6.díl - "Suché míle"

V lesiku si aspon trochu oddechnu od slunicka, sneruju si to porad dal, rychlost mi neustale pada, ted je to neco kolem 6:30. Prepocitavam svuj naskok na 4 hodiny a je mi jasne, ze to uz nepujde, ani kdyby, nez tam dobehnu, ten kopec zadupali do zeme. Soustredim se ted na boj sam se sebou, motivuju se tim, ze nejdelsi beh co do vzdalenosti jsem mel nekdy pred deseti lety necelych 23km, co se tyce casu, pak to byl ten samy beh asi za 2:15, tak ted jeste chvili vydrzet, at aspon posunu svoje hranice.

Probehnu (proplizim se) kolem vodni stanice na 22.5km, popadnu dva kelimky vody, piju co to jde a pomalu ritim se kupredu. Lisky jsou stale zakousle, nepovoluji ani na chvilku. Ted me minul soused z pensionu, pozdravil a za chvilku je pryc. Je propoceny a uriceny, zadne extra tempo, ale co bych za to ted dal. Zahne do lesiku na malou, ... tak uprimne to mu taky zavidim, a v duchu si dekuju, ze jsem si pred startem neodskocil, co telo drive nechtelo, si evidentne uz vzalo zpatky.

Vybihame z lesiku a zase slunicko, je videt aspon na kilometr dopredu, cesta se lame zleva doprava a zpet v pravych uhlech, snura bezcu se ztraci nekde na horizontu, sem tam nekde vetsi krovi, jinak slunce, slunce, slunce. A stale mi neprijde ze by bylo nejake strasne vedro, ale kdo vi, treba se ten pocit jen ztraci v bezecke unave.

Pomalu se mi na mysl vkrada pocit, ze jsem to s tim obcerstvenim tezce prokaucoval. Zase myslim na trageda, jak se soustredil na beh od obcerstveni k obcerstveni, a na Jozefa Bednara, jak poradatelum na jedne zastavce sezral vsechny banany. ... jo banany ? ... no to bude ono!, proc jsem si hlupak zadne nevzal, ani k snidani, ani nikde po ceste!! ... krece a draslik z bananu se spolu obvykle nekamaradi. Mam aspon novou nadeji, pocitam jak je to daleko na 25km, tam bude regulerni obcerstvovacka se vsim vsudy, k certu s behem, klidne tam zastavim, poradne se napiju, najim se a pak to zase pujde ... jen jeste kousek vydrzet.

A tak se zenu za svou fata morganou dvacateho pateho kilometru, stale mne predbihaji dalsi a dalsi lide, ten proud je nekonecny, prebihaji mne temer vsichni ktere si pamatuji z prvnich kilometru ... proc sem se jich jen nedrzel ? ... a i kdybych drzel, jak moc by to pomohlo ? ... neprepalil jsem ten zacatek ? ... nevim ... a je to ted uz jedno ... jeste kousek, mijim 24km, je stale videt dost dopredu, odhaduji, kde by uz mohla byt stanice s obcerstvenim, hledam v dali hloucek lidi, tam uz to prece nekde musi byt, ... ne jeste ne, to by bylo moc brzo, a nebo tamhle za tim stromem, ale ne, tam by se tolik stolecku neveslo ... tak ted, postava tam skupinka lidi, ach ne, jsou to jen turisti ... uz je mi zle, lisky se zahryzavaji cim dal hloubeji, obcas to uz probleskne do lytka az k pate, tak to by bylo zle.

Slibuju si jak se napiju kolik poberu, urcite si dam i banany, a energetickou tycinku. ... ale co to ? ... jsem uprostred louky a prave mijim cedulku s 25km ... kde to sakra je ? ... prece jsem to neminul ? ... Je to tezka rana, ale na 25km neni vubec nic. Vidim pred sebe asi na pul kilometru, a ani tam nic, a pritom tady by se krasne vesli, tady by se jim nikdo nepletl, ... v duchu si stavim vlastni obcerstvovaci stanice ... a na tech mych by meli i meloun!

Nechce se mi verit, ze by na to poradatele uplne zapomneli, prece nas tam tak nenechaji, premlouvam se, ze uz tam bude nekde neco muset byt, ze si tam odpocinu, ze tam klidne zastavim. Zacina byt slyset dalnice, pred ni se lame cesta doprava ... a konecne, vpravo u cesty mala cedulka "Nur noch 200 meter bis zur Verpflegung!" ... tak slava, uz to musi byt za tou zatackou. ... zahybam a z prasne cesty je siroky uvalcovany nasep, budouci dalnicni odbocka ... strme se to zveda do kopce, nastesti jen asi 10 metru prevyseni, a na vrsku ... uz je vidim ... postavaji a hulakaji "Wasser!, Iso!" ... a taky maji banany! ... profrcim kolem jednoho s vodou, beru jenom iso, ale dalsi nema, jeste klusam k poslednimu, kricim na nej "Iso!" on na mne "Wasser!" ... tak ja jeste jednou "Iso" a on znovu "Wasser!" ... trosku na sebe civime, tak mu juknu do kelimku, jasne, je to cire, je to voda ... tak tu nechci ... trosku se tam motam, jemu to dojde, poda vodu nekomu kdo bezi kolem a vrati se pro dalsi aby mi osobne donesl kelimek s iontakem.

Jsem uplne hotovej, vyhltnu tri kelimky, nacpu si do kazde tvare jeden banan, jeste si vezmu do prstu kus powerbaru ... a ted vlastne kudy ? ... uplne jsem ztratil smer. Tak jasne, ostatni odchazi tudy, tak pujdu taky.

To nabrane prevyseni ted pomalu ztracime, jde to z kopce, vetsina lidi jde pesky, laduji se vsim co pobrali. Jdu taky. Tak a je to, zastavil jsem, sen, ze dokoncim bez pesi vlozky, je pryc. ... ale kdyz vidim ostatni jak se s tim perou a vzpomenu si na svoje lisky, stale zahryzle zezadu pod mymi koleny, tak jo, snad to neni takova hanba.

Vetsina tech co zastavili se uz rozebehla, ja jeste jdu, zbyva mi asi sto metru do znacky 26km ... takze tahle stanice mela nejakych 700metru zpozdeni. Par metru za znackou se zase rozbiham, pomalu, jen co lisky dovoli, na hodinkach je tusim 2:29. Prvni kroky jsou uplne strasne, nikdy, nikdy, vubec nikdy jsem nemel nohy tak tezke. Nedovedu si predstavit, ze ubehnu vic jak par set metru, asi budu brzy zase stavet ... ale to nevadi, za necela dva kilaky tu bude aspon zase voda.

Vidim, ze v dalce pres dalnicni most bezi snura bezcu, tak tam mne to asi taky zavede, nejdrive ale jeste o kus dal, teprve pak podchodem, otocka zpet a vybeh na dalnicni nasep a po asfaltove cyklostezce pres most. Zase to protivne stoupani, ale tentokrat se zakousnu do lisek ja, vydrzim to a stale bezim. Z mostu opet klesani a ostre doleva, siroka asfaltova silnice, konecne zase trochu stinu a najednou 27km. Tohle bylo dobry, ani moc to nebolelo, ale lepi se mi jazyk na patro, jsem jako troud ... brzy bude aspon voda.

A opravdu, pribiham k dalsi vodni stanici, obsluhuji ji ctyri mladi kluci, natahuji ruku s kelimky, ale neco krici ... nejdrive jim nerozumim, pak uz ano ... to snad neni mozne ... omlouvaji se ze jim dochazi voda, ze mohou dat jen jeden kelimek ... sud uz maji skoro prazdny, to je i videt. ... pada na mne rezignace, vyhltnu co jsem dostal, cesta se znovu zahyba, ted do lesa a strasne se to zveda. Asi to bude ten smrtak co si pamatuju z profilu v propozicich ... aspon jsem se dovalil pod uboci hory. Vybehnu par metru a stavim, dal se pujde pesky, blesky v lytkach mne dostatecne varuji abych si nehral na hrdinu.

(pokracovani zde)