Kam až mě nohy donesou...

... o vášni k běhání, o ultramarathonu, o přírodě a snad trochu i o lidech - sobě i jiným pro radost.

pondělí, dubna 11, 2005

Příliš vzdálená Hanau

Tento post bude o nedeli, kdy jsem se chystal zabehnout svou prvni letosni zavodni desitku. Jestli jste ale jeste necetli o sobotnich psychickych pripravach na tuto udalost, tak doporucuji nejdrive skocit sem, ta neprehledna story Vam pak muze davat trochu vice smyslu.
Ale ted uz k te nedeli, ktera zacala opravdu prachbidne, ale pak vlastne i cele rano bylo jednim velkym testem odhodlani, a zrejme nebyt tohohle blogu, asi bych to nekde v mezidobi vzdal. Mozna to jen malokoho zajima, ale pro me je samotna cesta nejmene stejne dulezita jako samotny cil. A cesta do jedne zapadle vesnicky u Hanau, kde mel v 9:30 zacinat mistni zavod byla opravdu bizarni.
Jak jsem jiz rikal, podarilo se mi na posledni chvili domluvit s jednim kolegou, jmenem Strahinja, ze pobezime spolu, za coz pred nim smekam, ze se nechal vyhecovat k takove silenosti, i kdyz to byl jeho prvni bezecky zavod vubec, a asi 2 zivotni desitka. Normalne beha asi 2krat tydne neco kolem 5-7 km. Podle vytrvalostnich meritek tedy nic moc extra, ale prave proto ma muj obdiv.
Diky komplikovanejsimu vlakovemu spojeni jsme se meli setkat v 6:45 na nadrazi odkud jsme meli vyrazit nejdrive na Frankfurt, tam na Jiznim nadrazi presednout na rychlik do Hanau a par stanic za uz se nachazela dana viska. Dorazit jsme tam meli ve ctvrt na devet, dost casu najit mistni lesni stadion, zaregistrovat se (konec registrace je v 9:00) odebrat se na start, rozcvicit atd... Jedina dalsi nam v ten moment znama vlakova varianta byla o hodinu pozdeji, coz by nas dovedlo na start az po registraci, tudiz nam nezbylo nez vstavat jak hasici, v nedeli rano. Kdo o tom z prace vedel dopredu, klepal si prstem na celo.
Trosku to zkratim, vlak nam samozrejme ujel. A pekne hnusne pred nosem. Cpali jsme prave do automatu na listky bankovky, nacez automat zacal stavkovat, pote co se nechal nakrmit 20Eurem, rozmlsal se a nechtel vzit moji 10 Eurovku s natrzenym ruzkem, ani rozmenit druhe 20 Euro. Masinfira na nas chvilku koukal, kdyz ale seznal, ze je nas zapas marny, proste zavrel dvere a odjel. Nevedel jsem jestli mam vzteky puknout, nebo se litosti rozbrecet. Dalsi vlak jel az za hodinu. Napadlo nas, ze jeste z druhe strany nasi vesnice jezdi autobus, treba bychom se svezli do Darmstadtu a pak se nejak uvidi. ... prebehli jsme kilak na druhou stranu, lec dle jizdniho radu v nedeli nejede vubec nic (taky uzitecny smer Langen), nebo az od pul devate do D. Jistou moznosti byl taxik, svest se ten kus do Frankfurtu, asi by to stalo pekny prachy ... ale kdyz je clovek zoufaly, udela cokoliv ... jen kdyby ale bylo aspon co udelat ... kde vzit v nasem zapadakove v nedeli v sedm rano taxika ?
Posledni napad, rikal jsem si ciste jiz jen z formalnich duvodu, bylo vyrazit s pulhodinovym spozdenim na druhou stranu do Darmstadtu, tam doufat v nejaky zazrak v podobe rychliku na Frankfurt, kde bychom jeste mohli stihnout pripoj do Hanau. Strahinja uz premyslel o tom to vsechno vzdat. Pocasi nic moc, tezce pod mrakem, jen zacit prset, zima, kolem 5 stupnu. Stale mi ale v hlavne srotovalo, co bych napsal do blogu, kdyz uz jsem si na sebe usil takovy bic a zverejnil sve nedelni plany. Mel jsem i v hlave Rimmeruv a mesensuv komentar co jsem si precetl v sobotu vecer... tak prece nemuzu skoncit uz 2 a pul hodiny pred startem.
Ponekud skepticky jsme se preci jen vratili na nadrazi a pockali na lokalku do Darmstadtu. Dorazili jsme tam v 7:25 s tim ze, svete div se !!!, v 7:30 odjizdi rychlik na Frankfurt !!! ... a to dokonce tak rychly, ze by mel dorazit vcas, abychom jeste stihli davno odepsany spoj do Hanau. Kdyz jsme vsak tak sledovali za okny mihajici se krajinu, a nevericne kroutili hlavou nad necekanym stestim, napadlo nas, ze zase tak jednoduche to urcite nebude. Prochazejici pruvodci jen nase obavy potvrdil. Vlak do Hanau bychom stihli jen kdybychom staveli na Jiznim nadrazi, to ale dneska projizdime, stavime az na hlavaku. Tam odtud sice rychlik do Hanau take vyjizdi, ale sest minut pred nasim prijezdem. Pripadate si jako kdyz Vam nekdo daruje hracku po ktere cele detsvi touzite, a jen si ji prohlidnete, hned Vam ji zase sebere. ... ale jeste se nevzdavame, Frankfurt neni zadna dira ... do Hanau krome rychliku jezdi i lokalky typu S-Bahn, dokonce dve linky, jeste mame trochu casu navic, urcite to pujde.
... a ono by to i slo, kdyby vsak ty S-Bahny v nedeli ob jednu nevynechavaly nebo nedojizdely jenom do Offenbachu, ktery je jen na puli cesty. Tudy tedy ne. Dalsi moznosti byl opet ten o hodinu pozdejsi vlak, ktery by nas dovezl moc pozde .... nebo ovsem moment !!! ... z cista jasne, za par minut odjizdi ICE do Berlina (obdoba francouzskych TGV, nebo japonskych shinkanzenu), stavi v Hanau, a bude tam jeste vcas ze bychom mohli stihnout i ten vlak ktery nam ujel a dovest se do te nasi bezecke vesnice. Ani tento druhy zazrak vsak nemel dlouheho trvani ... listek co mame neplati na superexpresy, novy by stal prilis mnoho, vice penez nez sebou mame. Zaciname propadat definivni beznadeji kdyz se ozve hlaseni ... neco jako "Achtung achtung, regional express cislo xxx z Frakfurtu pres Hanau do Eberbachu odjizdi v 8:15 dnes mimoradne z 23.koleje !!!" zbystrime, jestli se nam to nezda, zaciname zbesile listovat nasimi jizdnimi rady, zadny takovy vlak podle nich oficialne neexistuje ... bezime se podivat na centralni tabuli, ano je to tam ... dokonce je cislo koleje mimoradne oznaceno zlute ... letime pres cele nadrazi az na konec, na tu posledni zastrcenou triadvacitku ... neverime svym ocim, ale je to tam, zbrusu novy dvoupatrak, uplne prazdy ... s oznacenim RE xxx Eberbach (ü. Hanau). Cekame kdy se i tento zazrak rozplyne, ale kupodivu vlak tam stale je a dokonce se rozjede i s nami na cas. Kalkulujeme a spekulujeme, do Hanau dorazime v 8:39, bohuzel tento vlak projizdi zastavku nasi cilove vesnice, ale to nevadi, uz bude na dohled ... a to je hlavni.
Pak necekane prichazi zrada z mist nejmene cekanych, ne ze bych si liboval v intimnostech, ale kazdy bezec zavaznost situace snad pochopi ... bezim na onu mistnost ... mam prujem. ... tak tohle asi nedopadne dobre ... vsechno usili na zmar. ... nevim jestli je na mne videt napeti a nervoza, Strahinja se celou dobu tvari stoicky, asi nema odvahu mne zabrzdit.
Do Hanau dorazime na cas, i kdyz ho uz moc nezbyva, mame pred sebou jeste poslednich 6-7 kilometru. Na nadrazi je i nekolik busovych zastavek, projizdime vsechny jizdni rady, nevypada to dobre, ale k certu se vsim ... jeste tu stoji taxiky ... proc ne, pro vyjimecnost situace.
Ptame se na cenu, je rozumna 12-13Euro ... nasedame a vyrazime. Cestou se dovidame, ze ridic sice zna onu vesnici, ale nevi kde je tam stadion, natoz v lese. Cas bezi, jeste sedm minut. Nastesti kdyz dorazime na hranici obce, vsimneme si sipek s logem poradajiciho klubu ... navigujem podle nich, vede nas to pres ves a zase ven ... nastesti smerem do lesa. Jeste asi pul kilometru, ale slava ... podel silnice se uz tu a tam procvicuje napadne mnoho bezcu, koncentrace houstne ... a najednou se pred nami vynori cely sportovni komplex ... atleticke drahy, tenisove kurty, fotbalove hriste, maly stadionech s hospodou, prevlikarny a parkoviste ... a vsude kam se podivate bezci a bezci a taky par bezkyn. Rychle platime i se spropitnym 14Euro, delame, ze nevidime zkoumave pohledy ostatnich, prohlizejicich si honoraci co dorazila taxikem, ritime se k registraci, jeste je schovana nekde uvnitr budovy. Vyplnit prihlasku a odevzdat ... dostavame kazdy sve cislo. Je 8:58. (pokracovani priste)

4 Comments:

At 11. 4. 2005 12:00:00, Anonymous Arnold J.Rimmer BDP said...

Musim rict, ze jsem se pri popisu tveho putovani docela pobavil, ackoliv tobe zrejme do smichu moc nebylo. Kazdopadne jsem moc zvedavy jak to bude pokracovat.

 
At 11. 4. 2005 12:23:00, Anonymous Tučňák na kole said...

já se též připojuji k Rimmerovi. První část je i dle mých měřítek "slušný nářez". Já bych se z těch jízdních řádů už asi zcvoknul.(jsem automobilista :-) Máte můj obdiv. Každopádně doufám,že nás nebudete dlouho napínat.

 
At 11. 4. 2005 12:41:00, Anonymous ALENA said...

Není co dodat, máte i můj obdiv, já už bych z těch nádražáků asi zešedivěla a nevím, nevím, jestli bych ještě měla sílu na samotný závod :-) Ale uvidíme, co bude dál.

 
At 11. 4. 2005 14:54:00, Blogger mesens said...

... hergot (vlastne pardon Herr Gott), to je jak thriller na pokracovani... kdy bude? ;)

 

Okomentovat

<< Home