Kam až mě nohy donesou...

... o vášni k běhání, o ultramarathonu, o přírodě a snad trochu i o lidech - sobě i jiným pro radost.

středa, dubna 13, 2005

Nedělní dozvuky

Nejdrive bych chtel podekovat vsem, kdo mi drzeli palce, napsali povzbuzujici komentar nebo mail pred nedelnim behem i po nem. Samozrejme, ze pokud pisete blog, jsou reakce ctenaru obrovskou motivaci a povzbuzenim, nejen pri psani, ale samozrejme i pri behani.
Jeste na chvilku zpatky k nedeli ... po behu jsme zasli do mistni restaurace kde se vyhlasovali vysledky. Strahinja si pochvaloval jak skvele mu chutna prvni pivo, jaky ma bajecny pocit ze si jej zaslouzil. Neni divu, myslim ze na sebe mohl byt opravnene hrdy. Od te doby se kazdy den stavi a pta se jestli se zitra sejdem na spolecny beh. A tak jsme vyrazili opet v pondeli na regeneracni rozklusani na sest kilometru. Myslim, ze i to je pro nej porad prilis, preci jen mam toho nabehano mnohem vice, a tezko muze drzet stejne objemy jako ja. Na utery se chtel domluvit znovu, ale uz bylo treba jej trochu brzdit, az si to radsi rozmyslel, ze bude odpocivat. Na programu jsem mel osmu. Rano jsem se opravdu musel premahat, teprve nyni na mne dolehla unava z nedele. Kdyz jsem vstaval snazil jsem se najit na tele nejakou dostatecne vyraznou bolest, kvuli ktere bych mohl ranni beh vynechat. Je to takove rouhani, ale asi to obcas take znate. Nakonec jsem se z postele vykulil, prevlekl, bohuzel opet do teplaku (rana jsou nejaka chladnejsi) a vyrazil jsem. Prvni kilometr byl opravdu tragicky, pak se to rozebehlo, ale bylo to pomaloucke, co noha nohu mine. Aspon jsem nechal mysl bloudit kudy si chtela ... a premyslel jak pokracovat dal podle planu, na jehoz konci snad bude Fussen. Mam ted vsechny treninkove tydny zprehazene diky cestovani, a nejspise se to jeste dale zamota, na obzoru je cesta do Prahy posledni dubnovy tyden, a pak vikend k 13.kvetnu sluzebne do Drazdan. ... ale ono se to podda.
Kdyz jsem v uteri dobehl, bylo vsechno jeste dobre, poctive jsem protahoval co se da. Po sprse pred snidani jsem si ale poprve vsiml bolesti na vnitrni strane leveho kolene, a zalitoval kacirskych myslenek pri vstavani. Nevim jestli tam jsou nejake vazy, mam pocit ze by to mohl byt upon stehenniho svalu ctyrhlaveho, ale nejsem zadny expert. Boli to na omak jako modrina, pri chuzi to neni ani moc citit. Skoro bych rekl, ze to boli i vice na kole, kdyz jsem jel do prace a hlavne na vecer cestou domu. Snazim se vzpomenout, jestli to je nejake obnovene zraneni, nebo neco noveho, spise ale jde o druhou variantu. Radsi jsem odrekl i Strahinju na stredecni (dnesni) rano. Nejlepsi medicinou bude jeden dva dny klidu, po nedeli si to nozky stejne zaslouzi, a mazani ibuprofenem, at se tam nevyklube nejaky zanet.

3 Comments:

At 13. 4. 2005 13:07:00, Blogger mesens said...

Nejsem lékař, ale myslím, že by to mohlo být v pořádku rychle. To je přesně ta bolest, která se přihnala po 14 dnech mého běhání v říjnu. Myslím že je to namožený. Když jsem si tou vnitřní stranou kolena štrejchnul o rám u kola, tak jsem myslel že se zblázním... Držím palce aby to bylo ok.

 
At 13. 4. 2005 13:28:00, Anonymous Trawnikar said...

Ja zase mohu potvrdit ze znam ty rouhacske ranni stavy. Zazvoni budik na rani trening a ja lezim a zkoumam mysli svuj zdravotni stav... snazim se najit neco proc by to neslo :o)

 
At 14. 4. 2005 15:10:00, Blogger Running Shadow said...

... ad mesens: vzpomnel jsem si ze jsem mel podobne zraneni loni v lete. Jel jsem na kole do Heidelbergu a zpet (156km) cimz jsem si vytvoril PB, ale poslednich 20km me bral presne tenhle upon stehenniho svalu. Myslim, ze to ale mam pretazene z toho zaverecneho "sprintu" v nedeli. Do cile by se opravdu melo dobihat klidneji, a pak jit hned vyklusat (coz jsem samozrejme taky neudelal). Ted to na behani ani moc nevadi, nejhorsi je chozeni po schodech a slapani na kole. Snad to bude brzo dobry.

 

Okomentovat

<< Home