Kam až mě nohy donesou...

... o vášni k běhání, o ultramarathonu, o přírodě a snad trochu i o lidech - sobě i jiným pro radost.

pátek, května 06, 2005

Utrápené běhání, ale na konci tunelu snad malé světélko

V Praze jsem se k behani vubec nedostal. Vymluvy se nachazely velmi snadno ... jednou jsem musel brzy rano k zubari, jindy jsem mel jit zase na krev, coz jsem prelozil dvakrat na jiny den. Pak jsme meli fofr kvuli necemu jinemu, a kdyz uz nakonec nebyl zadny padny duvod, rikal jsem si ze pro jistotu necham koleno odpocivat, at je v klidu cely tyden, ze jeden den by treninkove stejne nic nezmenil, ale byla by skoda to vsechno znovu rozdrazdit.
Poprve jsem vybehl tedy az v pondeli na svych domacich tratich. Zkusil jsem opravdu velmi opatrne sest a pulkove kolecko, vetsina je po asfaltu. Koleno docela drzelo, poprve se ozvalo az nekdy po 5ti kilometrech, ale jen slabounce, mozna ze jsem si to jen vsugeroval. Ani po strechingu ani v praci dlouho nic ... az najednou, uz pozde odpoledne, moje zena me upozornila ze odchazi nas sef, s kterym jsem chtel neco jeste probrat, tak jsem vyskocil ze zidle a ven ze dveri, a v ten moment mi v koleni neco ruplo, uplne na tech "starych dobrych" mistech, bodava bolest jako sv***, ze se mi podlomily nohy. Sotva jsem se dobelhal zpatky a proklinal kde co. Bolest se pak jeste vracela az do vecera, promazaval jsem to Ibuprofenem. Pres noc se to sklidnilo a rano to bylo pryc.
Proti zdravemu rozumu, jsem se rozhodl jit opet behat, kdyz nepomohly temer dva tydny klidu, pomuze "nasilne rozbehani" (bohuzel s timto pristupem mam nejen dobre zkusenosti, casto ruzne bolesti nebo nachlazeni opravdu presly, ale jednou jsem si urval natrzenou achylovku a byl z toho distanc na zhruba dva roky). Zmenil jsem i trasu, 1+1/2km smerem na sousedni vesnici, ale pak jsem behal v lesiku kilometrova kolecka, abych to nemel daleko domu, kdybych musel vzdat. Nez jsem dobehl do lesa, bodava bolest byla chvilemi k nevydrzeni, ale pak se to trochu ustalilo. Pesinka na tom kilometrovem okruhu je presne to co mam nejradsi, mekky jehlicnaty podklad, obcas koreny stromu pres cestu. Po peti kilometrech to temer preslo. Chtel jsem dat 5 kolecek, ale po trech jsem zapomnel kolik ze byl muj dnesni cil, a "jak ze sna" jsem se probudil pri nabehu do sedmeho ... nejak se mi to cele pomotalo, jak jsem se soustredil na mekky doslap. Stocil jsem to tedy k domovu. Stacilo opet par set metru po asfaltu a bolest jako kr*** byla zpatky. Mam proto silne podezreni na proslapnute boty, mam je uz docela dlouho, i kdyz nabehano maji asi prave akorat toho pul roku. To je zhruba trvanlivost kvalitnich bot pri nabehu kolem 50km tydne.
Ranni bolest byla chvilemi opet temer k nevydrzeni, ale stejne rychle odeznela. Presto jsem se stredu rozhodl preventivne vypustit. Stejne jsem sel vecer na karate, tak pohybu tela bylo ucineno za dost. ... a zase ... hodina a pul pekelne dynamickeho cviceni, kopy nohama do vsech stran a uhlu a s kolenem to neudela vubec nic. ... ale kdybych se rozebehl, po par stech metrech se vsechno vrati ... fakt divny.
Ze stredy na cvtrtek strasne lilo. Muj novy lesni okruh, kam jsem se rano opet vydal se zmenil v paradni crossovou trat plnou kaluzi a bahennich poli. Nektere se daly obihat po mezich okolo, jine preskakovat, jine se musely probehnout se zapadnutim minimalne 3-4cm do blata. Nevadi, rikal jsem si, blato leci ... nekdo se v nem koupe, jiny v nem beha. A opravdu, snazil jsem se drzet opet pomale tempo a noha nic. Vsechno v poradku i pres obcasne doslova kamzici skoky. Obrkouzil jsem sest okruhu, a vydal se na cestu domu, posledni kilak a pul po asfaltu. Koleno dlouho drzelo a ozvalo se az na poslednich petistech metrech, ale nijak vyrazne, nesrovnatelne s pondelim nebo uterym. Fakt tomu prestavam rozumnet, ale jestli to je naznak zlepseni, zaplat Panbuh za to ... z bezeckeho blogu se mi pomalu staval nesouvisly pelmel o vsem jen ne o behani, jiz docela ploche brisko se opet zacalo vydouvat a vize Fussenu rozplyvat.
Dnes rano jsem opet vynechal, vecer jdu na karate a nechci to jeste drazdit. O vikendu bych si chtel koupit nove boty, tak to zkusim s nimi. Snad uz budu moci brzy opet normalne trenovat.

6 Comments:

At 6. 5. 2005 14:38:00, Anonymous Anonymní said...

Přesně, ale přesně totéž, jsem prožíval zhruba před rokem a půl, když jsem začínal s běháním. Dnes si myslím, že to bylo nerovnoměrným běháním, rychlým zvyšováním treninkových dávek. Každopádně mi pomohl cvik na posílení svalových úponů okolo kolena. Účelem je, aby svaly přebraly zatížení kloubu. Poradil mi ho trenér. Cituji trenéra:
"Zkus cvičit takový jednoduchý cvik. Opři se zády o zeď, pokrč nohy, do jakého si podřepu a pak se zapři proti zdi. Vydrž tak půl minuty. Povol a po minutě znova, to celé tak třikrát. Dělej každý den, mělo by to rozhodně pomoci."
Ten cvik vřele doporučuji, cvičím ho rok, každý den ráno.
Rosťa

 
At 6. 5. 2005 14:52:00, Blogger Running Shadow said...

Diky za radu ... co nove letos beham, tak se snazim poctive protahovat, ale hlavne jsem se zameroval na achilovky a kycle s kterymi jsem mel drive nejvetsi problemy. Bohuzel jsem uplne pozapomnel na kolena. Nejklasictejsi je takove zanozeni a pritazeni paty dozadu na zadek. To jsem uplne vynechaval, i kdyz je to velmi snadne a ucinne. Ted kdyz mi bylo nejhur, tak jsem zkousel vymyslet a protahovat vsemi smery, abych se "dostal" k tem spravnym uponum, ale nejak mi prijde ze je porad nemuzu "trefit" ... proto to urcite zkusim, zni to zajimave a pritom snadno (znam sice jeste par jinych cviku, jenze jejich problem je, ze se daji delat jenom vleze, na coz po behu nemam moc pomysleni, valet se v prachu na zemi, nebo upoceny doma na koberci ... to opravdu je trochu moc)

 
At 6. 5. 2005 16:17:00, Anonymous Lubosh said...

1) Buď je chyba v botech (od počátku nevhodných nebo prostě už ošlapaných) a může se to spravit koupením nových, odolných na velké objemy (Asics Kayano, Mizuno Creation)
2) Nebo jsou slabší svalové úpony okolo kolena. Poměrně jednoduchý cvik je sednout si na kraj postele a necha trčet nohu vodorovně ve vzduchu (moc mi to sportovní názvosloví nejde:-)). Stačí půl minuty a takhle to párkrát opakovat s prostřídáním nohou.

 
At 6. 5. 2005 16:23:00, Blogger Running Shadow said...

taky docela dobry trik ... fakt je ze kdyz me to boli, tak predevsim ve fazi, kdy noha jde dopredu, vlastne se narovnava a teprve pak doslapuje. Prodlouzim-li krok, nohu vice narovnavam a zaroven to vice boli. kratsi kroky neboli vubec nebo jen velmi malo. Urcite to zkusim.

 
At 6. 5. 2005 16:46:00, Anonymous Lubosh said...

Mě už zase pár týdnů trápí bolavý sval na levé noze, těsně pod zadkem (hýžďový sval?). Běhal jsem osmistovky a buď jsem byl špatně rozcvičenej, nebo jsem to na začátku moc napaloval...
Není to nějaká nesnesitelná bolest, která by vystřelovala, ale cítím to při rychlejším běhu. Tak jsem raději do maratonu zrušil všechny závody, protahuju, mažu to a naštěstí se to při zhruba maratonském tempu po pár kilometrech rozběhá.
Ale jen nostalgicky vzpomínám na dobu, kdy nohy bolely jenom únavou:-) Holt mi není už 20:-)

 
At 9. 5. 2005 8:46:00, Blogger mesens said...

Ahoj, moc držím palce, to se zcela jistě spraví. Na ústa jsi už padnul tolikrát, že tentokrát si dáš jistě pozor. Podle mé zkušenosti eléva: nelitoval bych peněz a skočil pro nové boty, zejména jestli zabrousíš na asfalt. Moje nehezká zkušenost s Adidaskami na asfaltu je toho živým důkazem. Od té doby jsem v klidu kromě toho, že mne bolí nohy v celku (z toho bych ovšem nevinil boty ;), případně tu a tam holeně (počínající zánět okostice, který vždycky rozeženu). Suma sumárum - boty mne vytáhly z průseru, teď už jsem si skoro jist. Drž se! M.

 

Okomentovat

<< Home