Utrápené běhání, ale na konci tunelu snad malé světélko

V Praze jsem se k behani vubec nedostal. Vymluvy se nachazely velmi snadno ... jednou jsem musel brzy rano k zubari, jindy jsem mel jit zase na krev, coz jsem prelozil dvakrat na jiny den. Pak jsme meli fofr kvuli necemu jinemu, a kdyz uz nakonec nebyl zadny padny duvod, rikal jsem si ze pro jistotu necham koleno odpocivat, at je v klidu cely tyden, ze jeden den by treninkove stejne nic nezmenil, ale byla by skoda to vsechno znovu rozdrazdit.

Poprve jsem vybehl tedy az v pondeli na svych domacich tratich. Zkusil jsem opravdu velmi opatrne sest a pulkove kolecko, vetsina je po asfaltu. Koleno docela drzelo, poprve se ozvalo az nekdy po 5ti kilometrech, ale jen slabounce, mozna ze jsem si to jen vsugeroval. Ani po strechingu ani v praci dlouho nic ... az najednou, uz pozde odpoledne, moje zena me upozornila ze odchazi nas sef, s kterym jsem chtel neco jeste probrat, tak jsem vyskocil ze zidle a ven ze dveri, a v ten moment mi v koleni neco ruplo, uplne na tech "starych dobrych" mistech, bodava bolest jako sv***, ze se mi podlomily nohy. Sotva jsem se dobelhal zpatky a proklinal kde co. Bolest se pak jeste vracela az do vecera, promazaval jsem to Ibuprofenem. Pres noc se to sklidnilo a rano to bylo pryc.

Proti zdravemu rozumu, jsem se rozhodl jit opet behat, kdyz nepomohly temer dva tydny klidu, pomuze "nasilne rozbehani" (bohuzel s timto pristupem mam nejen dobre zkusenosti, casto ruzne bolesti nebo nachlazeni opravdu presly, ale jednou jsem si urval natrzenou achylovku a byl z toho distanc na zhruba dva roky). Zmenil jsem i trasu, 1+1/2km smerem na sousedni vesnici, ale pak jsem behal v lesiku kilometrova kolecka, abych to nemel daleko domu, kdybych musel vzdat. Nez jsem dobehl do lesa, bodava bolest byla chvilemi k nevydrzeni, ale pak se to trochu ustalilo. Pesinka na tom kilometrovem okruhu je presne to co mam nejradsi, mekky jehlicnaty podklad, obcas koreny stromu pres cestu. Po peti kilometrech to temer preslo. Chtel jsem dat 5 kolecek, ale po trech jsem zapomnel kolik ze byl muj dnesni cil, a "jak ze sna" jsem se probudil pri nabehu do sedmeho ... nejak se mi to cele pomotalo, jak jsem se soustredil na mekky doslap. Stocil jsem to tedy k domovu. Stacilo opet par set metru po asfaltu a bolest jako kr*** byla zpatky. Mam proto silne podezreni na proslapnute boty, mam je uz docela dlouho, i kdyz nabehano maji asi prave akorat toho pul roku. To je zhruba trvanlivost kvalitnich bot pri nabehu kolem 50km tydne.

Ranni bolest byla chvilemi opet temer k nevydrzeni, ale stejne rychle odeznela. Presto jsem se stredu rozhodl preventivne vypustit. Stejne jsem sel vecer na karate, tak pohybu tela bylo ucineno za dost. ... a zase ... hodina a pul pekelne dynamickeho cviceni, kopy nohama do vsech stran a uhlu a s kolenem to neudela vubec nic. ... ale kdybych se rozebehl, po par stech metrech se vsechno vrati ... fakt divny.

Ze stredy na cvtrtek strasne lilo. Muj novy lesni okruh, kam jsem se rano opet vydal se zmenil v paradni crossovou trat plnou kaluzi a bahennich poli. Nektere se daly obihat po mezich okolo, jine preskakovat, jine se musely probehnout se zapadnutim minimalne 3-4cm do blata. Nevadi, rikal jsem si, blato leci ... nekdo se v nem koupe, jiny v nem beha. A opravdu, snazil jsem se drzet opet pomale tempo a noha nic. Vsechno v poradku i pres obcasne doslova kamzici skoky. Obrkouzil jsem sest okruhu, a vydal se na cestu domu, posledni kilak a pul po asfaltu. Koleno dlouho drzelo a ozvalo se az na poslednich petistech metrech, ale nijak vyrazne, nesrovnatelne s pondelim nebo uterym. Fakt tomu prestavam rozumnet, ale jestli to je naznak zlepseni, zaplat Panbuh za to ... z bezeckeho blogu se mi pomalu staval nesouvisly pelmel o vsem jen ne o behani, jiz docela ploche brisko se opet zacalo vydouvat a vize Fussenu rozplyvat.

Dnes rano jsem opet vynechal, vecer jdu na karate a nechci to jeste drazdit. O vikendu bych si chtel koupit nove boty, tak to zkusim s nimi. Snad uz budu moci brzy opet normalne trenovat.