Kam až mě nohy donesou...

... o vášni k běhání, o ultramarathonu, o přírodě a snad trochu i o lidech - sobě i jiným pro radost.

středa, května 25, 2005

A opět od začátku ...

Od minule stredy jsem opet nebehal. Koleno se zase zacalo ozyvat, uz-uz jsem se vydaval k doktorovi, mel jsem zabaleny i batuzek a sel si pro kolo, kdyz nekdo prisel z nasi skupiny, ze bude nejaky nepravidelny seminar kde musim byt ... a tak navsteva lekare sla prozatim k ledu. Ve ctvrtek ani patek uz to neslo zase z jinych duvodu, opet pracovnich. Po vecerech jsem se dostal aspon na karate; to docela uslo, brzy budou zkousky.
O vikendu jsme jeli do Garmisch-Partenkirchenu. Bylo to prekvapeni od me zeny, na nadrazi jsem si zacpaval usi a zaviral oci, do posledni chvile jsem nevedel kam jedem, az kdyz jsme z Mnichova zamirili k Alpam, zacal tusit, ale opravdu mi to doslo az pri prijezdu do Ga-Pa. Byl jsem poprve na dovolene v Alpach, tak kdo mate radi hory asi si to dovedete predstavit, tu nadheru, okouzleni, jak male dite o Vanocich. V sobotu odpoledne, hned po prijezdu, jsme se temer rozebehli do Partnachklammu a v nedeli vyjeli na Wank(1780m) a slezli dolu. I kdyz jsou jiste narocnejsi vystupy/sestupy, i tohle stalo za to. V pondeli uz bohuzel jen prselo a byla mlha jak z Rakosnicka, presto jsme zajeli aspon k Eibsee na kafe a na kolac, a pak uz zase domu.
V nedeli pri sestupu jsem myslel na vsechny, ktere znam pres internet, co bezi PIM, hlavne samozrejme na trageda, v duchu jim drzel palce a hlavne asi i zavidel. Svuj prvni pokus jsem si naplanoval na cervenec do Fuessenu, ale pri pretrvavajicich problemech o tom silne pochybuji.
Dorazili jsme v pondeli k pulnoci domu, hned jsem se zapojil a docetl o tragedove DNF. Docela to bylo prekvapeni, bohuzel smutne ... i kdyz verim, ze mu to stejne neda a jednou se vrati. Znam nekolik lidi osobne jejichz prvni maratony dopadly naprosto priserne, tedy ve smyslu k jejich moznostem predvadenych v treninku, ale pozdeji se vypracovali ve skvele vytrvalce. Jeden z nich si protrpel svuj prvni maraton za 4:26, ale behem par let to srazil na 2:41, ze mu dokonce nabizeli trenink v B-druzstvu Spojenych Statu.
V utery jsem jeste nedokazal vstat, ale dnes uz ano. Bylo nadherne svezi rano, polojasno a naproste bezvetri. Vydal jsem se na tradicni 6 a pulku. Podle Lubosova komentare mi doslo, ze to prehnane sledovani doslapu a zkoumani kazdeho skripnuti ci zatahani v tele, je de facto projev hypochondrie. Jasne, vim, ze mam problem s kolenem, ale takhle by to dal opravdu neslo. Radsi pobezim a budu si to uzivat, kdyz to pujde pujde to, kdyz ne tak konecne k tomu doktorovi, protoze dnes bych mu to tezko vysvetloval, kdyz to vlastne zase vubec neboli.
Ten beh byl opravdu nadherny. Fyzicky sice stale tezkopadny, jsem nerozbehany a je to dost znat, ale v teto dobe se priroda meni takovym tempem, ze i pri svem snecim tempu mam nekdy pokuseni zpomalit, abych si vsechno stacil prohlednout ... konec koncu, je to me posledni leto v Hesensku.
P.S. Ta knizka z predminuleho zapisu byla "Zatim dobry" od Jana Novaka, o bratrech Masinech ... a Luboshovi udeluji pochvalu pred nastoupenou jednotkou ;-)

4 Comments:

At 25. 5. 2005 15:57:00, Anonymous Lubosh said...

Děkuji za pochvalu:-)
Ga-Pa vám upřímně závidím! Byl jsem tam předloni a loni, chystal jsem se tam i letos v létě, ale asi mi to nevyjde. Prostředí tam je naprosto skvělé, uchvátilo mě to. Klídek, hory, bratwurst, weissbier, skvělé túry.
V červenci se tam koná Zugspitzelauf, je to asi jen 20 km, ale samozřejmě pořád do kopce. Vítězové to - mám dojem - běhají dost přes dvě hodiny, takže je to vlastně ekvivalent maratonu:-)
Nechci vám Fussen přímo rozmlouvat, ale po zkušenostech tohoto víkendu bych se v červenci do maratonu nepouštěl. Ono také může být víc než vražedných 25 stupňů, co bylo teď v Praze a ve Vídni (tam dokonce 27)...
Na konci září v Berlíně nebo na začátku října v Mnichově je větší šance na ideální počasí:-)

 
At 25. 5. 2005 17:55:00, Blogger Running Shadow said...

S tim Fussenem fakt nevim, cervenec muze byt vrazedny, kazdopadne bych se rozhodoval asi par dni dopredu, s ohledem i na pocasi. Nastesti je to cele v prirode, neni to beh rozpalenym mestem s dobre zasobovanymi obcerstvovacimi stanicemi. Zajimavy je i profil, celou dobu po rovine, az na 25km 80m stoupani na 6km a po 32 stejne klesani prakticky az do cile ... to me fakt laka :-))) Dulezitejsi faktor asi ale bude zdravi a natrenovanost, ktera ted za moc nestoji. Pokud by to nevyslo, asi bych vse smeroval na Frankfurtsky marathon, mel bych to temer "co bych S-bahnou bez presedani dojel" :-).
Ad Bavorsko - priroda a weissbier jsou skvele, ale burtomilna kuchyne je uplne utrpeni pro mou drahou polovicku.

 
At 25. 5. 2005 18:54:00, Anonymous Lubosh said...

Frankfurt mám předběžně vyhlédnutý na příští rok - tedy pokud bude zdraví sloužit. Běhá tam dost lidí (loni 8300) a já zatím asi nemám dost vůle na to, abych se vyhecoval v závodě, kde je 60 běžců a třeba půlku bych měl běžet sám:-)
Posledních pár desítek metrů se tam prý běží po červeném koberci a cíl je ve Festhalle plné lidí na tribunách, to může být skvělý zážitek!
Mě loni okouzlil Mnichov a doběh na Olympiastadionu, to fakt nemělo chybu.

 
At 26. 5. 2005 9:51:00, Anonymous Tučňák na kole said...

..úplnmě jste mi připomněl mojí návštěvu v Garmischi ještě na gymplu, kdy jsme jím projížděli s kámošem při stopování po Evropě. Byla to nádhera, chytli jsme dobré počasí a Alpy obecně já mohu.

Jinak jsem rád, že jste se zase dal do běhání.

 

Okomentovat

<< Home