Stopy ve sněhu a "I have a plan!"

... jak by rekl (zatim neuspesny) klasik Kerry, aneb "Mam plan!" ... narozdil od nej se mi ho ale podarilo zaznamenat, vyfotit a publikovat. Pomalinku se ucim jak obhospodarovat svuj blog, mozna casem pridam i dalsi fotky, pro oziveni nebo pobaveni.

Ale zpet poporade. Pres noc napadl konecne nejaky snih, asi 5cm, coz poslouzilo jako dodatecna motivace kompenzujici stale jeste silny jetlag (pasmovou nemoc). Vyrazil jsem trochu pozdeji, asi kolem pul devate, jeste snezilo, kdyby to byl dest, tak by clovek rekl ze mrholi. U nas v ulici byly jeste vyjete koleje od aut, ale jak jsem vybehl za ves mezi pole a k lesu byl snih vetsinou neporuseny, jen par stop po lidech a psech ... a bezcich. Hustota stop pesaku a psu neprimo umerne klesala se vzdalenosti od vesnice, az zmizely uplne. Zustaly jen dvoje bezecke. Velke a male, muzske a zenske. Chlapik docela padil, mel asi o 15cm delsi krok nez ja. To je docela hodne, protoze dneska mi to letelo az jsem se divil. Nucena pauza a sametovy doslap me asi ocarovaly, takze misto plaziveho usporneho stylu jsem poctive zvedal nohy jak na skolni patnactistovce. Az jsem se musel zacit nucene pribrzdovat ... to je asi ta slavna "nesnesitelna lehkost behu" ;-). Zenske stopy byly kratoucke, lehke botky na kombinovany povrch. Chlapik mel typicke silnicni, divim se ze mu to neklouzalo.

V druhe vsi kde se otacim pres zeleznicni koleje se vsechny stopy zase zamotaly, az na spojce kudy se vracim zustaly opet jen bezecke, tentokrat troje, vsechny proti mne (zatimco ty prvni dvoje bezely se mnou). Dvoje damske jedny muzske. Opet silnicni podrazky. Kroky bud kratsi nebo jedny stejne dlouhe jako moje. Docela mne takhle bavi premyslet kdo tam asi tak prede mnou bezel, jak rychle, jestli ho/ji to nekdy taky tak boli "rano" vstavat ... a vubec. Kazdopadne lze ze stop vycist, ze tim rannim blaznem nejsem sam, je nas aspon sest !!

Odjinud - nechal jsem se inspirovat "tragedem" i "tucnakem na kole" a zverejnit svuj plan, ktery treba jako kdysi zavazky socialisticke vlasti pomahaly plnit vytycene cile. Ale vazne ... jak jsem psal drive, marathon jsem nikdy nebezel, i kdyz jsem se na nej zkousel uz asi 3-4krat pripravit, vzdycky mne zbrzdila zraneni. Mam trochu strach fixovat se na nejaky pevny termin, a proto jsem zacal pul rocni cyklus podle Toma Fleminga proste v tom okamziku kdy jsem se citil ze mam na behani opet velkou chut. Na konci bych mel byt schopen zvladnout marathon kdekoliv mezi 3:30 a 4:00, ale neni to pro mne to nejdulezitejsi. Alespon se tim snazim sam sebe utesit ;-) .. to ale asi znate sami. Jestli mne behem tech pristich (ted uz jen) 5ti mesicu neco zbrzdi nebo zpomali, tak to nevadi ... proste se pokusim navazat tam kde jsem skoncil a pokracovat dale. Kdyby vse dopadlo podle planu (ale chytry ctenar si jiste vzpomene na to jak to dopadlo s planem chudaka Kerryho), tak nekdy koncem cervence bych mel byt pripraven. Netrvam doslova na tech 26 tydnech, proto to zatim vypada na zmineny marathon krale Ludvika v Bavorsku. Podle vseho by ucast mela byt radove 500-1000 lidi, coz mi prijde pro zacatek tak akorat ... kdo by mel chut muze se pridat ;-))