Letní středa

Kdyz jsem poprve videl predpoved na tuto cast tydne uvadejici teploty kolem 15 stupnu, myslel jsem ze jde jen o virtualniho tiskarskeho sotka. Pak o tom ale zacali psat i klasicka denni periodika a zacalo se o tom povidat ve zpravach. A skutecne, jako kdyz nekdo povytahne oponu, nebo tezky zaves ... vychazim rano pred dum a vzduch voni po letu a po rece. Ryn i Mohan jsou oba od nas sice asi 25km, ale obcas sem zavane jejich svezi vlhka vune. Tentokrat mi to strasne pripomelo chladna rana v posazavskem udoli, kdyz jsem chodival po ranu na stiky do Krhanic. Ve stinu se jeste trochu klepete zimou a jde vam para od ust, ale staci jen krok na slunicko a hned vas prijemne hreje, zvlaste mate-li aspon kousek nejakeho obleceni cerneho. Misto splavu tady ale huci letadla startujici z nedalekeho frankfurtskeho letiste.Na programu sest-a-pulka, agilni kolega vcera nebyl v praci, nejsme domluveni a vyrazim proto klasicky - po smeru hodinovych rucicek. Prvni kroky jsou opet trochu unavene, relikty vcerejsiho dne, ale brzy je to pryc, soustredim se na pravidelny dech a lehky krok. Jeste par set metru a mysl se mi ubira svou vlastni cestou ... je to michanice bezeckych fantasmagorii a nesplnenych snu, obcas se tim prolnou nove napady do prace, a novatorska reseni (v realite pak vetsinou stejne nefunkcni) dlouho odkladanych problemu. A tak mi cesta ubiha v podstate sama. Po otocce potkavam jednu bezkyni, kterou jsem castokrat vidaval v lednu, vzdy na tom samem useku v uplne stejnou dobu ... taky se tedy jeste drzi, ... a kousek za ni nejaka nova pani stredniho veku. Premyslim, jestli ted s lepsicim se pocasim se zacnou rojit i novi bezci. Asi ano, ale ty, ktere znam z tech mrazivych lednovych dnu budou mit v me mysli vzdycky zvlastni misto.