Na obzoru Salida

Jeste dnes to musim v praci nejak doklepat, pak domu, zabalit, pouklidit a trochu driv spat. Zitra nasleduje presun do Colorada. V sobotu rano si vyzvednu startovni cislo, ktere si uhledne slozim do ctverecku a pripnu na pravou nohavicku sortek, dosouram se na start, a pak … pak bude devet rano … a nekdo neco zakrici, nebo mozna tleskne, nebo vystreli z brokovnice … kolem me to zahuci, a dav se da do pohybu, a zeme se zachveje dusotem nohou tohohle podivnyho trisethlavyho stada. Ja v te dobe budu asi nekde na chvostu a budu intenzivne premyslet jestli jsem fakt bjbej nebo jenom navedenej. Bude mne cekat neco malo pres 42 kilometru do dalky, skoro kilak a pul do vysky a to same pak do hloubky, vetsinou po jednokolejnych stezkach, casto po snehu nebo blate v prumerne vysce 2500 metru nad morem.

Rozhodl jsem se tedy vyuzit posledni prilezitosti jak verejne (a hlavne barvite) popsat obtiznost behu ktery me ceka a v jakem kontrastu s tim je ma soucasna forma, v jakem zubozenem stavu jsou obe moje nohy, kolik na mne leze bacilu a na jak malou kilometraz z poslednich mesicu se mohu spolehnout, doufajice, ze si tak vybuduji pomyslne predmosti v pripade neuspechu v podobe DNF. Jinymi slovy, abych se proste mel na co vymluvit, kdyz to srabacky zabalim.

Kdyz se naskytla prilezitost bezet tenhle jiz temer ikonicky marathon a oficialne jsem ziskal posveceni i z nejvyssich mist (cti “od pani D.”) byl jsem absolutne nadsen. Vyskovy profil typu zelva, snezny ci blativy podklad, identicka koncentrace kysliku jako u nas doma a hlavne prima parta tvorena ostrilenymi horskymi ultramaratonci kteri zavod berou jako svuj rychlostni test pro sezonu by mi mel vyhovovat fyzicky i psychicky. Za normalnich okolnosti mne pulmaraton do kopce asi docela zapoti, ale neslozi. Druha pulka z kopce pak slibuje extatickou jizdu, ktera by mela prebyt i bolest obitych nohou, hlad, zizen a touhu si nekde cestou na louce schrupnout. Zadnej krvavej stoupak tesne pred koncem, zadna ubijejici a nekonecna cilova rovinka … spanila jizda az do cile … zastavim se az o stolek s obcerstvenim … a mozna, fakt ale jenom mozna, ze cestou zadycham zada i nekomu z tech obvykle rychlejsich. Alespon tak jsem si to do nedavna maloval …

... jenze objektivne vzato, moje kilometraz z poslednich mesicu prilis duvodu k optimismu nedava. Pravda, stihl jsem za pul roku od Deadmana spousty jinych veci. Prezil jsem Vanoce, narodil se mi syn, zrekonstruoval jsem pulku baraku, nohy zlamal, kotniky vyvrknul, koleno obrousil a dokonce obcas i do prace zasel … to vse mi ale nebude mnoho platne, az budu marne lapat po dechu deklasovan Skalistymi Horami kdesi uprosted Colorada. Muj nejdelsi beh byl teprve minulou nedeli (ano, den po te co jsem zjistil ze kolena jsou obalena kuzi a masem k behu nepotrebnym), i kdyz tezko rici jestli beh je to prave slovo. Vydal jsem se do hor, naivne myslejic, ze snih na Guaje hrebenu jiz roztal, jen abych si pripomenul jake to je prodirat se po pas ve snehu dvoumetrovymi zavejemi. Tri kilometrovy usek prekonaval jsem hodne pres hodinu a celkove si pripsal zalostnych 19. Navic dnes rano, do krku vplizil se mi bacil …

Ac pro mnohe bude Salida testem rychlosti, pro mne to bude holy boj o preziti s taktikou bezet co nejpomaleji, pravdepodobne v pomerne blahove nadeji, ze bych to preci jen mohl ubehnout v jednom kuse. Na startu si stoupnu dozadu, v kopcich se budu divat do zeme a moji tradicni souperi ze mne strach mit rozhodne nemusi … opravdu netusim jak tohle v sobotu dopadne, jsem si ale jist, ze nezastavim, dokud mne nohy unesou.

Vyskovy profil - zelva.