Kam až mě nohy donesou...

... o vášni k běhání, o ultramarathonu, o přírodě a snad trochu i o lidech - sobě i jiným pro radost.

čtvrtek, července 14, 2005

Den D minus 3

Nevim jak se citili ostatni potencialni marathonci prede mnou, ale opravdu to na mne doleha. Pripadam si roztekany, nesoustredeny a obcas me zamrazi v zadech. Jo, asi mam i chvilemi strach. Nevim presne z ceho, jestli z vlastniho selhani, nebo zklamani, nebo nevim, mozna si budu muset pripustit ze na to nemam. Anebo je to proste blizkost splneneho snu.
Nikdy drive jsem si to nedovedl predstavit, ze bych mohl sam bezet take. Poprve jsem videl marathon v New Yorku asi pred deseti lety. Okamzite mne to uchvatilo, to uz jsem sam zacinal trosku s cross-country, ale stejne predstava ze bych tam jednou mohl bezet taky, byla uplne neuveritelna.
A najednou, skoro jako z niceho nic, po letech kdy jsem uplne prestal behat a pak bolestne znovu a znovu zacinal od nuly je to po cem clovek leta touzi uplne na dosah. Vcera me napadla takova hloupa symbolika, vazici se ke jmenu tohotu blogu a mesta ktere jsem si urcil pro svoji marathonskou premieru. Melo me to byt od zacatku do oci, uvedomil jsem si to ale az nyni ... jak rozmanite dokazi byt zakony schvalnosti!
Vcera jsem byl vecer na karate. Chtel jsem podat soustredeny vykon, blizi se zkousky, ale prilis se mi to nedarilo ... krome dvou momentu, ktere byly na druhou stranu asi nejlepsi za dobu co pamatuju, pri jedne obranne technice a cviceni kata. Rano mne krasne bolelo namozene svalstvo, rovnomerne po celem tele. V patek budu uz odpocaty, rano si dam jeste posledni rozbehani a pak uz vyrazime. V sobotu uz jen vyrazit na obhlidku casti trate, dohodnout rozestaveni meho jednoclenneho tymu ... a v nedeli, slovy klasika "Budeme uvidet!"

11 Comments:

At 14. 7. 2005 17:43:00, Anonymous Lubosh said...

Jak jsem se citil? Byl jsem silene nervozni, ale byla to takova zvlastni nervozita, ktera se neda k nicemi prirovnat. Ani k maturite, ani k prvnimu rande, ani ke statnicim:-)
Jako existuje "emigrantsky sen", tak mivam "maratonsky sen", kdy se uprostred noci vzbudim, protoze se mi treba zdalo, ze jsem uz na startu a zjistil jsem, ze jsem boty nechal doma:-)
Dulezite je poradne se vyspat z patka na sobotu, v den D uz spanek za moc stat nebude...

 
At 14. 7. 2005 20:29:00, Blogger Running Shadow said...

... tak to teda pekne dekuju!!! ... emigrantske sny obcas mivam, zrovna vcera jsem byl zadat o vizum do Ameriky a az pri interview jsem zjistil ze jsem si vsechny formulare zapomnel doma a dostal jsem osklive cerne razitko do pasu!!! ... a ted navic tohle ... ze si zapomenu do zavodu boty ? ... v zivote by me takova blbost nenapadla, ale diky Vam se mi ted o tom bude zdat taky !!! ;-))))

 
At 14. 7. 2005 22:25:00, Blogger running observer said...

Tak to já jsem boty opravdu zapomněl, a to na svůj první závod Maraton+ (při MUM). Naštěstí jsem na to přišel jen půl hodiny od mého bydliště, vrátil jsem se pro ně a pak svištěl autem na místo startu. Než jsem se stačil obout a převléct po vyskočení z auta, bylo odstartováno a já jsem vyběhl skoro o 2 minuty později. Ředitel závodu mi řekl, že to nevadí, že to doženu... místní policista, který přihlížel závodu podotkl, že jsem se pro boty neměl vracet, že ti etiopci taky běhají naboso...

 
At 15. 7. 2005 7:41:00, Blogger Running Shadow said...

... opravdu panove, dekuju Vam ze srdce ... jeden lepsi nez druhej ;-)))

 
At 15. 7. 2005 8:04:00, Anonymous ALENA said...

Tedy, poslední dobou se tu i zasměju :-) Tak ať to celé všechno krásně vyjde!

 
At 15. 7. 2005 11:44:00, Anonymous Lubosh said...

Pak si pamatuji ještě dva maratonské sny: v jednom se mi boty uprostřed závodu rozpadly a druhý byl takový fádní - zdálo se mi, že jsem zaspal...
Před posledním maratonem jsem žádný divoký sen neměl a taky mi moc nevyšel:-)

 
At 15. 7. 2005 13:05:00, Anonymous Markéta said...

Cau. Jak si to tu procitam, tak mi to neda a musim reagovat. Je to nadhera, pripomenout si ty pocity pred prvnim maratonem. Ja byla takhle zvlastne nervozni dva mesice vkuse :-) Jemne vnitrni chveni a obcas mraz mezi lopatkami. Uplne ti zavidim, bylo to nezapomenutelne a nesrovnatelne s nicim. Ja mam za sebou Prazsky maraton z lonska. Drzim palce.

 
At 15. 7. 2005 21:57:00, Anonymous Anonymní said...

Ahoj, dlouho jsem tu nebyl, ale něco také přidám. V roce 2002 jsem běžel svůj první ( oficiální ) maraton - PIM. Dorazil jsem do Prahy, nervózní jako stará panna, jel jsem metrem na start, ale z nervozity jsem měl průjem jako " bič ". Samozřejmě všude zavřeno ( WC ), když konečně babička otevřela, tak na mě spustila - maraton nebude, ukradli jim časomíru, ve mně, by se krve nedořezal....zvracel jsem, průjem, nakonec jsem odstartoval a dopadlo to OK....neskutečně šťastný, dokázal jsem to, prostě super.
Přeji Ti hodně štěstí, sil, překonej krizi a doběhneš. Když to nepůjde, tak chvilku jdi, vždyť jde vlastně o prd....
Ahoj MT

 
At 17. 7. 2005 20:17:00, Anonymous Lubosh said...

GRATULUJI!!!!
Tedy pokud jste ten jediny Cech, ktery je ve vysledkove listine:-) Neni to sice pod 4 hodiny, jak jste chtel, ale to je uplne jedno. Prvni maraton je proste prvni maraton. Jak jsem se dival na tu trat, neni zrovna delana k utoku na idealni cas, to same asi platilo i o pocasi.
Pekne si ty pocity uzijte!

 
At 17. 7. 2005 20:49:00, Anonymous Anonymní said...

Já se připojuji k Luboschovi, na čas nekoukej, jseš "maratonec" a to něco znamená, dej si pivko a směj se, dokázal jsi to....bomba...stálo to za tu dřinu ?
Ahoj maratonče MT

 
At 17. 7. 2005 21:48:00, Blogger running observer said...

Gratuluju taky. Podle času nejlepších usuzuji, že to byl spíše těžší maraton (ale asi ne tak, jako třeba chřibský). Je vidět, že jste musel pořádně zabojovat. Titul "maratonec" Vám už nikdo nevezme... Těším se, co napíšete o svých dojmech... A taky na to, že si třeba ještě letos něco zaběhneme spolu, třeba Stromovku (pokud přijedete do Prahy), tam to bude zcela po rovince a dá se tam udělat "čas".

 

Okomentovat

<< Home