O okruhu, který je celý z kopce

Za pondeli se trochu stydim. Misto behu jsem si lecil mensi kocovinu (jako bezec cim dal tim mene vydrzim) z nedelni noci, neb se v Darmstadtu konal hudebni festival. Sice skoncil uz chvilku po jedenacte v noci, ale muj kamarad se nevahal rozhovorit o politice, coz pro mne, jako kdysi partajne organizovaneho a kratce i obecne-uredne cinneho cloveka je jako balzam na dusi. Ve trictvrte na jednu nas vyhodili z posledniho otevreneho baru v nasi vesnici a my jsme hrdinne zustali stat jeste hodinu a pul prede dvermi, resice balkanskou krizi od vyhlaseni Slovinske nezavislosti az po Milosevicovu obhajobu pred Haagskym tribunalem. Muj kamarad je totiz puvodne z Belehradu. Samozrejme jsme nic nevyresili, ale ja jsem se dozvedel spousty zajimavych a pro zivot naprosto nezbytnych informaci rovnou z prvni ruky. Ale o tom sem psat nechtel.

Nejspis ale i pondelni absence mela vliv na utery. Chtel jsem trochu odbarvit sve cerne svedomi a vydal se na osm kilometru. Na kdysi oblibenou trat do lesa k jezeru se mi ale prilis nechtelo, preci jen bez macety je to s tamejsimi koprivami a ostruzinim nerovny boj. Misto toho jsem se vydal na mensi lesni okruh, kde jsem v patek nameril ty podivne rychle casy. Samozrejme jsem si vzal sebou zase stopky, pri planovanych 8km to vydalo na pet kolecek plus cesta tam a zpet. Rozbihal jsem se opravdu pomalu, byla taky pekna kosa. Na nebi sice ani mracek, ale predpoved meteorologu se vyplnila a znatelne se ochladilo a opravdu jsem se zahral az cestou k domovu, ale to predbiham. Zabehl jsem do lesa a odstartoval stopky. Bezel jsem klidne, pomerne frekvencne, ale s kratkymi kroky. Strasne mi slzely oci, asi to byla kombinace necekaneho chladu a vsudypritomneho akatoveho pylu. A tak nevim, jestli jsem nevidel spravne na cestu, nebo cim to bylo, ale bezelo se mi velmi lehce ("co oci nevidi, nohy neboli"). Byl jsem si jist ze je to pomalejsi nez v patek. Ale ouha, prvni okruh byl za 5:01. To bylo opravdu divne, snazil jsem se soustredit a nezrychlovat, fakt jsem si daval pozor, ale po chvilce to zase asi pustil. Mel jsem pocit ze mi fouka vitr dozad a ze je cela trat mirne z kopce. To je pravda na jedne casti, i kdyz celkove prevyseni je cca 3-4 metry, ktere se v druhe pulce zase musi vybehnout "nahoru". Ale ani tam mi to nepripadalo nijak obtiznejsi. Druhy okruh byl za 4:56. Kdyz to slo takhle dal, pripadate si podivne omameni, vlastne bezite mnohem rychleji nez jste si prali, asi urcite i mnohem rychleji nez byste meli ... urcite to nebylo zadne konverzacni tempo ... ale kdyz ono je to tak svudne. Treti okruh byl za 4:55.

Tak jo, rekl jsem si, to je ta trat jako minule, ted konecne to bude delsi a zacne se to brzdit. Jenze ono porad nic. Trochu mi zacal tect pot po tvarich a cele, ale tricko bylo skoro suche, a kolena mne skoro i zabla. Ctvrty okruh byl taky za 4:55. V patem jsem se mel prehoupnout do celkem sedmeho kilometru, ktery byva krizovy. A ono se to opravdu zacalo menit. Prirozene se prodlouzil krok, zmirnila frekvence kroku i dechu, zacal jsem si obcas povidat nahlas nejake nesmysly, jestli uz jsem v konverzacnim tempu ... no bylo to tak nahrane. Cas 4:52 ... a stale jsem si pripadal ze bezim z kopce. Mel jsem jiz odbocit k domovu, ale nedalo mi to, mel jsem strasnou chut a dal si jeste jedno navrch. Uz jsem to vubec netlacil, jen si to uzival. Slunicko uz zacalo prosvitat i mezi stromy dolesa a zacalo byt konecne tepleji. Posledni, sesty, okruh byl asi nejpohodovejsi ze vsech za 5:01. Pak jsem zamiril domu s mezizastavkou v pekarne, musel jsem se odmenit cerstvymi kornspitzy.

Kdyz nad tim ted znovu premyslim, tak nad sebou trochu kroutim hlavou, proc jsem tak blaznivy a nepoucitelny, ale na druhou stranu si rikam ... co je na tom spatneho, proste se do toho obcas jen tak polozit. Mam pocit ze vsechna chut a energie posledniho nepovedeneho mesice se ve me nahromadila a ted se ji chce ven. ... tak proc vlastne ne, kdyz jeste nebeham zadne opravdu dlouhe trati, pri kterych bych se unavil, tak aspon na tech kratsich si to obcas muzu uzit.