Kam až mě nohy donesou...

... o vášni k běhání, o ultramarathonu, o přírodě a snad trochu i o lidech - sobě i jiným pro radost.

středa, dubna 20, 2005

Třetí den pěšákem

Od pondeli nebeham a uz-uz to zacalo vypadat slibne, ze jsem vcera uplne zapomnel ze mam nejake problemy s kolenem. Pro jistotu jsem se rozhodl vynechat jeste stredecni beh, s tim ze ve ctvrtek mozna opet pomalu ... snad ... mozna ... treba ... ale dnes ? ... dnes to vypada vsechno zase v haji. Uz kdyz jsem se probral tak jsem mel pocit, ze to neni uplne ono. Vstal jsem a sel do pekarny pro pecivo, tentokrat pesky, abych aspon trochu otestoval jak se nohy chovaji. Neni to prilis daleko (asi 300 metru), ale i tak vetsinou jezdim na kole, neb je to rychlejsi. ... a vysledek ? ... chodit se s tim da, vlastne to ani neboli, ale je to neprijemne, vim proste o tom, mam pocit jako kdyz jedno nejake male vlakynko se nekde zasprajclo, jako kdyz lano spadne z kladky a pretahuje se jen pres osu a drhne. Obcas to zataha, nejhorsi to je kdyz nohu natahnu ... jako treba na konci kroku, kdyz ji pokrcim je to lepsi. Proto mi to v nedeli tak frcelo, delal jsem mnohem kratsi kroky s vysokou frekvenci. Kdyz mi dosly sily a musel jsem zpomalit a prodlouzit krok, natahovat vice nohy, zase jsem to akorat rozdrazdil.
Dnes vecer, doufam, pujdu na karate. Kupodivu minuly tyden ani ve stredu ani v patek nemelo koleno na muj vykon sebemensi vliv, spise naopak jsem mel pocit ze me vsechny bolesti v tyhle oblasti presly. Mozna to ma neco do sebe, delame strasne hodne stretchingu a to by nemelo ublizit.

0 Comments:

Okomentovat

<< Home