A opět od začátku ...

Od minule stredy jsem opet nebehal. Koleno se zase zacalo ozyvat, uz-uz jsem se vydaval k doktorovi, mel jsem zabaleny i batuzek a sel si pro kolo, kdyz nekdo prisel z nasi skupiny, ze bude nejaky nepravidelny seminar kde musim byt ... a tak navsteva lekare sla prozatim k ledu. Ve ctvrtek ani patek uz to neslo zase z jinych duvodu, opet pracovnich. Po vecerech jsem se dostal aspon na karate; to docela uslo, brzy budou zkousky.

O vikendu jsme jeli do Garmisch-Partenkirchenu. Bylo to prekvapeni od me zeny, na nadrazi jsem si zacpaval usi a zaviral oci, do posledni chvile jsem nevedel kam jedem, az kdyz jsme z Mnichova zamirili k Alpam, zacal tusit, ale opravdu mi to doslo az pri prijezdu do Ga-Pa. Byl jsem poprve na dovolene v Alpach, tak kdo mate radi hory asi si to dovedete predstavit, tu nadheru, okouzleni, jak male dite o Vanocich. V sobotu odpoledne, hned po prijezdu, jsme se temer rozebehli do Partnachklammu a v nedeli vyjeli na Wank(1780m) a slezli dolu. I kdyz jsou jiste narocnejsi vystupy/sestupy, i tohle stalo za to. V pondeli uz bohuzel jen prselo a byla mlha jak z Rakosnicka, presto jsme zajeli aspon k Eibsee na kafe a na kolac, a pak uz zase domu.

V nedeli pri sestupu jsem myslel na vsechny, ktere znam pres internet, co bezi PIM, hlavne samozrejme na trageda, v duchu jim drzel palce a hlavne asi i zavidel. Svuj prvni pokus jsem si naplanoval na cervenec do Fuessenu, ale pri pretrvavajicich problemech o tom silne pochybuji.

Dorazili jsme v pondeli k pulnoci domu, hned jsem se zapojil a docetl o tragedove DNF. Docela to bylo prekvapeni, bohuzel smutne ... i kdyz verim, ze mu to stejne neda a jednou se vrati. Znam nekolik lidi osobne jejichz prvni maratony dopadly naprosto priserne, tedy ve smyslu k jejich moznostem predvadenych v treninku, ale pozdeji se vypracovali ve skvele vytrvalce. Jeden z nich si protrpel svuj prvni maraton za 4:26, ale behem par let to srazil na 2:41, ze mu dokonce nabizeli trenink v B-druzstvu Spojenych Statu.

V utery jsem jeste nedokazal vstat, ale dnes uz ano. Bylo nadherne svezi rano, polojasno a naproste bezvetri. Vydal jsem se na tradicni 6 a pulku. Podle Lubosova komentare mi doslo, ze to prehnane sledovani doslapu a zkoumani kazdeho skripnuti ci zatahani v tele, je de facto projev hypochondrie. Jasne, vim, ze mam problem s kolenem, ale takhle by to dal opravdu neslo. Radsi pobezim a budu si to uzivat, kdyz to pujde pujde to, kdyz ne tak konecne k tomu doktorovi, protoze dnes bych mu to tezko vysvetloval, kdyz to vlastne zase vubec neboli.

Ten beh byl opravdu nadherny. Fyzicky sice stale tezkopadny, jsem nerozbehany a je to dost znat, ale v teto dobe se priroda meni takovym tempem, ze i pri svem snecim tempu mam nekdy pokuseni zpomalit, abych si vsechno stacil prohlednout ... konec koncu, je to me posledni leto v Hesensku.

P.S. Ta knizka z predminuleho zapisu byla "Zatim dobry" od Jana Novaka, o bratrech Masinech ... a Luboshovi udeluji pochvalu pred nastoupenou jednotkou ;-)