bod to dnes nestaci,ve sve kategorii jsem 7., celkove 54. z 610 startujicich z nich cca 150 jsou pravoverni chodci. Na pate misto mi tentokrat chybelo hrozivych 91 vterin, ale myslim, ze to jednou jeste urcite prijde. Druhy den se z novin dovidam, ze zavod bezela i michigenska guvernerka Jennifer Granholm se svym manzelem Danem Mulhernem, ktery je galantne oznacovat jako "first gentleman". Jennifer bude brzy 50 a zabehla to tesne pod 31 minut. Jeji manzel si zabehl osobak v hodnote 23:36, takze si jeho skalp pripisuje i Palo ;-)

4 Comments:

At 10. 5. 2007 13:34:00, Anonymous Anonymní said...

Zdravim.
Tenhle komentář bude k tomuto článku trochu mimo mísu, ale...
Pročetl jsem celý tvůj blogg (doufám, že nevadí tykání, ale kdysi mi jeden veterán řekl, že běžci si nevykají, a tak se toho držím). Trvalo mi to více než 2 týdny (práce má i ženy, roční klouček doma, s kterým vždy na ruce stepujeme u dveří, čekajíce toho 2., abychom se se ženou vystřídali ve svém běžeckém tréninku atd.), ale stálo to za to. Musím říct, výjímečně čtivě napsané články. Navíc si mi tak trochu připomenul mě. Začínal jsem běhat pro kondičku ke karate a teprve potom přišli na řadu závody. 1.desítka za 49min., půlmaratón horší než ty, ale zase se dobře říká, že ve 2. jsem se zlepšil o více než 38min. Prostě na mě dýchla nostalgie. Jen tak dál. Přeju hodně štěstí v maratónu (podle 1/2M ho tipuju hodně hluboko pod 4hod.).
Zdraví koyama.

 
At 17. 5. 2007 0:15:00, Blogger Running Shadow said...

Takovyhle komentar samozrejme neuveritelne potesi. Moc diky, dodava to chuti psat dale, vzdy kdyz clovek zjisti, ze to obcas nejen nekdo cte, ale ze se v tom treba i najde. A ze nekdo dokaze prelouskat cely blog od uplneho zacatku ... ?? ... mas moji poklonu ;-)) ... jeste bys mi mohl napsat, jak ti to beha ted a kam jsi se dostal v karate ... abych vedel co me vsechno jeste ceka ;-)) ... anebo mozna ne, lepsi to bude jako prekvapko. At ti to beha i karatuje !!

 
At 17. 5. 2007 22:57:00, Anonymous Anonymní said...

Já myslím, že něco napsat můžu. Kdo ví, kam až se v životě (i v tom sportovním) můžeš dostat?

Karate už nedělám. Měl jsem problémy se zády a vždy, když jsem se do toho pustil, začaly nanovo. Skončil jsem u 2.kyu.

S běžeckými osobáky jsem celkem spokojen. 10km - 38:52; 21,1km 1:31:48 (i když pod 1:30 by taky nebylo k zahození). Jen bych chtěl ještě zlepšit pětku, zatím 19:44 a maratón, prozatím 3:37:28.

A možná, že se jednou vrátím i ke karate.

Myslím, že je to jedna z myšlenek Bruce Lee: "Dokázat můžeš vše, co si umíš představit."

Takže splnění všeho, co si umíš představit přeje koyama.

Budu tě sledovat :-), tedy alespoň tvůj blogg.

 
At 23. 5. 2007 8:57:00, Blogger vefis said...

Musím říci, že tvůj blog také čtu pravidelně a v mnohém mě inspiruje a motivuje. Jen tak dál....

 

Okomentovat

<< Home