Uz zítra ...

Vcera jsem se byl naposledy vyplazit. Muj klasicky mensi okruh v tempu 9:00 na mili. Boli mne uplne vsechno a vsude. Stavy meho tela se snazi zurive kopirovat stavy moji mysli. Pripadam si jako pred statnicemi, potim se, mrazi mne v zadech, svaly v ruznych castech tela mi nahodne zacinaji skubat. Mam tremu. Strasnou. Uz nekolik dni. Nic nepomaha.

Na zacatku ledna jsem zacal opet behat s cilem znovu zazit tu krasu a pohodu svobodneho pohybu. Samozrejme jsem tez posilhaval po maratonu. Ten, pro mne, hlavni je az na konci rijna. Co do te doby, rikal jsem si, proc si nezkusit neco jen tak lazo-plazo. Traverse City byl skvely termin, akorat na puli cesty. A kdyby se zadarilo, treba budu moci atakovat povestne ctyri hodiny. ... jenze ...
... jenze se mi behalo v zime i na jare mnohem lepe nez jsem predpokladal. Rozzavodil jsem se a sam sebe jsem zaskocil pri pulmaratonu, ktery jsem dokoncil nejen v case ktery jsem si do te doby nedokazal predstavit, ale dokonce v pohode a klidu, kdy jsem velice strizlive drzel nasazene tempo prakticky az docile i pres zajimava kopcovita prekvapeni. A i dalsi dlouhe treninkove behy dopadaly stabilne vyrazne lepe nez bych ocekaval. Sama prijemna prekvapeni ? ... mozna, ale clovek je najednou svazan, pohledne do sveho deniku, na sve casy do vysledku, zacne si hrat s McMillanovou kalkulackou, vygoogluje si sve soupere z absolvovanych zavodu a zjisti ze najednou jeho ambice by mely byt vyrazne vyssi nez si do te doby dovedl predstavit. Neumim bezet zavod na pohodu, na pul plynu nebo na jistotu. Jedinou jistotou je ze pokud trefim tu tenounkou hranu mych vlastnich moznosti,dorazim do cile konstantni rychlosti s nejlepsim moznym dosazitelnym casem, zruinovan, unaven ale stasten. Kdyz tu hranu jen o kousicek minu, dojde mi ke konci dech a trochu ztratim v zaveru ... nebo mi zbydou sily na dlouhy finis a negativni split. I to by byl dobry vysledek na ktery bych byl hrdy. Kdyz svou hranu netrefim vubec, skoncim rozmaznut na zdi, ci se studem v dusi ze jsem mel na vic. Kde tedy zitra bude moje hrana ? ... pomalu nemam ani odvahu napsat ze to budu rozbihat na cas pod 3:30. Bojim se ze jsem prilis troufaly a prilis naivni ... nemohu snest to cekani ... uz abych byl na startu a mohl se vydat dopredu. Prvnich par mil napovi, urcite mne uklidni ... myslim, ze poznam vcas jestli to neni ono, nevim jestli se tomu podridim, ci tvrdohlave pujdu proti zdi ... ale aspon budu vedet jak na tom jsem ... tedy alespon jak na tom budu nez budu mijet 20.mili ... pak uz jen tma a svetlo na konci tunelu.