Tlusté zadky v poušti se mnou a beze mne

Deadmanem mi skoncila letosni sezona. Puvodne jsem ji nechtel zabalit tak brzy, jeste jsem mel v planu ucast na druhem rocniku mensi neformalni akce volne prelozene jako "Tluste zadky v pousti". S rostouci komercializaci ultra a s tim spojenymi naklady na zavodeni se se stejnou dynamikou rozviji paralelni, lec filosoficky a logisticky zcela opacny trend - tzv. "Fat Ass" zavody, tedy zavody "tlustych zadku". Myslim, ze ta tradice zacala nekdy pred par lety, mozna je to deset i vic, a snad to bylo nekdy tesne po Novem roce. Nekdo svolal "neformalni ultra zavod" pod heslem "zadna organizace, zadne znaceni, zadne obcerstveni, zadne ceny, zadne poplatky a zadne narikani" proste aby si lidi vybehali ta svoje nakynuta pozadi a trochu se pritom socializovali. A ono se to ujalo, a FA zavody se roji v Americe jako houby po desti. U nas to zacalo loni zavodem "White Mesa FA 50K". Organizoval to Jim Breyfogle - nas stary znamy reditel Deadmana - coz mne melo hned dojit, ze v podobnem duchu jako Deadman neni 50 mil ale asi o ctyri vice, tak i 50km "Bile mesy" se ukazalo byti o ctrnact kilaku delsi, coz jsem se ja dozvedel az asi 6 hodin po startu a asi neco malo pres hodinu pred dobehem do cile. 

Bezi se na paradnich utesech mensi prirodni rezervace zvane Bila Mesa, podle geologickeho podlozi, jez tvori hlavne vapenec bily a jemny jako sadra, i kdyz velka cast je zbarvena i do ruda, ci do okrove zlute. Na par mistech vyveraji male termalni prameny, z nichz se v rannim chladu cudi jako v pekle - no cele misto je pomerne desolatni, ze lide rikaji ze sem jezdi certi z pekla na dovolenou. Beh samotny je pak slozen ze ctyr okruhu (kazdy cca 13.5km) ve smeru automaticky pracky, (washing machine cycle) tedy jednou po smeru hodinek, pak proti, pak zase po smeru, pak zase proti, diky cemuz neustale potkavate vsechny ostatni ucastniky a muzete se seznamovat, ci kontrolovat konkurenci. Po tech ctyrech okruzich jeste nasleduje "bonusovy" beh tam a zpet po centralnim hrebeni, coz zahrnuje i pomerne solidni horolezeckou vlozku. Muj lonsky celkovy cas 7:26 hovori sam za sebe.

V praxi to pak vypada tak, ze se sejdem v osm rano na parkovisti, a kdyz se nikdo dalsich deset minut neukaze tak schovame blok a tuzku pod jedno auto a spolecne vyrazime. Kazdy za sebe, po dobehnuti okruhu zapisem svuj cas do bloku, auta slouzi jako giganticke dropbagy, muzem tedy doplnit vodu, jidlo, prezout boty a vyrazit do dalsiho kola. Po ctvrtem kole je o poradi jiz prakticky rozhodnuto, Jim pod auto schova "cenu" pro viteze, aby ten kdo bude v cili nejdrive si ji mohl vyzvednout a necekat na ostatni.

Diky "neorganizovanosti" ma kazdy moznost bezet jen tolik okruhu kolik se mu zlibi. Ty ctyri vetsinou staci aby toho meli vsichni plne brejle, a malokdo si troufne i na ten posledni kus. Loni jsme plnou trasu dobehli jen dva. Jim dobehl druhy, a ja predposledni :)

Letos jsem se tesil jak malej kluk, preci jen "vitezstvi" v absolutnim poradi se nepostesti obhajovat kazdy den. Bohuzel, dva dny pred - klasika - rymicka, kaslicek, teplutka - jeste vecer pred to vypadalo nadejne, poctive jsem si pripravil vsechny veci, natridil a rozpocital oblibene gumove medvidky, precliky, iontak do lahvi v presvedceni, ze si z Deadmana privazim solidni formu. Bohuzel v noci slo vse opet do kopru. Rano jsem jeste vstal podle budika, zacal se prevlikat, uvaril si kafe a nasnidal se, jen abych pak s batohem na zadech stal pred garazi pet minut jak uplnej trouba ... nez jsem se zase otocil, prevlik zpatky do pyzama a dosoural se do postele. 

Az pozdeji se ukazalo ze to rozhodnuti bylo spravne, po par taktickych ustupech se bacili poschovavali na pruduskach, ze jsem za listopad nakonec ani neprekrocil stovku. Ted kdyz vim jak letosni "Zadky v pousti" dopadly mne to ale o to vice mrzi. Jim Breyfogle byl jediny kdo si troufl na plnou trasu a dal ji za solidnich 6:35. Mohl jsem byt druhy, coz by take vubec nebylo spatne ... :) ... snad na presrok ...