Kam až mě nohy donesou...

... o vášni k běhání, o ultramarathonu, o přírodě a snad trochu i o lidech - sobě i jiným pro radost.

neděle, března 13, 2005

Opět doma a nová obět

Ve ctvrtek rano jsem uz mohl vybehnout na svuj tradicni osmickovy okruh. V Hesensku nastala obleva, vetsina snehu zmizela a puda povetsinou take rozmrzla. Rano bylo nadherne slunicko, jen velmi mirny vitr a lesni i polni pesiny byly pokryte tenouckou ledovou krustou ze stale jeste mrazive noci, tak ze sem se lehce boril do mekkeho podkladu. Krupalo to jak v reklame na Magnum. Uz dlouho se mi nebezelo tak lehce, ... mozna jde na mne jaro.
Patek: vypada to, ze se ceska nezavisla bezecka scena pomalu rozrusta, Tucnak chvilemi seseda z kola a mne se dobrovolne(!) prihlasil kolega, ze by chtel taky zkusit behat. V mladi hraval hokej a tenis na solidni urovni, ted vsak s lety Kristovymi v blahe pameti, trenuje leda vytrvalostni sed pred monitorem. Na programu byla sest-a-pulka, a neb bydli na 5-a-pultem kilometru, rozhodl jsem se bezet protismerne a pribrat ho cestou. Sice se snazil jeste na posledni chvili vykroutit, ze by mne zdrzoval, kdyz mam pry ten svuj behaci program ... ze by ho mrzelo, kdyby mi to nejak narusil, ale uz jsem byl neoblomny ... podate mi prst, a mate prinejmensim po ruce. Ale vazne, treninkove si myslim, ze to je uplne jedno, v teto fazi nemuze byt zadny beh prilis pomaly a protoze je patek obsazen lehcim behem po delsim ctvrtku a navic mam navecer karate, tak zpomaleni prijde jenom vhod.
Myslim, ze to dopadlo docela dobre, supice ritili jsme se pomalu kupredu ... a kdo vi, mozna se narodi novy bezec ... vetsina zacatku byva podobne bizarnich.

3 Comments:

At 13. 3. 2005 15:56:00, Anonymous Anonymní said...

Já bych už skoro sesednul, ale padla na mě nějaká lehčí chřipka a počasí se definitivně v české štěrbince zbláznilo :-(.

Každopádně o tom běhání dokážete tak dobře psát, že mě zajímá, jestli budu mít po čase třeba podobné zážitky a budu se moci např. kochat krajinou. :-)

 
At 13. 3. 2005 19:25:00, Blogger Running Shadow said...

... verim ze ano, i kdyz to asi zalezi trochu na vlastnim charakteru a zkusenosti. Ja si to skutecne uzivam az nyni. Kdyz jsem behal drive, tak jsem furt myslel jen na kdejaka zlepsovani osobaku, tajne snil o tom ze treba jednou budu vyhravat. Kdyz jsem potkal jine bezce, strasne me stvalo ze jsou treba rychlejsi ... i kdyz oni behaji poctive uz nekolik sezon a ja teprve zacinal. Jakekoliv zraneni jsem bral jako zradu vlastniho tela, coz se tresta jeste tvrdsim treninkem ... ze to slo vzdycky taky rychle do kytek nema cenu zduraznovat.
Ne ze bych byl ted kdovijak stary a zkuseny, ale asi preci jen tech 9 let dosud marnych boju s telem vas neco nauci ... kazde rano kdy se premuzu a vstanu je velke vitezstvi, o to vetsi, cim horsi je venku pocasi a cim lepe dokazu dodrzet predsevzeti o rychlosti a vzdalenosti behu (a mene je ted temer vzdy vice!!!). Ta priroda, kazdy den jina i kdyz trate zustavaji stejne, nebo mesta videna pod uplne jinym uhlem pohledu, to beru jako takovou odmenu a zaroven motivaci na priste.

 
At 14. 3. 2005 15:25:00, Anonymous Anonymní said...

....jak tak čtu, tak nejhoší je vydržet a překonat počátky, pak to už jde..?
Jak jsem četl komentáře o článek výše, tak jsem asi ten typ, co si koupil Adydy ještě předtím, než jsem vůbec začal...hmm :-) Ještě horší bude,až přiznám,že mám už dávno tepák mám a používám ho k vlastnímu hlídání se na kole. ;-)
Každopádně je mi už lépe,tak snad před plánovanými horami o prolouženém víkednu něco stihnu. S adidasama nebo bez, stejně to bude asi na začátek ve výsledku jedno.

 

Okomentovat

<< Home