Berlín neběhající, palec dolů pro Fitness Company

Ve ctvrtek navecer jsme dorazili do Berlina. Kdyz vyrazite z Frankfurtu nad Mohanem a vezmete ICE, trva cesta standartne tesne pres 4 hodiny. Nase ICE vyrazelo uz z Basileje a nekde cestou zrejme nekdo skocil pod vlak. Vyjizdeli jsme tak uz s jeden-a-pul hodinovym spozdenim, ktere na konci bylo dvou hodinove. Na te cynicke story je zajimava i pointa, ze jako jakesi odskodneni za vice jak hodinove spozdeni vam nemecke drahy nabidnou voucher v hodnote 20% ceny jizdenky. Ceske drahy by se mohly nechat inspirovat, i kdyz nevim jestli je nutne aby je z letargie probiraly priklady ostatnich pri podobne tragickych udalostech.
Patek byl pro nas oba den D s vlastni podvecerni prednaskou. Pred tim vse jeste nekolikrat prezkouset, najit a absolvovat registraci, najit adekvatni poslucharny ... tentokrat jde o monstr akci s asi 10tisici ucastniky s nekolika desitkami paralelnich sekci (na vas nakonec ale stejne prijde jen “hrstka” lidi) ... takze na hledani behaciho terenu, natoz vstavani do neznama ani napad. Jako zajimava alternativa se mi zdala obri telocvicna/posilovna evidentne cerstve otevrena na Kantstrasse ve ctvrti Charlottenburg, par desitek metru od hotelu. Jeste ve ctvrtek vecer jsme sli na pruzkum, krasne behaci pasy, prosklene ctvrte patro, otevreno od sedmi rano do jedenacti vecer ... po vsech strankach elegantni reseni. Ale ouha ... kdyz jsem se chtel optat na cenu na jednotlive vstupy pripadne tydeni permanentku, divali se na mne jako kdyz jsem spadl z Marsu. Jedine co mi dokazali nabidnout (krome kvartalove a delsi) byla celodenni (!) vstupenka za 25Euro, bez jakekoliv slevy za tyden. ... nevim jak vam, me to prijde pritazene za vlasy. Jestli to je firemni strategie, nebo jen neschopnost noveho personalu ... nevim, asi bych musel zagooglovat ... ale rekl bych ze cestujicich bezcu se najde spousta, a nebyt na ne pripraven ... “selbe Schuld”.V sobotu rano jsem se nezvedl, optimisticky jsem si naridil budika na sedm rano, ale jsou to takove malickosti co vam dokazi zcela spolehlive nahlodat cely bezecky ritual, ze jen tise rezignujete. I kdyz se navenek pak tvarim, ze se vubec nic nestalo, strasne me to cely den zere, je mi to lito, stydim se za svoji neschopnost, a beduju nad neprizni osudu. Tentokrat to byla ranni dehydratace. ... stava se mi to i doma, ale neni nic snazsiho nez zajit do lednicky nebo do chodby pro mineralku, osvezit se a vyrazit. V patek vecer jsme si ale uplne zapomneli koupit cokoliv k piti. Jen tak pit z vodovodu na lacno v cizim meste mi prijde nerozumne a snidane se v hotelu podavala az po osme ... coz uz je moc pozde (kvuli spolecnemu slibenemu dennimu programu). Predstava behu v mrazu kdyz jste suchy jako troud, ze si ani nemuzete odplivnout je pak dostatecne odrazujici. No nic ... zitra bych mel absolvovat nedelni desitku. Mineralku mam na nocnim stolku a v pameti bezce ze zasnezene Tiergarten ... neprobehnout se pred Reichstagem by byl snad uz i hrich.