Dráždit hada bosou nohou

Vazy v levem koleni se prilis nezlepsuji. Nebo spise zlepsuji, ale ne dostatecne rychle. Vynechal jsem sobotu a vsechna bolest prakticky presla, jeste vecer jsem si koleno prohmataval, a skoro uz ani neslo lokalizovat, kde mne to trapilo. V nedeli rano mne tradicne cekal nejdelsi beh tydne, tentokrat 13km. Uz jsem se moc tesil, nucena bezecka pauza je na mne a me nalade opravdu znat. Do prvniho kilometru bylo vsechno uplne v pohode, pak to zacalo opet trochu tlacit. Bezel jsem na Steinrodsee, po mekke lesni pesine. I kdyz jsem mel predsevzeti prilis netlacit na pilu, rozebehlo se to samo, svizne az jsem byl sam prekvapen ... a byl to nadherny pocit, tak jsem to ani nebrzdil. Kolem jezera jsem obkrouzil tri kolecka (kazde ma 1.5km), cestou jsem doslova proletl kolem nekolika jinych bezcu a vydal se na cestu zpet. Na 7km dosly cukry a prisla obligatni krize, navic s ni i stale casteji a intenzivneji se hlasici koleno. Zpomalil jsem jeste vice, behal po trave, jehlici, sterku, sikme i rovne ceste, ... nakonec to vypadalo, ze nejmene bolestive je jakesi stredni tempo po rovnem asfaltu. Tak ale trpi trochu achylovky, protoze aby toho nebylo malo, spadlo mi v sobotu na levou (tu zatim zdravou) achylovku kolo. Darda to byla slusna, ale nastesti to vypada OK. ... ale zpatky k behu. Pocasi bylo tak akorat, jen jsem si nejspis vzal rolak zbytecne, byl jsem promoceny skrz na skrz. Posledni dva kilometry opet po rovnem betonu se rozebehly navzdory neustupujici bolesti (stale vsak mirne). Dobehl jsem neco v case hodina a jedna nebo dve minuty (podle velkych nadraznich hodin jednoho stavebniho dvora), coz bylo kupodivu velmi rychle, uprimne vsak asi ne prilis moudre.

Jeste par hodin to trvalo, nez se bolest vratila uplne, ale nakonec prisla i pres intenzivni promazavani Ibuprofenem (v podobe Dolgit gelu). Je mi z toho docela smutno, prijde mi to jako dost vysoka cena za minulou nedeli, i kdyz toho vubec nelituju. Jen je tezke poradne si rozmyslet co ted, bezecka pauza by asi bylo to nejrozumejsi co udelat ... prozatim ubiram dny s nejmensimi behy, rikam si ze ty mi budou zaverem nejmene chybet, jako je treba dnesni vynechana petka. Zaroven vsak nekde v hloubi duse mam pocit, ze se jen tak obelhavam, a behanim ob den vsechny problemy minimalne prodluzuju, ne-li primo zhorsuju. Uvidim zitra rano, jestli to dnes prejde, asi to zkusim, a jestli se to pak zase vrati, budu si muset dat skutecnou pauzu. Bylo by stale jeste lepsi zustat stat jeden tyden, nez prestat na mesic a zacinat opet od nuly.