Kam až mě nohy donesou...

... o vášni k běhání, o ultramarathonu, o přírodě a snad trochu i o lidech - sobě i jiným pro radost.

úterý, června 05, 2007

Bayshore marathon - 3.díl "Když si tělo rozvzpomene"

Prvnich par kroku se nechavam vlacet davem, jiz zahy vsak pred sebou poznavam nekolik bezcu, ktere znam ze svych petikilometrovych eskapad, a kterym jiz pravidelne o nekolik minut utikam. To mne tak trochu probouzi z letargie, a zacinam si vzpominat proc jsem se na tento beh vubec prihlasil. Posledni dny jsem se snazil trochu uvazovat o taktice, o rozlozeni sil, o spravnem tempu. Googloval jsem sve zname soupere a dohledaval jak moc jejich petkove ci pulmaratonske casy souhlasi s McMilanovou kalkulackou, ktera mne neuproste hnala dopredu rychleji nez se mi zdalo verohodne ... no nic, bude cas se poposunout.
Prvni mile se pomerne klikati. Dav po siroke silnici ladne proplouva kampusem mistni university. Pomalu pridavam na rychlosti a propletam se kupredu, obcas po trave, obcas proskokem mezi dvema bezci, neni-li misto jinde. Me odhodlani je zacit na 7:50-8:00 na mili. Pomalejsi limit odpovida 3:30 v cili, tedy McMillanova konzervativni predpovedi meho bezeckeho osudu. Dle pulmaratonu bych ale mel zvladnout 3:27, podle cerstveho osobaku na petce mam jit na 3:22. Par minut sem-tam, s mym dosavadnim casem 4:43 z Fuessenu mi jsou nejake minutky ukradene, jeste pred mesicem jsem tajne doufal v prolomeni 4 hodin ... no i kdyz, probouzeji se ve mne ambice ... lakaji mne ty dvojky za trojkou ... uvidime jak to pujde.
Zhruba na prvni mili dav dostatecne proridne a ja se mohu polozit do pohodlneho strojoveho tempa. Bezi se mi zlehka, skoro ladne, boty nikde netlaci, satek pevne sedi, dva gely po kapsach prilis nepleskaji. Je par minut po sedme, slunicko zacina prosvitat skrz stromy, je absolutni bezvetri, zhruba 9-10 stupnu Celsia a ja probiham podel prvniho milovniku. Na hodinkach mam 7:48. No, to neni spatne, ale zrejme jsem ted rychlejsi, nez na zacatku, lepsi by bylo trochu zpomalit. A tak zpomaluji, nebo spise trochu polevuji, alespon si to myslim a beh mi pripada opet lehci.
Zatacime konecne na silnici vedouci po pobrezi a mne se naskyta nadherny pohled na azurovou hladinu Michiganskeho jezera, jen mirne zvlnenou rannim vankem. Cesta, kterou je nyni uzka asfaltka, se povine jako liny had nanejvyse par desitek metru od vody, nad jejiz hladinu obcas o par metru vystoupa, aby se ale hned zahy zkroutil opet dolu k nejake nadherne plazi. Vidim nejvice dveste trista metru pred sebe, a tak ani me oci ani mou dusi nikdy nebude tryznit pohled do dali pres nekonecnou rovinku, na ktere nezbyva nez zatnout zuby a odpocitavat kazdy krok. To ale jeste nevim. Po chvilce kochani se zaobiram prizemnejsimi vecmi, kterymi je protivne nasladla chut po gelu co jsem do sebe nasoukal pred startem, a i pres vsechny vyprazdnovaci ukony i ponekud syty pocit meho zaludku ... asi to bude tim dzusem, obcas mi nalacno nesedne.
Druhou mili i pres subjektivni spomaleni probiham za 7:35. To je vyrazne rychlejsi nez jsem predpokladal. Tempo se mi ale libi. V duchu pocitam jakemu cilovemu casu odpovida, a dopoustim se zasadniho omylu. V pameti mam vyryt cas 7:38/mili coby magickou hranici hodnou prekonani, nemohu si vsak presne uvedomit, kteremu vyslednemu casu odpovida. Zkousim z hlavy pocitat 26 celych 2 krat 7 minut a 38 vterin ... ale moc mi to nejde. Neco zaokrouhlim, neco zanedbam, ... no zkratka vychazi mi to k 3:25, rikam si ze to urcite bude ono. No proc tedy ne, papirove na to mam, bezi se mi dobre, ted jen drzet rytmus, obcerstvovat se a ono to nejak dopadne.
Priblizuji se k prvni obcerstvovacce, zizen nemam, chci ale splachnout zbytky gelu. Vyhlednu si mladika s vodou, posledniho v rade asi 15 dobrovolniku rozesetych podel trati. Profesionalne na nej z dalky ukazi, pro jistotu na nej jeste kyvnu a stale jej hypnotizuji uprenym zrakem. Mladik pochopil, kelimek mi nastavuje presne do cesty ... ma ruka se blizi pod idealnim uhlem ... ucebnicova predavka ... lec z nenadani proti obliceji vytryskne gejzir vody, jsem pohlcen v mraku vodni triste ... to kdyz jsem nebohemu mladenci efektne vyrazil kelimek z ruky. Jsem externe hydratovan, lec pachut v ustech zustava. Kde asi soudruzi z Okemosu udelali chybu ...
Snazim se nemyslet na nevydarenou predavku a soustredim se na sve spolubezce. Stale se posouvam dopredu ... dotahuji jednu skupinku za druhou, obcas se prede mnou vytvori dira, ale brzy se pres ni prenesu ... rikam, si tak co ... stejne mi rupne koleno, tak at to do te doby stoji za to.
Presne mezicasy z jednotlivych mil si bohuzel jiz nepamatuji, jen ten obecny dojem, ze jsem i na treti a ctvrte mili pokracoval stejnym tempem. Vzdy jsem si jen spocital mezicas na posledni usek, absolutni cas jsem prilis nevnimal. Nekde za ctvrtou mili byla druha obcerstvovacka. Byl cas na prvni iontak a jeste jsem to chtel konecne splachnout vodou. Poucen z posledni nezdarene predavky jsem si vyhledl hned prvni kelimek v rade. Slava ... vyslo to, uz to mam v ruce, ted jen rychle vypit, at stihnu jeste vodu bez brzdeni. Je mi trapne to rozpytvavat, ale prvnim douskem jsem se malem utopil. Druhy pro zmenu neomylne trefil me prave oko. Zbytek kelimku jsem nastvane rozmazl o silnici. Otrel jsem si pravou rukou oblicej a chtel si ji pak osusit o tricko, at nebezim oblemcany hned od zacatku. Misto toho jsem si ale ladnym pohybem ruky vyrval cislo z vrchnich dvou spendliku. Prepadlo dolu, plandajice mi o rozkrok, visice jen za spodni dva ruzky. Byl jsem zraly to akorat otocit, uz jsem mel dost vlastni hlouposti. Trochu se pripomnelo i koleno ... jen tak pro formu ... dvakrat trikrat jako kdyz stisknete modrinu. Bezel jsem nevericne dal, asi mi ani nic jineho nezbyvalo. Cislo jsem otocil opet nahoru do puvodni pozice, kupodivu se samo priplaclo na zpocene tricko, ani nebylo treba jej znovu prispendlit ... muzu uz tedy laskave bezet ? ... chtelo se mi kricet, ale asi by mi stejne nikdo neodpovedel. Srovnal jsem si trochu krok a synchronizoval dychani, rozhodl jsem se opet radsi kochat, do dalsi obcerstvovacky mam cas si odpocinout. Cesta se stale krasne vinula po pobrezi s malymi lec krasnymi residencemi mistnich, mnozi z nichz posedavali v kresilkach podel silnice, mavali a tleskali, tu tam se objevil transparent ci cedule pro nekoho konkretniho. A ja se posouval stale dopredu ... plizive jako stin kolem ostatnich ... kdyz tu najednou se ze zatacky vyriti policejni auto ... chvilku po nem dva cykliste a pak ... no to snad neni .... ale je ... bezci !!! ... trva mi to par vterin, ale pak pochopim, mijime se s prvnimi pulmaratonci. Na cele je stary znamy Jake Crowe, svisti mu to jen co je pravda, nekdo jej s odstupem stiha, ale pak je obrovska dira. Bavim se sledovanim techto skvelych borcu a touzim byt rychli jako oni. Mnoho mych soubezcu mijejici pulmaratonce hlasite povzbuzuje, placaji si rukama, nekteri poznavaji sve zname, zastavi se i na kus reci ... krasne se na to kouka a cesta mezitim sama ubyha nekde tady byla dalsi mile, trochu nad 7:40 ... to bylo tim obcerstvovanim, a dalsi hned zase za 7:32. Chvilku pote si o nekolik minut vytvarim osobak na 10kilometru, tenhle bych opravdu bral, narozdil od pulmarathonu nemam za sebou negativni prevyseni. Probihame prvnim mistem kam se svazi divaci autobusy, cesta se davem podel trati vyrazne suzuje, neni to sice zadny Alpe d'Huez, ale i tak je to skvele, vsichni krici a povzbuzuji bezce v obou smerech. Hledam znamou tvar, ale bohuzel ji nikde nepoznavam ... snad je vse v poradku, preci jen jsem zde ale rychleji nez jsem D puvodne oznamoval. Na dohled je dalsi obcerstvovacka, a s ni prichazi zatim nejkomplikovanejsi operace ... nacpat do sebe gel a konecne se poprve napit.
Prekvapuji sam sebe, kdyz jidlo i piti stiham bez sebemensich problemu, nutricni disipaci ci vyraznejsiho zpomaleni. Cesta se ted staci z kopce ... bezi se opravdu lehce a rychle ... zvlastni, vubec jsem si nevsiml, ze bychom neco nekde nastoupali ... nevadi, protestovat nebudu. Je tu dalsi mile, ted uz sedma, sekam to tam opet skoro na vterinu presne ... bezi mi to jako podle jizdniho radu ... koleno drzi ... bavim se pozorovanim pulmaratoncu, roztrousene elitni pole plynule preslo na smes tragedu a tragedek vsech roztodivnych tvaru a barev ... na svete je krasne.

12 Comments:

At 6. 6. 2007 8:37:00, Anonymous koyama said...

No to už začíná být delší než Beverly Hills 90210. Ty jsi hotovej Spelling. :-)) No každopádně se těším na další díl(y?).

Kdybys měl chuť a čas, můžeš mrknout na to, jak probíhal můj první maratón. Zatím se blogovat jen učím (nebo spíš učíme), takže omluv případne nedostatky, ale snad to nevypadá tak zle.

 
At 6. 6. 2007 19:36:00, Blogger Running Shadow said...

No jo, kdyz ja neumim rozlisovat podstatne a nepodstatne detaily a v kombinaci s mymi grafomanskymi sklony je z toho serial.
Ad tvuj blog ... moc rad bych mrknul ... jen uplne nevim kde ho najit ... mozna mi neco uniklo.

 
At 6. 6. 2007 21:41:00, Anonymous koyama said...

Grafománií nejsi nakažen sám. :-))

blog:
koyamas_family.bloguje.cz

 
At 6. 6. 2007 22:04:00, Anonymous Anonymní said...

Ahoj,
je to fakt moc napínavý...škoda, že už víme, jak to dopadlo...
ale můžeme hádat kolik ještě kelímků na sebe vyklopíš a tak :-))

Jen piš, seriály v televizi nestíhám, ten Tvůj ano.

mapo

 
At 7. 6. 2007 11:09:00, Blogger Vl001 said...

Naštěstí už vím, že to neskončí v Nemocnici na kraji města, tak jsem u tohoto seriálu v klidu:-)

 
At 15. 6. 2007 9:17:00, Anonymous Anonymní said...

Ahoj Stíne,
kdy bude další díl? Těším se...hodně pracuješ nebo hodně běháš, že nepíšeš. :-))

mapo

 
At 9. 7. 2007 14:55:00, Anonymous koyama said...

Ahoj.
Člověče ty ten maratón snad ani nedoběhneš. :o)

Doufám, že ti v dokončení seríálu brání jen (ať už jakákoliv) zaneprázdněnost.

 
At 10. 8. 2007 11:57:00, Blogger Vl001 said...

Ztracen uprostřed Ameriky? Najdi se:-)

 
At 21. 8. 2007 12:05:00, Blogger vefis said...

Človeče proč už nepíšeš?

 
At 9. 11. 2007 13:55:00, Anonymous Šnek said...

Tak tomu se říká dramatická pauza!
http://behyaostatni.blog.cz/

 
At 2. 1. 2008 13:23:00, Blogger vefis said...

Zdá se mi, že asi umřel, než dopsal pokračování. Protože to není jen tak samo sebou, už se neobjevuje ani na forum www.behej.com

 
At 10. 9. 2009 13:23:00, Anonymous Anonymní said...

Nějak to tady umřelo, trošku uber toho běhání a energii věnuj psaní:-)) datapoint.cz

 

Okomentovat

<< Home