Kam až mě nohy donesou...

... o vášni k běhání, o ultramarathonu, o přírodě a snad trochu i o lidech - sobě i jiným pro radost.

pondělí, dubna 04, 2005

... a opět od začátku, aneb "V dubnu - zhubnu!"

V sobotu jsme se vratili ze Statu. V poslednich dnech se oteplilo i tam, ale s temi 21 stupni ktere byly v Hesensku v sobotu i nedeli se to stejne srovnat nedalo. Samozrejme jsme nejdrive zacali dospavat jetlag, kupodivu jsem se ale probral v nedeli rano uz v sedm, coz odpovida pulnoci michiganskeho casu. Zapsal jsem post o prvnim a poslednim michiganskem behu, ale drimota nikde. Pocasi venku opravdu lakalo, neodolal jsem, nazul boty a vyrazil ven. Byl to prvni letosni beh v shortkach, teplaky zustaly zabaleny jeste v kufriku. Prvni kilometr jsem myslel ze zmrznu, ale jak jsem se dostaval do tempa, prohrivaly se i nohy, jen palce na rukou jsem musel schovavat v zatatych pestech. Snazil jsem se nikam nehnat, spise se kochat, tolik se toho zmenilo od naseho odjezdu. V zahradach kvete zlaty dest, zahony narcisu se topi ve zluti, poupata magnolii se musi rozevrit kazdym okamzikem. A vsude zpivaji ptaci.
Vzal jsem to opet k jezeru Steinrodsee, s tim ze kolem nej obkrouzim jedno kolecko navic (+1.5km) abych si zopakoval posledni delsi 11 a 1/2 kilometrovy beh. Vlastne se temi vyletnimi pauzami stale vracim na stejna mista v treninkovem planu, placatim se mezi sedmym a osmym tydnem a ne, a ne se odlepit dal. Nemam odvahu to jen tak preskocit, plan se progresivne ztezuje a mam strach ze zraneni zpusobenych nedostatecne trenovanym telem. Jako hlavni vizi si stale drzim maraton ve Fussenu, i kdyz je uz jasne ze tech plnych 26tydnu nemuzu stihnout. Asi to orezu v silove fazi, uberu par fartlekovych tydnu, dobra vytrvalostni baze a posledni ladici tydny jsou mi dulezitejsi, a verim ze i pres par nedostatku mohu byt na marathon dobre pripraven....
.... i kdyz ... problemy s vahou nema jen traged. Jeste pred odjezdem do Statu jsem si pochvaloval jak se mi zarovnalo bricho, splaskly bocni faldy a zestihlela stehna ... ale ted ? ... skoda mluvit ... stacil tyden v zemi "Velkeho Satana", a mesice driny skoro v cudu. Mym problemem je vasen pro precliky s horcicno-medovou prichuti a zmrzlinu Häagen-Dazs. Zatimco v Nemecku se tento druh precliku prodava jen vyjimecne a to jeste za vysokou cenu v pytlikach po 50g, ve Statech je casto nejmensi mnozstvi 250gramovy zok za pakatel. Podobne to je s tou zmrzlinou. Kdyz chodim nakupovat sam, regalum se vyhnu, ale kdyz si moje zena koupi celou pintu vanilkove se susenkovym testem, ochutna dve lzicky, rekne ze to neni ono a postavi to prede mne ... tak to je horsi nez rana pod pas. ... a tohle udelala za tyden dvakrat. ... no a k tomu pripocitejte nekolik navstev restauraci ve stylu "zaplatte pausal a sneste si kolik chcete". No zkratka a dobre, aspon dve kila jsou zpet. Nezbyva nez se poctive prihlasit k politicke zodpovednosti a pod heslem "V dubnu - zhubnu" zacit na sobe opet pracovat, k rannim behum pridavat k obedu salat a po lehke veceri nejvyse tri ctverecky cokolady Lindt, nejnovejsi to sabotaze ze strany me drahe polovicky (obzvlaste nebezpecna je varianta Cresta).

12 Comments:

At 5. 4. 2005 11:01:00, Blogger mesens said...

Já vím, mně se to kecá, ale tři čtverečky čokolády je cesta do pekel, to se nedá mentálně zvládnout (stejně ji člověk pak sežere celou). Dopuručuji se na čokoládu vybodnout úplně a jednou za čtrnáct dní se neovládnout a sežrat ji skutečně celou... ;) Samozřejmě připomínám, že mně osobně se nedaří ani jedno z toho. :((

 
At 5. 4. 2005 11:06:00, Anonymous Anonymní said...

Jééé, tak to mně taky ne. Odolám všemu, ale čokošce ne. Ani se radši nechlubím, kolik ji stláskám :-))))

 
At 5. 4. 2005 11:07:00, Anonymous Anonymní said...

Jééé, tak to mně taky ne. Odolám všemu, ale čokošce ne. Ani se radši nechlubím, kolik ji stláskám :-))))

 
At 5. 4. 2005 11:07:00, Anonymous Anonymní said...

Jééé, tak to mně taky ne. Odolám všemu, ale čokošce ne. Ani se radši nechlubím, kolik ji stláskám :-))))

 
At 5. 4. 2005 12:32:00, Blogger Running Shadow said...

Ja porad tajne doufam, ze az ta cokoladfa zmizi (jeste dve rady) tak uz se u nas doma neobjevi !!! ... snazim se v mezidobi konvertovat na kiwi, ale kdyz moje zena prinese Crestu, rozbali a ja slysim jak to praska kdyz si ulamuje ... no vydrzet se to neda.

 
At 5. 4. 2005 13:10:00, Anonymous Anonymní said...

Já se hlásím k Aleně! A ke všemu na mě žádný přežírání není vidět ;-) žena říká, že jsem kyselina. :-)

 
At 5. 4. 2005 13:16:00, Blogger Running Shadow said...

Provokaterum tucnakova typu by mel byt zakazan pristup do diskusi na nektera temata :-)))

 
At 5. 4. 2005 13:18:00, Anonymous Anonymní said...

Mně naštěstí sladkosti nic neříkají. Vánoční cukroví jsem nejedl tak patnáct let, dokážu si představit, že zbytek života vydržím bez čokolády, a bohatě si vystačím se slazením čaje:-)
Ale maso... Snažím se ovládat, snad se mi to teď celkem daří, ale je to těžké. Zapomenout na tlačenku, domácí klobásy, steaky - to je moje největší obět maratonu:-)

 
At 5. 4. 2005 13:26:00, Anonymous Anonymní said...

Jak někomu nemůže chutnat čokoláda,to opravdu nechápu.A kolikrát já už zkoušela různý náhražky typu ovoce,tyčinky s takovým tím zrním apod...Nic,nic prostě nepomáhá,je to závislost a ještě k tomu nevyléčitelná...Teda, aspoň podle mého názoru :-(

 
At 5. 4. 2005 14:20:00, Blogger Running Shadow said...

nevylecitelna, ale krasna ;-)))

 
At 5. 4. 2005 21:28:00, Blogger mesens said...

Jo jo, souhlasím s Alenou... Ohledně Tučňáka... jsem klidnej, počkejme si, až mu bude třicet a metabolismus vezme reverzní chod... pak se budem smát my :)

 
At 6. 4. 2005 15:04:00, Anonymous Anonymní said...

to mesens: já nevím, to ty změny nastanou az po třicítce? Mě je totiž 29 a půůl. A zatím nic... :-))
Každopádně já se těch změn nebojím, já to pak s vámi tady znovu rozeberu. ale to vy v té době už budete dávno hubeňouři. ;-)

 

Okomentovat

<< Home