Kam až mě nohy donesou...

... o vášni k běhání, o ultramarathonu, o přírodě a snad trochu i o lidech - sobě i jiným pro radost.

neděle, března 13, 2005

Proti pravidlům ... neodolal jsem pokušení

... a vzal si sebou na nedelni desitku stopky. Samozrejme ze mam "oficialni" vymluvu, abych si sam pred sebou nemusel priznat, ze jsem proste vymek' a chtel se egoisticky pokochat na slusnem case. ... takze tedy, "pravda" je slozita a zacalo to uz v patek vecer na karate.
Misto naseho tradicniho patecniho senseie nas vedl jeden chlapik co jinak cvici pouze dospele zacatecniky. Krome toho ze mluvil prisernym hesenskym dialektem a nebylo mu skoro rozumnet mel i podivne metody rozcvicky ... misto pomaleho stretchingu s postupnym zahrivanim vseho svalstva zacal hned razne velmi dynamickym protahovanim vseho kolem ramen, ze jsem sotva stihal, nasledovano naprosto prisernymi cviky na trisla a kycle. Ne ze by to delal blbe, to vubec ne, spise naopak, ale cim dal se v protazeni dojde, tim vice to pak boli (nemluvim v zadnem pripade o zraneni). Nasledovala posilovaci cviceni nohou, kvuli kopacim technikam. Priklad: stojite zady ke zdi, nemeli byste se oprit, zvednete jednu nohu a pokrcite ji v koleni ... posleze ji natahnete pred sebe vodorovne, napnete a vyvratite spicku, aby byla v pravem uhlu s lytkem a to v jedne linii se stehnem a oboji v pravem uhlu s nohou na ktere stojite ... a drzite 10 vterin. Pote na par vterin pokrcit zpet, ale nepokladat(!!!) a znovu napnout vodorovne na dalsich 10. Tohle petkrat sestkrat, pak druhou nohu. Potom otocit bokem a to vse do strany. To je uplne nejhorsi, jeste nekolik podobnych libustek a byl jsem uplne odrovnany.
V sobotu me bolelo cele telo, pri spani se ani neda uvelebit tak aby nic nikde netlacilo. Ale kupodivu se dalo behat. Kratka petka, lehce klusam, na nebi se honi mraky, trochu fouka, cesta je blativa, jinak dobry. Vzpominam si na prvni behy v pulce ledna kdy jsem zacinal a tuhle trat bezel poprve. Proti tehdejsi dobe si pripadam jak dobre promazany (i kdyz pomaly) stroj. Sobotni beh tradicne konci v pekarne, tesim se na snidani.
V nedeli se nemuzu vubec zvednout. Vsechno svalstvo je uplne tuhe po tom silenem patku. koncim sedmy bezecky tyden a pristi nedeli chci bezet prvni zavod. Uvedomuju si ze pristi patek se pravdepodobne zase takhle zridim, a jak pak asi bude ten prvni zavod vypadat ? ... Loni na jare jsem take chvili behaval, v treninku to byly desitky kolem 45-46minut, ale jediny zavod jsem absolvoval hned druhy den po karate. Bylo to uplne strasne, dve tretiny jsem se trapil jak zvire, sotva jsem se doplazil do cile za 52:25. Toho jsem se bal i dneska, prece se nedru (hlavne s tim vstavanim ;-)) ) jen proto abych to takhle zazdil. A tak me napadlo vzit si vyjimecne(!!!) sebou stopky, zmerit si cas normalniho tempa, kterym behavam vsechny dosavadni nedele, a pak se podle toho rozhodnu jak to ten pristi vikedn udelam. Genialni napad !!!
No ... zacal jsem spravnym rozvaznym tempem ... a vydrzelo mi to asi 200metru. I kdyz boli pri kazdem kroku vsechny svaly, navic i ty ktere asi vubec ani nemam, nejak se to vsechno rozbiha. Zjistuju, ze nevedomky tlacim dolu ramena, pracuju rukama a prodluzuju krok. ... a ono to docela frci, a me se to libi, tak to necham bejt. Asi po 2km mi dochazi ze to je pekna blbost, ze proste na tohle tempo jeste nejsem pripravenej, a ze dopadnu spatne jako driv. Cesta je rozbredla, pokazde se o 1-2cm propadnu. Chvilemi fouka, ale neni zima. Rikam si ze to dotahnu aspon na Steinrodsee, je tam 3km meta, juknu na cas a zase zpomalim. Sem tam asi ve 14:25, coz je o minutu pozdeji nez casy z lonska ... kdyz vezmu v potaz svuj telesny stav, bahno a charakter trate (casto podobny slalomu mezi stromy) tak to neni tak zle. Je mi dobre, tak tlacim dal. Na zpatecni ceste mam na sestem kilometru krizi, je tam mirne ale dlouhe stoupani, taky jeste trochu snehu. Ale jen co jsem za tim, zase bezim co to da. Posledni 2km jsou po asfaltu a jsou velmi rychle, neco kolem 4:20/km. Dobiham za 46:38, coz prepocitano na desitku (muj okruh je 9.85km) dava 47:20. ... hmm co k tomu rici. Docela dobry, Zatopka bych asi neprohnal, ale jsem spokojen, za danych podminek, bez snidane, v podstate to byl cross. Tesim se na pristi nedeli, jen doufam ze jsem si zbytecne neco neurval, porusil jsem svoje zasady a padil co to dalo. Muzou za to ty stopky, samozrejme, jak jinak ;-))

11 Comments:

At 13. 3. 2005 21:06:00, Blogger mesens said...

Pro mě naprosto nepředstavitelný čas. V prosinci jsem šel desítku v tréninku tuším asi 53 minut a byl jsem rád že jsem rád. Od té doby mám pocit jsem už jen pomalejší. Nosíte si s sebou nějaký měřák tepovky a vůbec, s jakým úsilím to běžíte?... u mne pak už je to typický sněžení před očima.

 
At 13. 3. 2005 21:30:00, Anonymous Anonymní said...

To je slušný čas. Myslím, že lze vzhledem k počasí a terénu odpočítat tak 2 minuty. Vzhledem k tomu, že je vlastně ještě zima a máte teprve první fázi tréninkového programu, bez tréninku rychlostí a dlouhých výběhů, jste na dobré cestě dát maraton pod 3:30!

 
At 13. 3. 2005 22:47:00, Blogger Running Shadow said...

ad mesens: tepovku vubec nemerim ... asi bych mel, ale nez si nahmatam puls tak je to v cudu a zadne elektronicke zarizeni na to nemam. V treninku se snazim behat podle dechu, kdyz jsou pomale behy, tak mam tempo takove abych dokazal relativne plynule mluvit ... vetsinou jsem sam, tak si obcas zkousim neco povidat ;-)) ... a podle toho kporiguju rychlost, prumerne mam vdech na 1 krok a vydech natrikrat az ctyrikrat (=3-4 kroky). Kdyz se snazim tlacit, tak az po 1-2km a snazim se volit takove tempo abych vydrzel az do konce konstantni zatez (vdech 1krok, vydech 2kroky) ... taky podle taktu dechu ... kdyz nekoho mijim, jsem schopen sotva pozdravit. Do snezeni jsem se asi nikdy nedostal, mam strach ze zraneni a kdyz to fakt nejde tak zpomaluju. Prvni priznaky jsou bolesti na klicnich kostech z dychani, pres to uz dal nejdu. ... s tim casem si nedelejte starosti vetsina maratoncu konci s casem nad(!!!) 4hodiny, velky vliv ma opravdu pocasi i obleceni, teplaky a mikiny dost zpomaluji, zima rychle ubira sil. Casem to pujde dolu, verte mi.
ad lubosh: muj problem je ze se pri zavodech silene vyhecuju na startu, kdyz je nejvice lidi pohromade, nejlepe se predbiha ... ale po 2-3km zhasnu jak svicka. Proto mam zatim v treninku lepsi casy nez v zavodech.

 
At 14. 3. 2005 10:53:00, Anonymous Anonymní said...

Mně spíš přijde příjemnější začít na závodech pomalu a pak předbíhat vysílené běžce, kteří přepálili start:-)
Ale na zbrklé tempo je třeba dát si bacha, hlavně při maratonu. Ten přepálí asi tak 3/4 běžců. Říká se, že každá přepálená minuta na začátku znamená tři minuty ztráty na konci. A je to zatraceně pravda. Zažil jsem to loni na jednom maratonu v Německu. Bylo asi 9000 lidí, skvělá atmosféra, úžasná euforie, předbíhal jsem lidi po stovkách, skvělý čas na půlmaratonu, ale po 30. kilometru tvrdý náraz a posledních pár kilometrů očistec:-)
Měřič tepovky je skvělá věc na hlídání tempa a pečlivý trénink, ale je to zase další investice, ktrou ne každý běžec je ochoten podstoupit.

 
At 14. 3. 2005 11:11:00, Blogger Running Shadow said...

... ad peclivy trenink: ... obecne s tim souhlasim, rekl bych ale ze ve fazi, kdy clovek s behanim de facto zacina, je rozhodujicim cinitelem poctiva vydrz ve smyslu opravdu behat kazdy den. Teprve az se nekdy po pul roce - po roce dostavi stagnace, chapu ruzne sofistikovane meraky ci komplexni vysetreni jako maji profici za zajimavy novy impuls. Zazil jsem uz par bezcu co hned na prvni beh si nakoupili nejlepsi boty, energeticke tycinky, drahe hodinky s merenim tepu a znackove teplakove soupravy ale protoze stejne nemeli natrenovano a predbihal je kdejakej deda v rozedranejch teplakach tak je to brzo prestalo bavit a pripadali si "podvedeni". Cim min ma clovek kdejakych vymozenosti, tim vice se muze soustredit sam na sebe a svuj vlastni vykon. (samozrejme neplati pro profiky) ... ale berte to z rezervou, treba ze me mluvi jen bleda zavist ;-))

 
At 14. 3. 2005 11:33:00, Anonymous Anonymní said...

Tak k tomu se přidávám,neb také nejsem profík.Já běhat s hodinkami či si měřit tep,už jsem s tím dááávno flákla :-)Takhle pobíhám už hodně dlouho, za každýho počasí a je mi dobře ač mne zbytek světa má za cvoka, ale o tom to asi je.Ale je to také tím,že nejsem soutěživý typ,a to totálně.Běžet v davu,kde mne každý předbíhá by mne asi fakt položilo.Já si radši koupím dobrý boty nebo hadřík :-) Ženská, no... :-)

 
At 14. 3. 2005 11:34:00, Anonymous Anonymní said...

Naprostý souhlas. Lidi, co začínají běhat, koupí si hned značku Adidas Adistar Competition a každých deset minut do sebe lijí ionťáky, jsou k smíchu.
Já jsem si měřič tepovky koupil asi po osmi měsících a nedám na něj dopustit. Je to fakt dobrá pomůcka, podle které jsem se naučil držet tempo. Když jsem dřív běžel při tréninku třeba 15 km, připadal jsem si, že běžím stále stejně. Ale s tepovkou jsem zjistil, že začátek přepálím, pak zvolňuju a jen díky rostoucí únavě mám pocit, že je to pořád stejně rychlé.
U dlouhých tréninkových běhů je - možná trochu paradoxně - nejdůležitější neběhat moc rychle:-) A tepovka v tomhle nelže.

 
At 14. 3. 2005 11:43:00, Blogger Running Shadow said...

pro Alenu: ... zavody pro mne nejsou paradoxne o zavodeni. Jestli bezi 500 lidi, stoupnu si na startu na znacku podle sveho ciloveho casu a bezim vice-mene stale s temi stejnymi ... zavodim jen se sebou, jestli se uhlidam a rozvrhnu si spravne sily a jestli treba se trosku zlepsim oproti minule. ... ale jinak jde spis o socialni udalost, v cili si pak vsichni sednou dohromady ke stejnemu stolu, lze se seznamit s novymi lidmi, prijemne pokecat ... najist a napit se ... ale zalezi to na zemi ... v Cechach jsem absolvoval par zavodu (30-60lidi) a vsichni to brali strasne vazne, koncil jsem nekde ke konci vysledkove listiny. V Nemecku nebo US jsem zpravidla na konci prvni pulky a lidi jsou mnohem, uvolnenejsi a pratelstejsi.

 
At 14. 3. 2005 12:17:00, Anonymous Anonymní said...

...tak na takový závod bych šla klidně taky, určitě je fajn potkat občas stejně postižené lidi. Ale vzhledem k tomu, že jsem začala, pokračuju a asi jednou i skončím v běhu sama (zatím vždycky všichni mí známí odpadli), tak ani nevím, který závod či akce je právě v tomto duchu. Nějak nikdo obdobně postižený v mém okolí není. A právě se mi nechce mezi ty namachrovance, no... :-)))

 
At 14. 3. 2005 13:12:00, Anonymous Anonymní said...

To Alena: myslím, že namachrovanců na závodech moc není - přece jen to není egoistický sport jako fotbal, hokej nebo tenis. Samozřejmě těch asi deset nejlepších se žene, protože za vítězství je většinou 500 nebo 1000 Kč...
Ale zbytek závodí sám se sebou, nebo s lidmi, se kterými se setkává na závodech desetkrát za rok třeba už celá léta. Navíc většinou neběhají mladí (tedy do 25 let), ale střední a starší lidé, což až na výjimky nejsou běžci, kteří si musí něco dokazovat.

 
At 15. 3. 2005 22:42:00, Blogger mesens said...

Já hodinky-tepák používám už docela dlouho na kole a musím říci, že se mi to osobně osvědčilo. Člověk alespoň vidí co vyvádí (vyváděl) a jestli se vůbec trochu zlepšuje. A prostě někoho baví se v tom šťourat. Nicméně je to otázka velmi individuální, jsou spousty přírodňáků, pro které je tepák nepředstavitelná věc, večer před závodem se nechmelej a pak jsou stejně nejlepší... Doporučuji na toto téma ke čtení http://www.bakovdevils.cz/zprava.html?id=30603 a související článek http://www.bakovdevils.cz/ruskasibir/bazapolarrs2005.html

 

Okomentovat

<< Home