Baskervillské ráno a setkání s proletariátem

Dneska rano se mi ven moc nechtelo. Asi na mne nejak inverzne doleha jetlag, i kdyz v nedeli jsem vstaval jak rybicka v sedm, v pondeli to jeste take slo, ale v uteri a dnes jsem se ne a ne probrat. Optimisticky jsem si nechal naridit budik na 7:00, ale kdyz zazvonil, jen jsem zaskemral "este ctvrt hodinky" a prekulil se na druhou stranu. Ze snu mne probudily kostelni zvony, ktere biji pravidelne ve trictvrte na osm, coz byl neklamny znak ze jsem posun budiciho procesu odsunul jeste nekolikrat. Snazil jsem si tedy vsugerovat predstavu jak vsichni moji potencialni souperi uz cile pobihaji po hesenskych luzich a hajich. Nevim jestli pomohlo prave toto, ale duch v dany moment preci jen zvitezil nad telem a po ranni hygiene, prevliknuti a obuti jsem preci jen vyrazil. Citil jsem trosku pravou patu, myslim ze v ni porad neco je. Behem nucenych behacich pauz co jsem nekde v cizine mi to vzdycky zmizi, ale staci par dni behani a opet o tom vim. Zase to boli nejvic kdyz tapkam po chodbe bos, kdyz beham nebo chodim obut, je to pryc. Ale i tak jsem byl pekna matoha. Vzpominal jsem na pondeli kdy jsem dal necekane svezi a rychlou petku a utery s klidnou osmou, ted jsem si chvilemi pripadal jak vyklusavajici fotbalista u postrani cary.

A taky mi byla zima, a ne a ne se poradne zahrat, jak by taky ne, kdyz se sotva vlecu. V planu jsem mel sest-a-pulku do sousedni vsi, pres trat a podel ni obet domu. Uz za poslednimi baraky byla jasne patrna prazvlatni konzistence dnesni ranni mlhy, jak zvlneny zavoj vznasela se par metru nad zemi. Z lesa na horizontu zustaly jasne patrne jenom kmeny do vysky asi 5-6 metru, vse nad schovano se v line prevalujicich oparovych salech. Ale nekde nad tim svitilo slunce, jiz i pomerne z vysoka a tak v lese misty vetvemi prosvecovaly slunecni paprsky. V bizarni kombinaci nizke a huste mlhy, sem tam se objevujicich a zahy mizicich kuzelu svetel a bahennich jezyrek podel cesty (diky vysoke spodni vode od Ryna je tu v okoli mnoho mokradu, jezyrek a bahennich ok) sem zacal vzpominat na psa baskervillskeho. Ne ze bych o setkani s nim stal, ale jen ta predstava mi pomohla zrychlit aspon o 10sekund na kilometr.

Sousedni vesnice zahalena v mlze delala dojem skutecne Sleepy Hollow (i kdyz mezi nami, ona ten dojem dela za kazdeho pocasi). Podebehnu pod trati (kdyz jsou sranky dole, beru to podchodem) a pomalu ritim se kupredu k domovu. Po par stech metrech se z mlhy nori dalsi ponekud surrealisticky vyjev. Na rovnem useku vedoucim pres louku, na kraji cesty, kde vlastne vubec nic neni, jsou zaparkovany dve dodavky a mezi nimi se srocuje parta asi 15 muzu v barvou pocakanych monterkach. Neni jasne jestli budou zdokonalovat zelen lucnich trav ci rez kolejoveho podlozi, zrejme vsak jde o podobne veliky projekt, rikam si, je-li jich tolik. Kdyz si mne povsimnout, hlasy se nejprve ztisi, zraky zamiri na mne, a rozestupem vytvori spalir, kterym musim chte nechte probehnout. Pak uz se spusti drobne pochechtavani ... zrejme ve sve bezecke "zbroji" nevzbuzuji dostatecny respekt. Kdyz mijim jejich predaka, vyznamne se na mne podiva skrze bryle a houkne schvalne nahlas "Móóóje!", coz je hesenska obdoba nemeckeho "Guten Morgen!"... v odpoved na nej zafunim svoje "Móóje!". Jeste chvili citim patrave pohledy v zadech, ale nastesti me brzy pohlti mlha.

Dobiham v alespon trochu slusnejsi tempu nez sem vybihal, ale jsem tak zasazen necekanym setkanim s proletariatem, ze zapomenu i na stretching. Vzpomenu si az kdyz vejdu do koupelny, ale jeste se obratim a venku si vse poctive protahnu.