Furt něco

Tyden pred marathonem by to clovek nemel s dlouhymi behy prilis prehanet. Ani v sobotu jsem tedy nemel v planu nic drastickeho, ale pritomnosti babicky typu E je treba vyuzit. Po chronickych vypadcich provazejicich mne celou zimu mi v Salide jeden, dva behy navic uz nepomohou, ale podle teorie, ze se vse stejne nascita uz beru kazdy kilometr jako vklad pro dubnovy Zane Gray.

Zamyslel jsem vydat se po perimetru az do Bayo kanyonu smerem k Sherifove srubu, kde obvykle zacina a konci nase Jemezska padesatka. Tam a zpatky by to dalo dohromady za 18, a do dvou hodin bych byl doma. Oba kotniky uz uplne dobry, jen ten narazeny palec porad ne a ne pochopit, ze uz k ortopedovi stejne nepujdem. Navic jsem cele dopoledne pokracoval v instalaci podlahy ve sve nove pivovarne, a tim klecenim se bolavy kloub hodne podrazdil, ze se mu do uzke boty opravdu nechtelo. Ale musel …

Zacatek spojovacky k perimetru je pomerne technicky s mnoha kameny a ostryma zatackama, zacal jsem tedy subjektivne mirumilovnym tempem s cilem si ten palec uplne neodrovnat.  K velkemu prekvapeni po necele minute prestal bolet a slo se o nej i dost solidne oprit, nemluve o jiz temer kompletne obnovene stabilite. Jako jiz mnohokrat v minulosti, i tahle narazenina dela vetsi problem pri chuzi nez pri behu. Na perimeter nabiham v klidu telesnem i dusevnim s prakticky identickym mezicasem jako v dobe nejvetsi formy tesne pred Deadmanem. No to me pos..!, kdo by to byl rekl. Pokracuji dal, mam pocit ze se nikam nehrnu, obcas pridam plyn do kopce nebo v zatackach aby me to hezky vyneslo, odpocivam na rovinkach (ty mi stejne nikdy moc nesly) a v sebezich se oddavam gravitaci. Druhy segment stezky je uz oschly a az na par blativych kaluzi lze bezet naplno. Stale se drzim par setinek od osobaku, kdyz probiham krizovatkou s Mitchell trail a zahybam dolu smerem ke hrbitovu. Velke kusy tretiho segment jsou ve stinu a zacinaji se stridat ledove plotny a baheni useky, kdy clovek snadno zapadne az po kotnik a botu taha ven patou. Trochu to klouze, ale vzdy jde najit rovnejsi misto, na kterem se da jakz takz udrzet rychlost. Proti osobaku ale na tehle dvou kilometrech ztracim asi 20 vterin, coz mi vzhledem ke kvalite podkladu prijde pomerne malo. Dalsi kus stezky opet proschly a uz zase zaostavam jen  o pul vteriny na kilometr. Mam radost a je mi dobre na svete, bezim nad ocekavani a tesim se ze uz to pujde jenom lip. Ted me ceka vystup z kanyonu zpet do Los Alamos, a pak tunelem proklouznu do Baya. Vystup je hodne ledovaty, ale dari se mi bezet po hrane stezky, trosku to podkluzuje, nic dramatickeho, hodne se predklonim, aby kdybych padl, nemel to k zemi tak daleko. V tunelo opet mirne zaostavam za nejlepsimi casy, ale ty dnesni podminky … no to se musim pochvalit.

Snazim se dal drzet ostre tempo, necela mile a budu u Serifova srubu, tam si odpocinu, tesim se na iontak co si nesu v ruce sebou. Na dne Bayo kanyonu je take spousta snehu … neni divu, slunce sem sviti jen par hodin denne, ale zase diky velkemu provozu jsou stezky dobre proslapane. Sem tam trochu ledu, kdyz to je rovne probiham, sikme plochy se nestydim obehnout. V jednom miste se stezka rozdvojuje, obiha se parez. Zkracuji to po prave strane, mirnou prohlubni, kterou ocividne nikdo nepouziva, je tu vrstva neporuseneho snehu … jen par stop od mensich zvirat … ale ksakru … jeste si stacim vsimnout ze ty mensi stopy nejsou ani trochu hluboke, ze podklad pod snehem je ledovy, asi jak to pred par dny odtavalo z remizku, a uz sem dole …

Doslap byl pravou nohou na mirne zkosenou rovinu, ustrelila mi doleva a jak podtatej, zkacel jsem se na pravy bok. Ve snaze mirnit pad jsem se snazil jeste zaprit rukama. To se z casti podarilo, jen lahev s pitim to odnesla, dopadl jsem na ni plnou vahou. Vytrisk na vsechny strany jako by ji prejel nakladak. Vicko v cudu, hledal jsem ho snad deset minut.

Kdyz se sbiram, uz samozrejme premyslim co to bude tentokrat. Byla to docela d’aha, vstavam ale v pohode. Jeste, ze beham v tech polstrovanych rukavicich, blato a jehlici je v nich hodne zadrene, prsty vsak bez uhony. Zacinam oprasovat sortky kdyz ucitim teply praminek krve stekajici mi po holeni … staci dve tri vteriny a uz mi to zatejka do ponozky a do bot. Koleno moc nepoznavam. Nic neboli, ale je tam dira jak pro petikorunu, snad to bude jen kuze, prave lytko jako by prejel struhadlem.  Jeste par vterin se oddavam zmaru, pak preci jen vitezi rozum. Nabiram si hrste snehu a zacinam si to omyvat. Krve jak z vola, ale nastesti je to docela cista rana. Rukavice sice prosly blatem, koleno se ale sklouzlo jenom po ledu. Kdyz akutni krvaceni konecne polevi, jsou kolem mne rozhazeny hrste cervene ledove hmoty … scena jak z hororu … no nastesti vlky tady nemame, kojoti se vetsinou boji, kdyz se neboji, beru na ne klacek, to zatim vzdy pomohlo.

Do obratky mi zbyva asi kilometr. Pokud nevylezu na silnici a nepojedu stopem, mam to domu neco pres sedm. Sundavam z hlavy satek a snazim se ranu obvazat. Moc to ale nedrzi. Jeste chvili leduju, hodne to pomaha. Jsem v pokuseni dobehnout na obratku, ale kdyz ted nemam piti, bojim se dehydratace. Dnes jsem opravdu nevyhral, otacim smerem k domovu. Da se s tim bezet. Evidentne bylo zasazeno jenom mrtve maso. Jeste, ze tak. Sbiham zpatky na perimeter, radost z behu ale v tahu a moralka jen tesne nad nulou. Mirne kopce uz jdu pesky, s ledovymi plotnami uz nebojuju … prekonavam pozvolna jen co noha nohu mine. Rana samozrejme jeste pomerne prosakuje … no to zas bude doma elent !

Kdyz se dostanu zpatky na suchou stezku zase to trochu rozbiham, zadna divocina, jen si tak klusu, premitam co bude dal, jestli bych se nemal dat spis na gorodky … posledni segment k baraku to ale nevydrzim a zase to napalim co to da. Koleno je sice pomlaceny ale jinak dobry, musim se jen presvedcit ze i ten palec porad drzi. Drzi, a i pres tu mizerii si aspon trochu spravuji chut dalsim segmentem na hranici osobniho maxima.

Prekvapive doma nikdo, vsichni vyrazili na prochazku. Jeste rychle porizuji fotodokumentaci a pak hned hup do vany a obvazat. Na tohle budu muset pani D. trochu pripravit … 

P.S. … pozde vecer, kdyz uz musim s pravdou ven je vyslech zavrsen slovy “ … ty se mi chces asi zmrzacit … a jeste se u toho budes blbe hihnat!”

Primy dukaz, ze nejsem slechtickeho rodu.