... a opět od začátku, aneb "V dubnu - zhubnu!"
V sobotu jsme se vratili ze Statu. V poslednich dnech se oteplilo i tam, ale s temi 21 stupni ktere byly v Hesensku v sobotu i nedeli se to stejne srovnat nedalo. Samozrejme jsme nejdrive zacali dospavat jetlag, kupodivu jsem se ale probral v nedeli rano uz v sedm, coz odpovida pulnoci michiganskeho casu. Zapsal jsem post o prvnim a poslednim michiganskem behu, ale drimota nikde. Pocasi venku opravdu lakalo, neodolal jsem, nazul boty a vyrazil ven. Byl to prvni letosni beh v shortkach, teplaky zustaly zabaleny jeste v kufriku. Prvni kilometr jsem myslel ze zmrznu, ale jak jsem se dostaval do tempa, prohrivaly se i nohy, jen palce na rukou jsem musel schovavat v zatatych pestech. Snazil jsem se nikam nehnat, spise se kochat, tolik se toho zmenilo od naseho odjezdu. V zahradach kvete zlaty dest, zahony narcisu se topi ve zluti, poupata magnolii se musi rozevrit kazdym okamzikem. A vsude zpivaji ptaci.
Vzal jsem to opet k jezeru Steinrodsee, s tim ze kolem nej obkrouzim jedno kolecko navic (+1.5km) abych si zopakoval posledni delsi 11 a 1/2 kilometrovy beh. Vlastne se temi vyletnimi pauzami stale vracim na stejna mista v treninkovem planu, placatim se mezi sedmym a osmym tydnem a ne, a ne se odlepit dal. Nemam odvahu to jen tak preskocit, plan se progresivne ztezuje a mam strach ze zraneni zpusobenych nedostatecne trenovanym telem. Jako hlavni vizi si stale drzim maraton ve Fussenu, i kdyz je uz jasne ze tech plnych 26tydnu nemuzu stihnout. Asi to orezu v silove fazi, uberu par fartlekovych tydnu, dobra vytrvalostni baze a posledni ladici tydny jsou mi dulezitejsi, a verim ze i pres par nedostatku mohu byt na marathon dobre pripraven....
.... i kdyz ... problemy s vahou nema jen traged. Jeste pred odjezdem do Statu jsem si pochvaloval jak se mi zarovnalo bricho, splaskly bocni faldy a zestihlela stehna ... ale ted ? ... skoda mluvit ... stacil tyden v zemi "Velkeho Satana", a mesice driny skoro v cudu. Mym problemem je vasen pro precliky s horcicno-medovou prichuti a zmrzlinu Häagen-Dazs. Zatimco v Nemecku se tento druh precliku prodava jen vyjimecne a to jeste za vysokou cenu v pytlikach po 50g, ve Statech je casto nejmensi mnozstvi 250gramovy zok za pakatel. Podobne to je s tou zmrzlinou. Kdyz chodim nakupovat sam, regalum se vyhnu, ale kdyz si moje zena koupi celou pintu vanilkove se susenkovym testem, ochutna dve lzicky, rekne ze to neni ono a postavi to prede mne ... tak to je horsi nez rana pod pas. ... a tohle udelala za tyden dvakrat. ... no a k tomu pripocitejte nekolik navstev restauraci ve stylu "zaplatte pausal a sneste si kolik chcete". No zkratka a dobre, aspon dve kila jsou zpet. Nezbyva nez se poctive prihlasit k politicke zodpovednosti a pod heslem "V dubnu - zhubnu" zacit na sobe opet pracovat, k rannim behum pridavat k obedu salat a po lehke veceri nejvyse tri ctverecky cokolady Lindt, nejnovejsi to sabotaze ze strany me drahe polovicky (obzvlaste nebezpecna je varianta Cresta).
12 Comments:
Já vím, mně se to kecá, ale tři čtverečky čokolády je cesta do pekel, to se nedá mentálně zvládnout (stejně ji člověk pak sežere celou). Dopuručuji se na čokoládu vybodnout úplně a jednou za čtrnáct dní se neovládnout a sežrat ji skutečně celou... ;) Samozřejmě připomínám, že mně osobně se nedaří ani jedno z toho. :((
Jééé, tak to mně taky ne. Odolám všemu, ale čokošce ne. Ani se radši nechlubím, kolik ji stláskám :-))))
Jééé, tak to mně taky ne. Odolám všemu, ale čokošce ne. Ani se radši nechlubím, kolik ji stláskám :-))))
Jééé, tak to mně taky ne. Odolám všemu, ale čokošce ne. Ani se radši nechlubím, kolik ji stláskám :-))))
Ja porad tajne doufam, ze az ta cokoladfa zmizi (jeste dve rady) tak uz se u nas doma neobjevi !!! ... snazim se v mezidobi konvertovat na kiwi, ale kdyz moje zena prinese Crestu, rozbali a ja slysim jak to praska kdyz si ulamuje ... no vydrzet se to neda.
Já se hlásím k Aleně! A ke všemu na mě žádný přežírání není vidět ;-) žena říká, že jsem kyselina. :-)
Provokaterum tucnakova typu by mel byt zakazan pristup do diskusi na nektera temata :-)))
Mně naštěstí sladkosti nic neříkají. Vánoční cukroví jsem nejedl tak patnáct let, dokážu si představit, že zbytek života vydržím bez čokolády, a bohatě si vystačím se slazením čaje:-)
Ale maso... Snažím se ovládat, snad se mi to teď celkem daří, ale je to těžké. Zapomenout na tlačenku, domácí klobásy, steaky - to je moje největší obět maratonu:-)
Jak někomu nemůže chutnat čokoláda,to opravdu nechápu.A kolikrát já už zkoušela různý náhražky typu ovoce,tyčinky s takovým tím zrním apod...Nic,nic prostě nepomáhá,je to závislost a ještě k tomu nevyléčitelná...Teda, aspoň podle mého názoru :-(
nevylecitelna, ale krasna ;-)))
Jo jo, souhlasím s Alenou... Ohledně Tučňáka... jsem klidnej, počkejme si, až mu bude třicet a metabolismus vezme reverzní chod... pak se budem smát my :)
to mesens: já nevím, to ty změny nastanou az po třicítce? Mě je totiž 29 a půůl. A zatím nic... :-))
Každopádně já se těch změn nebojím, já to pak s vámi tady znovu rozeberu. ale to vy v té době už budete dávno hubeňouři. ;-)
Okomentovat
<< Home