Kam až mě nohy donesou...

... o vášni k běhání, o ultramarathonu, o přírodě a snad trochu i o lidech - sobě i jiným pro radost.

pondělí, srpna 01, 2005

Znovu od začátku, aneb Frankfurt volá!

Uplynuly dva tydny od Fuessenskeho marathonu a je uz nacase zacit opet poradne behat. Moje regenerace zrejme (soude podle rad a komentaru) nebyla prilis ukazkova, ale ten prvni tyden to opravdu jeste neslo. Ten druhy uz me trochu mrzi. Kazdopadne, pohledme kupredu ... v dalce, ve smogovem zavoji pysne vzhlizi Frakfurt, jedine nemecke mesto s opravdovymi mrakodrapy, prezdivane Mainhattan. ... a proto prehodnocuji svuj behaci trenink se zamerem poprat se 30.10. s tamejsi trati a tisici souputniku. Mam na to ode dneska 13 tydnu.
Oproti minulemu obdobi, protkanemu nevyzpytatelnymi zraneni a sluzebnimi cestami, bych chtel zavest nekolik "novinek". Preci jen se clovek trochu poucil, i kdyz mozna az zbytecne krute. Prvni veci bude volny den. Behat sedm dni v tydnu, i kdyz nektere dny jsou jen odpocinkove je preci jen narocne. Myslim, ze hlavne po psychicke strance. Ten tlak, ze jsem jeden den vynechal (i kdyz mi to treba strasne fyzicky prospelo) je docela zhoubny. Bude tedy volna sobota, pred nedelnim dlouhym behem. Ten urcite bude vyrazne delsi nez dosud obvyklych 12-15km. Zkusenosti s dlouhymi behy mi vyrazne ve Fuessenu chybely, a jeden pulmarathon mesic dopredu bylo zoufale malo. Objemy pres tyden nijak vyrazne zvysovat nebudu, dojde spise jen k male korekci, a az postupne budu pridavat.
Prvni tyden by mel zacit asi takto 7-8-10-7-8-volno-16. S kazdym dalsim tydnem bych chtel mezi pondeli az patek pridavat vzdy po jednom kilometru a na nedeli dva dalsi. Prirustky by to byly v radu 5% tydne, coz mi prijde tak akorat s uvazenim dvou dynamickych silovych treninku karate, ktere pripadaji na stredu a patek, ale s kterymi diky prazdninam zacnu az od pulky srpna.
Dnesek byl tedy prvnim dnem, a ja si pripisuji velkou sedmicku. Po ranu byl vzduch nadherne svezi, bezelo se lehce i pres vcerejsi cyklisticke zajezdy. Pod bedlivym dozorem je samozrejme prave chodidlo, ktere se zlehka pripomnelo hned na prvnich stech metrech, ale pak az do pateho kilometru nic. Pote to docela vyrazne bolelo, jako bych mel nastipnutou patu, ale bezet se s tim da. Po dobehu jeste stretching, na kterem bych rad take trochu pridal a hned do sprchy. Chodidlo se sice jeste stale ozyva, ale jiz ty bolesti opadavaji vyrazne rychleji nez treba pri poslednim ctvrtecnim behu, snad to jsou tedy znamky ustupu. Zitra je na programu osma prevazne po jehlicnatych lesnich stezkach, kez by i to proti dnesnimu asfaltu pomohlo k lepsimu.

4 Comments:

At 1. 8. 2005 16:12:00, Blogger running observer said...

Tož zdravím a blahopřeju k úspěšnému tréninku. To chodidlo by chtělo hlídat, ale prokrvení a mírná námaha při běhu léčí... (možná by to chtělo doplnit masáže). K tréninkovému plánu bych dodal, že ani víc odpočinkových dnů by neškodilo. Já obvykle neběhám častěji, než ob den, za to asi každý trénink obsahuje delší trasu (málokdy méně než 10 km, nejčastěji kolem 14-15 km), ale fakt je, že se až tak intenzivně nezaměřuji na rychlost. To, co říkám, možná odráží skutečnost, že mám asi o 20 let víc, takže mám možná už pomalejší regeneraci... a proto netrénuji podle internetových návodů, jak uběhnout maraton za x:y.

 
At 1. 8. 2005 16:49:00, Anonymous Lubosh said...

Přeji hodně štěstí v přípravě na další maraton. Běžet ve Frankfurtu, to musí být nádhera...
K tréninkovému plánu bych jen podotkl, že je dobré každý třetí čtyrtý týden objem lehce zkrátit, aby si tělo odpočinulo a mohlo se pak vrhnout do další porce.

 
At 1. 8. 2005 17:08:00, Blogger Running Shadow said...

Moc dekuju za obe prani ...k tem volnym dnum: ja mam pocit, ze se potrebuju kazdy den hybat ... proste kdyz nic nedelam, okamzite zacinam zakrnovat ... neni to nic objektivniho, spis takove subjektivni nutkani. Mozna i proto nejsou jednotlive behy tak dlouhe, urcite bych to dlouho neustal behat kazdy den pres deset, ale proste se vyvetram, vycistim a odpocinu si (psychicky) ... proste to je soucast kazdeho dne. ... a ty navody ... nechavam se inspirovat knihou od Freda Lebowa a jeho pratel, ktera je mi strasne blizka pojetim behani jako soucasti zivotniho stylu, i kdyz z nej na druhou stranu nedela zadnou nedotknutelnou ikonu.
ad Frankfurt: drive jsem se strasne tesil ... ale ted jak jsem si prohlizel fotky z lonska me jima hruza. Startovalo pres deset tisic lidi, vlastne je to prvomajovy pruvod az do cile, vsude asfalt ... ty hromady kelimku u obcerstvovacek ... no nevim ... po tom alpskem klidu a jezernich stezkach ... na jednou me to desi. ... kdyz je tech lidi mene, clovek se s nimi jakoby seznami, pamatuje si je vetsinu kdyz je predbihal ... a pak jak oni ho predbihaji zpatky ... ale tady v tech anonymnich davech ? ... i kdyz zase je lakava ta divacka kulisa, doprovodne hudebni akce, rychla a lehka trat (z pohledu marathonu), slibne pocasi ... tak nevim ... kazdopadne zit v Hesensku a nebezet ve Frankfurtu by byl hrich ;-))

 
At 1. 8. 2005 17:22:00, Anonymous Lubosh said...

Zatím jsem běžel tři megamaratony (Praha, Mnichov, Vídeň) a jeden komorní (Stromovka). Obojí má něco do sebe.
Ale na velké městské běhy nedám dopustit. V těch davech se cítím dobře, je to skvělá globalizační směsice. Na startu se dá skvěle pokecat a cítím nějakou větší motivaci. A nikdy bych nevěřil, jak mě dokáže povzbudit, když předběhnu černocha:-) Nebyl z Keni, nýbrž měl na na zádech napsáno Togo, ale z Afriky byl!:-)
V Berlíně bude letos 40 tisíc běžců. Pořád mi není jasné, jak se vůbec můžu prodrat k občerstvovačce...

 

Okomentovat

<< Home