Dluhy mrtvého muže

Vzbudil jsem se asi v pul sedme. Rano uplne obycejne. Na nebi ani naznak mraku, monzuny jiz davno v zapomneni. Pani D. s Oliskem jeste spi. Mam zizen. Snazim se vstat ... nebo spis shodit nohy z postele a doufat, ze ta paka mi pomuze vzprimit zada. Mechanicky to funguje, ale bolest je nesnesitelna. Ruce si obepnu kolem bricha abych svym svalum zakazal se napnout. Preci jen se zvedam ... zatate zuby.  Kontroluji tri jizvy mezi pupikem a podbriskem ... jsou suche, zatim dobry.

Behem snidane odrazim nabidky pani D., ze me odveze. Pripadam si jako ten nejpalicatejsi, nejzahorklejsi a nejnapruzenejsi debil, ale fakt je to pro me dulezity. Musim jit sam. Oblekam si ty smesny, uplne nemozny a strasne vytahany teplaky, jedine co na sebe dostanu. Jeste tak mit duchodky ... V sobotu se bezi prvni rocnik Deadmana, na ktereho jsem se pul roku pripravoval. Mel to byt muj vrchol. Patecni operace chronickeho zanetu slepeho streva se zdala probehnout v poradku. Nasledne zotaveni uz nikoliv. Chteli me znovu otevrit, ale mel jsem z prdele  kliku ... tedy kliku ... tvarove to vypadalo jinak ... ale bylo to presne to co chtel doktor videt. Byt s velkym spozdenim, po trech dnech byla streva opet pruchodna. V pondeli me pustili. V sobotu je Deadman. Dnes je streda 20.rijna, 2010.

Nemocnice je kilometr a pul od nas. Mam tam byt v pul desate. Vyrazim v osm tricet. Pesky. Dveste trista kroku zvladnu, musim si drzet bricho, kdyz ho pustim, urcite se mi vyvali vsechna streva na chodnik. Z hluboka dycham, jeste to zvladnu k ty znacce, tam si odpocinu. Podlamuji se mi kolena. Hulka by bodla. Radsi jdu dal. V 9:25 dorazim do cekarny, konecne si sednu. Krome me tam nikdo neni. Rozverna sestricka si me zmeri pohledem, ze pry vypadam mnohem lip. Samozrejme si me pamatuje blouznice s kyslikovou maskou pod sedativy. Ani ty teplaky pry nekazi pozitivni dojem. Za par minut jdu na radu. Doktor me vita jako ztraceneho syna, prohmatava bricho, kontroluje jizvy. Par vterin si me prohlizi jako bych byl jeho vrcholne dilo. Ocividne je spokojen. Vsima si, ze ja jeho nadseni nesdilim. Vi co mne trapi. Zhluboka se nadechne, vyznamne se na mne podiva a ...

Bolesti nekde napravo mezi pupikem a podbriskem me trapily uz nekolik mesicu. Nejvic samozrejme pri behani. Poprve jsme si myslel, ze je to proste z nejakyho blbyho jidla ... asi moc cesneku. Dalsi fakt velky zachvat jsem mel po nejake manualni drine. Hmm ... tak sem si proste namohl nejaky svaly. Pak to zase bylo dobry, jenze se bolesti vracely. Lonske Pajarito jsem si protrpel a po dobehu se skoro nemohl narovnat. K tomu zacly bolesti s curanim. Guglim, guglim, nevim sam, kam se vsude podivam. Diagnostikuji si mocove kameny a mirim k doktorovi. Vysetri mi kylu, prostatu a akutni slepak. Nic. Poslou me na cetecko. Vysledky budou za tyden. Jedu do prace.  Za dve hodiny mi vola sekretarka, ze me shaneji z nemocnice, abych se jim urcite co nejdrive ozval. Hrkne ve mne. Volam do nemocnice. Rikaji, ze uz maji vysledky, a ptaji se kdybych mohl prijit. Rikam, ze jsem flexibilni, kdy se JIM to hodi ? Co treba HNED ? Aha ... tak jsem to zrovna nemyslel, neco mam rozdelanyho, ale dobre budu tam za 20 minut. Kdyz vejdu do cekarny, ani se nestacim predstavit na recepci ... ptaji se jestli ja jsem ja. Potvrzuji, ja jsem ja. Volaji doktora ze uz jsem tady. Jsem centrem zavistive pozornosti vsech pritomnych cekajicich. Sestricka si evidentne vsimla jak jsem zbledl. Nakloni se ke mne a spitne "neboj, bude to dobry". ... no to me teda utesilo! Zahani mne do ordinace, zadne obligatni mereni vazeni, tlak, puls ... nestacim se ani usadit, je tu doktorka. Pta se mne kadenci hodnou nemeckeho kulometu jak se mam, jak me to boli, jestli omdlevam, mam krev ve stolici, v moci, krece v brise nebo snad tmu pred ocima ? ... je trochu vedle z toho, ze ji neumiram v naruci. A pak se to dozvim ... nasli mi kamen ve slepaku ... vsechno to je zaniceny, musim na operaci, nejlepe hned .... coze ? ... jak jako kamen ? ... vzdyt sem si ani nevzal pyzamo !! Posila me na chirurgii ... Doktor v mojim veku, vzhledem asiat. Anglictina perfektni. Uklidnuje mne. Musi to byt chronicky zanet, jinak bych uz asi umrel. Kamen se jmenuje "apendolit", a pry se to obcas stane. Mozna kousek zeleniny, pak se to ovapni ... roste to jako krapnik a kdyz je to dost velky udela to zanet. Muzu to mit klidne roky. Lepsi to uz nikdy nebude. Mozna se s tim doziju stovky, mozna mi to jednou rupne a pak 1:4 ze umru. Jsem uklidnen. Hlavne ze to neni nejaka rakovina. Doporucuje operaci, nemusim dnes, muzeme se dohodnout na terminu. ... no vyborne, to sem chtel slyset. A tak to vybalim, za tyden je v sobotu Deadman - padesat mil - tak co treba pristi pondeli, muze si na me pyzlat co bude chtit. Dve tri vteriny ticho. Zjevne jsem narazil. Rika, ze to ale takhle nemyslel, mozna by to bylo OK, ale kdyby ne, tak by se pocitala kazda minuta smerem na pohotovost. Po tom uvodnim soku kdy jsem si myslel ze kazdou vterinou umru je mi zdravi najednou ukradene ... drti mne ze je Deadman v kelu. Jenze doktor to nevzdava ... lovi kalendar a pocita ... dneska je ctvrtek, tako co zitra v patek , operace tak na desatou ... do dalsi soboty to budu mit ... jedna, dva ... ctyri, sest ... osm dni. Takze budu moci bezet. Ziram na nej jak liska do flasky. Zase par vterin ticho. Aby dodal svym slovum vahu, ujistuje mne ze me budou bolet jizvy, ale jestli se s tim dokazu popasovat, tak z jeho strany je pry vsechno v poradku. Neverim mu. Kalkuluji, ze jinou moznost nemam. Kdybych neumrel behem Deadmana na praskle slepe strevo zabila by mne pani D kvuli nezodpovednosti. Placnem si, jdu domu balit si kartacek a pyzamo ... az doma gugluju doktora. Ma japonske rodice a za sebou nekolik tur v Iraku kde velel polni nemocnici. Nachazim fotky. Je po lokte v krvi a nosi mu dalsi a dalsi rozmaslovany vojaky .. a ja na nej se slepym strevem ...

... vyznamne se na mne podiva a rika, ze budu oukej. Ted uz to pry pujde rychle. A kdy se mam zase ukazat na kontrolu ? ... uz nemusim, jen kdyby se to nejak zhorsilo. Oblikam si teplaky a vyrazim domu. Na cestu zpet mi staci o pet minut min ... a to je to do kopce. Ale co mam rici pani D.?

Nikdy, nikdy, nikdy a nikdy bych neveril jak rychle se clovek muze zotavit. V pondeli jsem sotva dosel od vratnice k autu, ve stredu mi trvalo skoro hodinu ujit jednu mili. Ctvrtek cely v predklonu, ale uz to se mnou sije, muzu vsude. V patek skoro jako by se nic nestalo, jen se nesmim z prudka ohybat. A vodu co jsem nasakl pri operaci ztracim rychlosti dve kila za den. Pani D. je nervozni. Vi, ze zitra bude sobota. Vidi, ze je mi cim dal lip. Zna mne, vi co pro mne Deadman znamena, vi, ze jsem uplne blbej. Rikam, ze bych hrozne moc chtel jet. Ze bych proste chtel bejt u toho. Ze se strasne rad aspon postavim nekam na obcerstvovacku. Vi, ze to bych zvladnul. Neprotestuje, souhlasne kyva, ale mlci. Neprotestuje ani kdyz mne nachyta, ze si balim troje boty a vymyvam behaci lahve. Asi i ja sam sobe jeste verim, ze budu jen na tech obcerstvovackach ... dokud si neuvedomim, ze doktor mel pravdu. V sobotu budu OK.

Cely vecer hrajeme hru na obcerstvovacky. Ja vim. Ona vi. Ona vi, ze ja vim, ze ona vi. Ja vim, ze ona vi, ze ja vim. Rano vstavam ve tri. Slibuju, ze na sebe dam pozor, ze kdyby cokoliv ... slibuju proste vsecko. Vratim se vecer az za tmy.  

Cesta skoro dve hodiny, ujistuju se, ze fakt muzu zustat na tech obcerstvovackach. Ale taky muzu jit pesky, aspon si prohlidnout novou trat, nez me zlikviduji limity. Rozhoduju se jit pesky. Nejtezsi je nazout si boty a zavazat tkanicky. Vzdycky se musim nadechnout a do bricha si natisknout batoh ... abych mel obe ruce volny. Kosa vsude, v sest je start. Je nas pres ctyricet. Nikoho nepoznavam, vsude jen svetla celovek. Stavim se do posledni lajny. A zase zname  "Go!" a vyrazime. Sliboval jsem si jit pesky ... misto toho uz zase bezim.
Prvni dva chrti se okamzite utrhnou. Za nimi blikajici stado. Pak dira, pak ja, pak 5-6 jeste vetsich zoufalcu. Jizvy neboli, ale strasne tahnou. Nedokazu doslapovat jinak nez pres patu. Na silnici by to nevadilo, v terenu je to problem. Kazdy kamen i kazdy drn mi rezonuje celym telem. Utesuju se ze je to moznou tmou, na svetlo celovky jsem si jiz davno odvyknul, az se rozedni, bude zase dobre. Podrobnejsi popis trati si necham na priste. Je krasna. Brutalne krasna. Zvladnu prvnich 15 kilometru, ale beh pres paty strasne vycerpava. prechazim do kroku, je jasne ze to zabalim na prvni obcerstvovacce. Kdyz dorazim hlasim cislo. Citim se uvolnene je konec.Prohrabuju se v baglu, vezmu suchou mikinu, nahmatam novou lahev ... a pak mi dojde, co ja ted tady ... nikdo si me nevsima, uvazuju vetrovku kolem pasu ... hlasim cislo. Zapisovac jako ozvena potvrzuje, ze cislo 19 opusti stanici a vydava se na dalsi etapu. Jsem presvedceny, ze jednu jeste zvladnu.
Zvladnu i dalsi a pak jeste jednu. V pulce na obratce jsem deset minut pred limitem. Kdyz vyrazim, potkam jeste tri lidi. Limit nestihnou a ze zavodu budou stazeni. Jsem ted beznadejne posledni. Kupodivu je to velmi osvobozujici pocit.
Cesta zpet je nepopsatelna. Snad nikdy jsem nemel v dusi takovy klid. Bezet uz vubec nedokazu, ale sunu se rychlosti 6km/hod. Po dvanacti hodinach, par vterin pred limitem, dorazim na posledni obcerstvovacku. Uz me cekaji. Najim se a napiju. Narozdil od tech prede mnou pry vypadam dost dobre. Kdybych chtel, klidne me jeste pusti. Me je ale dobre i tady, uz si nemusim nic dokazovat. Po 70km  koncim. Za rok budu zpatky, a vezmu si, co mi mrtvy muz dluzi.

Za chvili se probudim z narkozy (patek -15.rijna 2010)

Ten obed se me dneska bat nemusi (sobota - 16.rijna 2010)

Uz mi to zase beha. Kilometr cislo 13. (sobota 23.rijna 2010)