Po dvou dnech opět pěšákem

Minuly tyden jsem prakticky nebehal. Diky psychickemu teroru zvanem "statnice" a urputni snaze za posledni dny dohnat nekolik poslednich let se ani behat nedalo. Dokonce jsem si do kufriku nezabalil ani behaci boty. Ve ctvrtek vse skoncilo, ani to nebylo tak hrozne jak jsme se strasili. Kazdopadne si clovek pripada najednou mnohem volnejsi a svobodnejsi a nic na tom nemeni ani fakt ze k uplnemu konci nam chybi uz jen dopsat praci a obhajit se. Neni to tak zcela formalita, ale myslim ze s ostatnim prozitym utrpenim za vsechna ta leta se to srovnavat neda.

Ale k veci ... tedy k behani. Domu jsme dorazili v sobotu na vecer, cimz byl prede mnou rovnou dlouhy nedelni beh. Vyrazil jsem klasicky az pozde odpoledne, tentokrat na dva desetikilometrove okruhy. V prvnim na me jeste citelne palilo slunicko, v druhem uz jsem chvilemi mrznul v lesnim stinu. Kazdopadne jsem byl prekvapen jak je znat "pokles formy" byt jen po jednotydenni bezecke abstinenci. I kdyz cas nebyl nikterak spatny, 1:37/20km bez jakekoliv krize, preci jen to prochazka ruzovym sadem nebyla.

Bohuzel se mi opet ozvaly bolesti v pravem palci na noze. Boli to v kloubu jakoby z bocni strany, na omak je to tak citlive, jako kdybyste se dotykali mista ktere vam nekdo pred chvili pretahl holi. Behat se s tim da pomerne dobre, sice o tom vite a nemuzete prilis klopit zatacky smerem doprava, ale jinak to moc nevadi. Spise mne ale trosku strasi vytrvalost tohoto drobneho zraneni, neb mne provazi de facto jiz od onoho pulmarathonu, ktery jsem bezel pred mesicem. Navic jde o palec, ktery jsem mel asi pred vice jak deseti lety zlomeny a dodnes jej mam o poznani tuzsi nez jeho levy protejsek.

Ale co ... nabehal jsem s tim pres 200km a zustava to pomerne na svem, tak to asi nebude tak hrozne. Byl jsem se proto v pondeli vyklusat na obvykle 6.8km trati do Erzhausenu a zpet. Jenze tentokrat byl prvni kilometr diky onomu palci temer nesnesitelny. Bolest polevila az trochu pozdeji. Nevim jestli jsem kvuli tomu instinktivne setril pravou nohu, nebo jde o nahodnou kombinaci nejakeho jineho pretazeni, kazdopadne mne vsak kolem poledniho zacaly silne tahat vnejsi postrani vazy leveho lytka a jejich upony ke kotniku. Nevim jak se to spravne nazyva, kazdopadne pri kazdem desatem kroku normalni chuze mi vystreluje dosti bodava bolest do celeho lytka, pri schazeni schodu je to v kazdem druhem kroku. Trosicku pomohla vymena vlozek za prave ortopedicke, ktere obvykle nosivam, akorat ze posledni tyden jsem zkousel v civilnich botach jine malinko mekci. Mozna to tedy souvisi s mym platfusem, mozna jsem si neco priskripl pri nedelnim nebo pondelnim behu ... zvlaste osemetne jsou zatacky na lesnich cestach, ta vyjezdena stezka se podoba spise melkemu korytku o sirce 20 cm a tak doslapnout trosku stranou neni "zadny problem".

Bohuzel dnes jsou bolesti jeste o trosicku vyraznejsi, presto ze jsem behat nebyl. Promazal jsem to rano alespon ibuprofenem a snazim se k obema zranenim chovat setrne ... jinymi slovy pajdam jako prezrany kacer a nalada je pod bodem mrazu psa.