Zázraky se dějí

Do lekarskych ordinaci zasadne vstupuji s vedomim, ze az budu odchazet, budu oficialne v horsim stavu, nez pri prichodu. Trochu vas skrabe v krku - odchazite s anginou, z lechtani na pruduskach je zapal plic, boli-li vas bricho a chcete predpis na zarazene vetry je z toho slepak, z modriny na kolene se vyklube posramoceny meniskus hodny okamzite operace, a nedej boze abyste ukazali ortopedovi nohy. Hned jsou ploche, zada kriva, dostanete preventivne injekci, predepise vam vlozky, zakaze behat a je zazrak pokud muzete odejit po svych bez voziku a aspon jedne nohy v sadre.

Kdyz jsem v uteri havaroval zprvu jsem si z toho moc nedelal. Bolelo to, ale bezet se s tim dalo. V noci a rano uz to bylo horsi, na nohu se nedalo doslapnou a kvuli otoku jsem se nevesel do boty. Stat se to jinde, asi bych jeste den pockal, ale protoze jsem havaroval v labu, vzpomnel jsem si co nam vtloukavaji do hlavy a predstava vysetrovaci komise se zastupcem z Washingtonu vyslichajici cele nase oddeleni a jako vysledek predepisujici povinny trenink cele divize na protiskluzovem trenazeru, protoze jsem svuj uraz zatajil a nekdo mne nekde neprasil byl dostatecne odrazujici. Zasel jsem za svym vedoucim, sklopil oci a nechal se vladnim vozem (neb az do diagnozy se pri techto ucelech nesmi pouzivat soukromy automobil) odvezt na OCCMED -  tedy nase vlastni zdravotnicke zarizeni. Sice pajdajic, ale prisel jsem po svych ... od okamziku kdy se mne dotkl doktor jsem se ale samostatne pohybovat uz nesmel. Pridelili mi vozik a zdravotniho bratra, ktery se mnou drandil po budove z ordinace do ordinace, pak na reontgen, pak zase do ordinace pak na registraci a pak na parkoviste k vladnimu vozu. Ale to jiz tradicne predbiham ... 

... poprve v ordinaci - prichazi zdravotni bratr, meri mi ocekavanim zvyseny tlak (128/88), tep (55), teplotu (36.5), okysliceni krve (95%),  a ja musim uz podruhe do diagramu zakreslit, kde mne co boli. Dumame spolecne nad tim, jak to misto nazvat, jestli prsty nebo chodidlo, no, je to neco mezi ... nevadi, doktor urcite vedet bude. Zase mne tam zavrou jako na samotce, doktor prichazi asi za 10 minut. Jmenuje se Wally, vypada jako ten z Dilbertova stripu, ale je docela spravnej. Bleskove diagnostikuje tip plisne, ktery mne uz dva tydny trapi na noze mezi prsty, doporucuje masticku za 15$, mam si to koupit v samosce bez receptu, pta se co, jak, kde a kdy se mi stalo. Jsem informovan ze se to jmenuje "hyperflexe" a ze pri tom skutecne muze dojit ke zlomeni nejake drobne kustky. Poputuji na roentgen. V duchu jasam, kazdy spravny hypochondr vi, ze roentgen leci. Pomaha proti kasli, zmensuje bradavice, startuje hojivy proces pri lecbe zlomenit, zahani deprese a prosvicenim celeho tela vyhani pavouky z mist kam si clovek pri myti normalne nedosahne. Nic dobreho v zivote ale neni zadarmo a tak je mi prave v tento okamzik naordinovan vozik se zdravotnim bratrem co by ridicem a telesnym strazcem. Pres plnou cekarnu (evidentne u nas v labu pracuji sami nemocni ci zraneni lide) drandime na reontgen, uzivam si svych par vterin slavy, pomlaceni elektrikari, kterym daji jen naplast a poslou je zpatky do prace tise zavidi.

Jako jiz tradicne v podobnych chvilich (treba porod vlastnich deti, nastup na operaci slepeho streva, vymena pneumatik, ci ucast na zasedani nejakeho dobrovolnickeho spolku) mam na sobe tricko z Pekla. Je to takovy muj talisman, moralni vzpruha, a je-li mi ouvej vzpomenu si na deklarovane zreknuti svych prav pri vstupu do zavodu pripomenute velkymi pismeny na zadech tohohle tricka:

"... I REALIZE THAT MY

PARTICIPATION IN

THIS EVENT ENTAILS

THE RISK OF INJURY

OR EVEN DEATH ..."

tedy ze si jsem vedom, ze ucast v dane akci obnasi riziko urazu pripadne i smrti ... Zeleznou damu na roentgenu deklarace me rezignace ocividne obmekci a ledy roztaji. Zatimco mi foti nohu, dozvidam se detaily, jak to zarizeni funguje - vse plne digitalizovano, snimky vidi vlastne online - slidim vyrobce, datum posledni kontroly, revize provadecich protokolu a vsechny dalsi technicke podrobnosti, ktere matematik nikdy nemuze ocenit. Jsem odvazen v dobre nalade, paradne jsem si pokecal, jestli jsem mel neco zlomeneho, trojity reontgen se o to uz davno postaral ... ale pak mi dojde, ze se jeste jednou uvidim s doktorem, ktery o lecivych ucincich paprsku X prilis netusi, a nalada opet pada na bod mrazu.

Dovezou mne zase do jine ordinace, kde cekam a cekam a cekam .... az dorazi Wally, zarazi se a trosku na mne zira. Jeste jednou se ujistuje, ze mne to fakt boli. Jo, bohuzel, boli. Aha ... no tak je tam jasne videt carka, ze jedna kustka je na dva dily. Pta se mne jestli uz jsem s touhle nohou neco mel. rikal ze ne, ale ze jsem mel v tehle mistech zlomenou tu druhou. Hmm, Wally se zamraci. Ze pry by to teoreticky mohlo byt geneticke, nekteri lide pry maji tuhle kustku dvojnou jiz od narozeni, ale v mem pripade, zvlaste kdyz tam mam jasne znamky cerstveho traumatu musi usoudit, ze to je nejspis nasledek zminovane hyperflexe. Klesaji mi ramena, choulim se do voziku, nechci slyset co prijde. Ptam se na sadru, doufam ze aspon to bude ta sprchovaci abych v ni mohl "chodit" plavat. Nastesti ale sadru nemusim. Dostanu takovou ortopedickou stahovaci boticku s tvrdou podrazkou. Snad se to jmenuje "pooperacni bota", a muzu si to nandavat a sundavat podle libosti. Chodit se v tom nema, a pry ani neda. Taky dostanu berle. Vyhled - 2 tydny berle, dalsi dva tydny specialni bota. Do prace samozrejme muzu. Jeste stesti, je to leva, aspon muzu ridit auto. V hlave kalkuluji, za ctyri tydny je Salida maraton. Asi to stihnu, ale rozbehany teda moc nebudu. Aspon ze maji 7 hodinovy limit, to bych snad mohl i s berlema.

Wally se se mnou louci, ale jeste me posila na druhy den k ortopedovi. Preci jen, uraz byl pri me soukrome aktivite, on uz to dal lecit nemuze, navic bude lepsi kdyz se na to jeste mrkne specialista, ale odhaduje ze na 90% bude diagnoza i lecba stejna.

Zdravotni bratr mne v doprovodou nadrizeneho odvazi na parkoviste, pres kolena berle. Vzpominam v jakem povznesenem stavu mysli a jen trosku otresenem stavu tela jsem sem pred dvema hodinama prihopkal. Ted mam na mesic distanc. Neni mi moc do reci, premyslim, kdy bude lip, ale odkojen Radiem Jerevan si rovnou odpovidam "Uz bylo....".

Nebudu rozebirat jak pak v praci musim vsem vysvetlovat co a jak se stalo a jak kazdy naprosto spolehlive neopomene se optat "A to ted nebudes moc behat, co ?" ... no vypadam snad na to ? ... to ani s tema vsema titulama vam to nedojde, ze o berlich to nejde ? ... ukryvam se v kancelari, predstiram intensivni nasazeni a vyckavam konce pracovni doby. Kdyz uz je konecne hodne po pate a mam jistotu, ze vsichni uz jsou na ceste domu a na parkovisti mne nikdo ponizeneho berlemi neuvidi, vyrazim. Do auta se nejak nasoukam, nastartuji, objedu barak, opustim parkoviste, jedna zatacka, druha ... a pak v zemi nikoho auto zachrchla, pak podruhe a bezostysne chcipne. Dosel benzin. Myslim, ze uz by to pro dnesek stacilo, chci volat pani D., ale telefon je samozrejme vybity ... Vylejzam ven, slunce uz zapadlo, dela se zima a zveda vitr, mam jen lehky svetr, dve berle a hodne pres kilometr na nejblizsi silnici kde jeste jezdi auta ... jak to dopadlo si necham zatim pro sebe, ale osobne rad prevypravim kazdemu kdo se postara o pivo .

Druhy den jsem jiz smiren s osudem. Kuji pikle, preci jen, kdyz uz je ta botka sundavaci, nikdo nepozna kdyz si ji obcas na chvilku odlozim a trosku se po lese probehnu ... otok nejspis do tydne splaskne ... uvidime ... jen mne jeste ceka ten ortoped, hlavne aby nesadroval, to by mne zabilo.

Kupodivu je to ale prima chlap, vitalni, snad mu tahne na sedesat, sportovcum zda se rozumi. Prohmatava poranenou nohu, otok uz je ale polovicni. I kdyz zkusene zajede na mista, kde by podle roentgenu mela byt rozstipnuta kustka, neboli to vic nez blba modrina. Zkousi to jeste nekolikrat, ocividne zaujat mou apatii. Jeste jednou odchazi prohlidnout si moje snimky. Kdyz se vraci, napetim nedycham, ale mam plan ... jestli rekne "sadra", zkusim se rozbrecet ...

Dostavam dalsi prednasku o potencialnich ucincich hyperflexe, znovu jsem vyslychan jestli jsem s touhle nohou uz neco mnel a nebo jestli nemam nekde jeji roentgenovy snimky. Rikam ze ne, ze ze snimku tak leda neco naboso v plavkach. Kdyz slysim, ze je tam jasna zlomenina, malem omdlym, kdyz ale pokracuje ze je ocividne stara a zahojena opet spozornim. Nohy si okopavam nekde porad, nenapadlo mne, ze se pri tom tak snadno lamou ... no ale pokracuje, ta kustka je skutecne na dvakrat, ALE protoze to ted moc uz neboli tak to asi mam vrozene. Kdyby to bylo cerstve napul, bolelo by to i ted po dvou dnech jaxvinja a nikdy bych mu nedovolil si to prohmatavat libovolne ze vasech stran. Nechce se mi verit memu stesti ... porad cekam na tu sadru ... ale racionalne neni duvod ... trochu se uklidnuju, tlak zacina zvolna klesat. Tak tedy co ted, ptam se, a ani ted se mi nechce verit vlastnim usim. Ty berle jsou pry docela dobry napad, tak do konce tydne, pak jeste jeden to brat zvolna a klidne a pak muzu behat, jen to "neprehanet". Nejvetsi rizoko je, ze by mohlo byt poskozeno kloubni pouzdro, zatim to tak nevypada, ale snimky nejsou prilis prokazatelne. Kdyby to zaclo bolet zase vic, nebo to po mesici neodeznivalo, mam se prijit ukazat, jinak pry ale muzu jit a uz se nevracet ...

Dnes je nedele, berle od patku v kufru auta, zitra jdu behat, zazraky se deji.

P.S. Moc vsem dekuji za projevenou sympatii, asi si dovedete predstavit tu dobu temna, kdyz cloveku na behu zavislem je jeho droga z nenadani odeprena a vyhledy jsou nedobre.