Půlmarathon na domácí půdě

Preci jen jsem se trochu zalekl vlastniho odhodlani a tak jsem jeste v sobotu vybehl na kratsi trasu, v podstate jen otestovat jestli stale rozdrazdeny krk bude se mnou bojovat, nebo se prida na moji stranu. Rozhodl jsem se trochu zatlacit, a prvni tri kilaky jsem dal za 13:34, tedy asi o skoro dve minuty rychleji nez obycejne. Ctvrty jsem se trosku trapil, ale pak zase zacal tlacit na pilu, ne zase moc, ze jsem dobehl osmu za 38 neco. Kupodivu jsem se nikde neslozil, coz byla znamka, ze jsem dostatecne zdravy na nedeli. Jedinou starosti byl neustale plny nos, neb za behu se blbe smrka, a nebo s plnym spatne dycha. ... ale co, tak at.

Navecer se samozrejme ozval Strahinja, i kdyz po nem tri tydny nebylo ani vidu ani slechu, jestli tedy fakt pobezime. Bylo na nem poznat ze se opravdu tesi, pry cele tri tydny trenoval v CERNu, tedy v alpskem prostredi. Zabehl si dokonce i nejdelsi beh dosavadniho zivota, neco pres 12km. ... tak hura na pulmarathon.

V nedeli jsme se sesli uz kolem ctvrt na devet a vyrazili na kolech do Egelsbachu. Od nas z Wixhausenu to jsou dve stanice S-Bahnou, tedy asi kolem 6 kilometru. Bylo jeste trosku fryshno, ale na nebi ani mracek. Vypadalo to na pekny parak, poprve po mesici nicemneho pocasi. Asi za dvacet minut jsme dorazili na stadionek v Egelsbachu, jali se registrovat, prevlekat a mentalne pripravovat. Marathonci mezitim uz byli od osmi na trati, nas start prisel az v deset.

Ryma docela povolila, ale v krku me to porad jeste svedilo a trosku palilo. Jinak jsem se citil pomerne fit, v zadne extra forme, avsak zdrav a schopen bez vady.

Velkou cast trati znam z mnoha projizdek na kole, nebo obcasnych vybehu "na druhou stranu". Nebylo proto pro mne zadne prekvapeni, ze celkovy soucet vseho prevyseni byl 150m. Zadna hruza, ale ani prochazka ruzovym sadem. Podobne prevyseni bylo ve Fuessenu, kde mne to dost odrovnalo, ale tam to bylo nejvice soustredeno do jednoho kopce, zatimco zde se to neustale vlni nahoru dolu +/- 20-30 metru.

V puldesate dorazila jeste moje zena, pohlidat nam nejcennejsi veci, vzala take fotak a vyrazila na smluveny osmy kilometr, s tim ze az probehneme, vrati se do cile.

Par minut pred startem jsme se se Strahinjou rozdelili, preci jen jsem se bal ocekavane tisicovky lidi na startu, nechtel jsem se mackat v uzkych ulickach co prisli po prvnim kilometru. Vyrazil jsem tedy zhruba do pulky startovniho pole, kdyz jsem jeste par metru pred sebou uvidel vodice s cedulkou a balonkem 1:44:59. Prodral jsem se k nemu. Bylo to moje tajne prani, zkusit to urvat pod "petactyricet", i kdyz jsem si realisticke nadeje prilis nedelal. Strahinja zustal nekde vzadu.

Hned po startu se dalo cele stado do pohybu, opet ta mlcici masa ... dupajici jako stado bizonu. Snazil jsem se drzet meho vodice, ale situace byla chvilemi dosti neprehledna, mizel a zase se mi objevoval v davu, nechtel jsem do nikoho strkat, tak jsem se nechaval pasivne vlacet ze strany na stranu. Kupodivu muj vodic prilis nelenil, a razil si cestu davem kupredu. To jsem vubec necekal. Spise jsem si myslel, ze to bude on, kdo bude drzet pocatecni nadseni na uzde, aby se zacatek prilis neprepalil. ... ale co, treba se to brzo sklidni.

Nesklidnilo. Prvni kilometr bylo propletani ulicemi s pravouhlymi rohy, bohuzel dva-tri neukazneni obyvatele si neodparkovali auto, a reknu vam, opravdu to neni prilis prijemne, kdyz se dav lidi dva metry pred vami rozestoupi a vy se ritite na stred kapoty nejakeho bavoraku ... sotva stacite uskocit, a zase jen za cenu ze nekoho dloubnete loktem. Pak zase vyhlizim balonek ... jeste je 5-6 mteru prede mnou, strihnu jednu zatacku pres chodnik, a dostanu se metr pred nej. Na prvnik kilometru jsme za 4:51, coz by bylo sice idealni, ale ne za cenu toho sileneho prodirani se davem. Situace se preci jen sklidnuje, dostavam se o krok pred vodice a mizi mi za zady. Bezim podle sveho, moc na to uz netlacim, nechavam se vest okolnimi bezci ... obcas nekdo priletne ze zadu, obcas se nekdo ze predu zacne propadat. Mam pocit ze se neznatelne sunu kupredu, ale vsechno OK.

Pak zahneme na polni cestu. Jsou tam rigoly a de facto se da bezet jen ve 2-3 stopach. Jenze na to tu je stale jeste moc lidi. Zase se zaciname trosku pretlacovat, nutno obcas skocit dopredu, jindy pribrzdit. To mi moc nesedi. Najednou se prede mne stranou po trave protlaci povedomy chlapik ... je to "muj vodic", ted uz bez balonku, jen s cedulkou na zadech. Okamzite se za nej zavesim, ale bezi velmi agresivne. Predbiha ostatni po trave, nebo vyschlymi kaluzemi. Na to nemam odvahu a tak ztracim, nez se otevre skulinka kterou proklouznu a zacnu se zase dotahovat. Na druhem kilometru jsme za 9:40. Pripada mi to zbytecne rychle, tedy spise opet ve vztahu "k okolnostem silnicniho provozu a povrchu vozovky". Je tu prvni krpalek, jde ale jen o most pres dalnici. Docela strme, ale kratke. Vodic leti dopredu, ja machruju rukama ale ztracim. Sebehnu ho jeste cestou z kopce, ale hned zacina tahle asi 4% stoupani, vim ze bude asi kilometr dlouhe. Bezet tohle na 4:50 mi prijde fakt zbytecne. Vodici asi ne, a tak se mi po chvili ztraci v davu. Snazim se lehce zmirnit a srovnat si dychani, ale neni to tak hrozne. Na trech kilometrech jsem tesne pod patnact, uz se na nas napojili i pomalejsi maratonci co bezi svuj druhy okruh, my jsme ale vyrazne rychlejsi. Nekde po trech kilometrech se zacina kopec lamat, na rovinach jdu s casem zase v pohode pod pet minut, kdyz se to zacina svazovat, trochu brzdim a odpocivam, presto je prumerna rychlost kolem 4:40, jeden kilometr dokonce za 4:30. Na patem kilaku je obcerstveni, poucen z Fuessenu poctive stavim, beru jedno "iso", naklopim to do sebe a padim dal. Ztratil jsem vseho vsudy asi 10 vterin, nic hrozneho. Na osmem kilometru jsem nekde kolem 38:30, tedy dost solidni tempo. Vyskove jsme spadli zase skoro na stejnou hladinu jako jsme vybihali na startu, ted zatocit doleva, tady to znam, a nejhorsi kopce pred nami. Pristi dva kilometry jsou zase do kopce. Nekde v puli uvidim po strane svoji zenu jak foti, mavaji ji do kamery i cizi bezci, ale nejak nemam na zarlivost silu. Makam poctive do kopce, vim ktery usek je nejhorsi, tenhle jeste jde, vim ze to pak pujde zase dolu, kde si odpocinu. Poslednich dve ste metru je takova serpentina, bezim na strane, kde to je dost klopene, na te rovne neni misto. Zrovna se to tu zase trochu sgrupovalo. Jsem trosku predbihan, ale s par lidmi se neustale tahame o pozice, vzdycky se predbehneme o dva tri metry, pak zase ten druhy, dotahne nas treti, jdu dopredu zase ja ... a takhle furt dokola. Asi to nedelame schvalne.

Kopec se zlomi na desatem kilometru, jsem tam neco kolem 49:40, takze furt dobry. Na obcerstvovacce beru vodu a iso, zase poctive stavim, jako asi tretina ostatnich. tentokrat mi to trva asi 15 vterin, a rozbihani jde pomaleji nez drive. Nastesti je tu hned sebeh, asi trista metru a nejakych 20 metru dolu, tak to frci, tak akorat aby clovek nabral rychlost do nejstrmejsiho stoupani. Je take asi 300 metrove, prevyseni kolem 30 metru. Docela je to citit, ale bezi se mi skvele, a tentokrat predbiham vetsinou jen ja. Po zlomu a ostre zatacce nasleduje asi kilometrova rovinka. Pomalinku dotahuju lidi co mi utekli na obcerstveni, stahuju rychlost zase pod 5:00, jeste jeden malej kopecek a dalsi rovinka, nebo spise neznatelne stoupani. Bezime presne na vychod, nejsme kryti zadnym stinem a slunce nam pali do obliceje, zacina byt dost vedro, tricko mam uz uplne promocene. Na 12km jsem za 59:40, na trinactem pak asi o pet minut pozdeji. Kazde stoupani je znat, rovinky jsou za bura a z kopce to frci za 4:40. Tak zatim dobry, proti cili jsem cca 40-45 metru vys.

Zacina se to rolovat mirne dolu a po rovine, v sebezich odpocivam, po rovince se zase snazim trosku pridavat. Nase skupinka, co se stridame o pozice je stale stejna, jen nas obcas nekdo prevalcuje zezadu, jindy my dobehneme nekoho jineho. Kolem 14 kilometru toho zacinam mit dost. Kupodivu jsem si prilis neodpocinul a pripadam si i ted v sebezich unavenejsi nez pred kilometrem na vrcholku kopce. Ale motivuje mne vidina obcerstveni na 15.km ... jenze k nemu vede jeste jedno posledni tahle stoupani s casti na slunci. Zkusim se do toho zakousnout, a opravdu, prvni pulka jde dobre, ale v druhe zacinam tuhnout. v jedne zatacce uz po ctvrte potkavam tu samou skupinku divaku, je jich asi 20, prumerny vek kolem 50, maji trasnparenty a fandi nejakemu Torstenovi a Thomasovi, zpivaji chorali "Ohhh-leeee, o-le, o-le, o-leeee !!! ... ", ze by se nemuseli stydet zadni fotbalovi hooligans, biji na kravske zvonce a rehtaji rehtackami. Drive jsem jim vzdycky zamaval nebo zvedl palec, ale ted uz nemam na to silu. Proste tuhnu. Na 15.km jsem jeste za 1:14:57. Je to vrchol kopce, ted uz jen dolu. Pocitam ze posledni stovka muze byt za 30 vterin, jsem tedy stale jeste na dostrel casu "pod petactyricet". U obcerstvovacky zastavim, beru vodu a iso, chci jeste druhy iso, trochu tam bloumam, nechci se vracet, ale posledni podavac ma jen mineralku. ... taky dobry, hltam vsechny tri kelimky, ale v mineralce je moc bublinek a studi. Trochu se mi zveda zaludek, ztracim asi 20 vterin, a rozbiham se opravdu jen velmi pozvolna. Jako bych si misto povzbuzovace nalil do nohou rychloschnouci beton. Co naplat, ze se to zacina svazovat ... proste to nejde, zamrzl jsem. Do sestnacteho kilometru se trapim, i s obcerstvenim to muselo byt za 6:30. Pak se konecne opet trosku rozbiham. Jde to z kopce, polehounku stahuju ostatni, cas jde opet pod pet minut. Jako dosud v prubehu celeho zavodu dycham na maximum, funim jako lokomotiva, snazim se talcit, ale uz to moc nejde, zacinaji mne bolet nohy unavou, v krky se mi co chvili uvolni nejake barevne sople, nastesti to jde ven s prvnim plivnutim.

Po osmnactem kilometru se to zacina zase rovnat. Jsem tam neco pres 1:31. Lame se tu chleba, ale tentokrat ne pro mne. Tuhnu stale vice, zacina se to valit prese mne. Mijim posledni obcerstveni, uz neni treba, bezim dal ... no spise se plouzim ... "slavnou tepovku" mam urcite vyssi nez kdykoliv drive, ale proste to nejde. Rychlost klesa nekam pres sest minut, pripomina mi to zadreni na marathonu, i kdyz tam to bylo spojene i s krecemi, ktere nastesti nemam. Ted to proste jenom boli. Vim jake by to bylo vysvobozeni zastavit a jit kousek pesky ... strasne me to svadi, ale preci jen uz to je takovy kousicek. Proudi kolem mne davy, premlouvam se abych to jeste zkusil, jeste zatlacit, pak uz bude konec, ale uz to nejde. Neni z ceho brat, dycham stale na maximum, pridat jeste vice - zlomi mne to v boku. Zkousim protahovat krok, ale jde to tak dvakrat trikrat, pak se to zase vrati.

Prebiham pres statni silnici, blokuje to asi deset hasicu, povzbuzuji a tleskaji, jeste na ne mavnu, do cile to je kilometr. Prijde serie hnusnych pravouhlych propletacek v ulicich Egelsbachu a uz vidim stadion. Snazim jeste neco vymacknout, ale nic. Vbiham na stadion, hned u vchodu zase buraci Thomasuv a Torstenuv fanklub fandici uplne kazdemu. Ceka me jeste cestne kolecko po tartanove draze, na ukazateli je 1:47:40, zbyva asi 350 metru. Nechci propasnout tech 1:50, prezene se pre se mne jeste jeden clovek, ale dalsi uz nepustim ... hucim jak parni valec, lidi co finishuji prede mnou jsou stale stejne daleko, to je dobre, to snad jeste pujde ... pak uz cilova rovinka, pripadam si ze jsem tam sam (az z fotkem jsem se dozvedel jaky jsem "privedl" do cile balik) ... vyvolavaji moje jmeno, lide okolo tleskaji, je to prijemne, aspon na par vterin, kdyz protinam cilovou paskou, je na zlutych hodinach neco kolem 1:49:35.

Pletou se mi nohy, podivam se na vlastni stopky cisteho casu, sviti mi tam 1:49:02 ... skoda tech dvou vterin, ... ale co, aspon je to dalsi motivace. Kdyz jdu ke stolum s obcerstvenim, dostavi se mzitky pred ocima. Mrkam jako dabel, abych se udrzel na nohou, misto injekce glukozy vyfasuju nekolik kelimku pepsi a iso napoje. Odpotacim se do sektoru vyskaru a sedam si na duchnu. Rozhlizim se, jestli nekde neuvidim D., chci pockat na Strahinju, povzbuzovat ho pri poslednim okruhu ... ale co to ... Strahinja se akorat protahuje v cili. Nevim jestli snim, ci bdim, ale je uz proste v cili. Podle meho se neuveritelne pochlapil a dotahl to za velmi peknych 1:53:54 netto. Druhou pulku mel dokonce rychlejsi nez prvni, a nez ja tu svoji ... to je ta alpska priprava.

P.S. Dnes rano jsem zkontroloval vysledky. Proti neoficialnim nedelnim mi korigovali netto i brutto cas smerem dolu, coz je vzdy prijemne zjisteni. Cas 1:49:32 (1:48:59 netto) stacil na 426. misto z 1153 celkove, 387.misto mezi 858 muzi a 31.misto z 63 ucastniku kategorie M20. Neni to zadny extra zazrak, ale je to muj prvni oficialni pulmarathon a tim padem i novy osobni rekord, ktery si primo rika o sve brzke pokoreni.