Kam až mě nohy donesou...

... o vášni k běhání, o ultramarathonu, o přírodě a snad trochu i o lidech - sobě i jiným pro radost.

pátek, května 27, 2005

Podezřelé časy s rozbitým nosem a krvavýma nohama

Stejne jako ve ctvrtek i dnes jsem se vydal opet behat. Prvni kroky ale byly v obou dnech ve znameni utrpeni. Vsechno je nasledkem stredecniho karatistickeho treninku. Vetsinou totiz cvicime na linoleove podlaze, a kdyz se do toho nohama poradne opru, vytvori se mi nekdy na ploskach krvave mozoly. Kuze se vetsinou neprodre, ale pod ni se delaji fialove fleky velikosti 2Eurove mince (nebo 50ti koruny ;-)). Zvlaste krute to byva na predni strane chodidel (tam co zacina palec). Nekteri si to preventivne obaluji naplasti, me vetsinou staci davat si trochu pozor a nebrzdit prilis prudce. Tentokrat jsem si navic odrizl od masa kus kuze na pravem palci z boku. Na jednom miste, kde se stykaji dva linoleove platy jsou hrany velmi ostre, a pri jednom boji jsem na to zapomnel. Aby to nebylo malo, dostal jsem poprve poradnou pumelici do nosu. I kdyz ... poradnou ... bylo to pri volnem boji, a zrovna mym partnerem byla 120kilova hrouda svalu s cernym pasem zvana Rolf, coz je jinak velice dobrosrdecny chlapik, i kdyz vetsinou jsou i obrane udery proti nemu srovnatelne s narazem do kandelabru. Tady jsem si primo nabehl, z casti to byla vlastni vina. Kdyby to byla ale opravdova rana, uz bych se asi nikdy nezvedl. Nastesti to skoncilo jen krvi a narazenou nosni chrupavkou. To sice neni nic tak neprijemneho, ale pro bezce v lete se senou rymou to je nezabavne protivne. Staci kapka potu rinouci se pres nos (a ze jich v tomhle parnu je !!), to samozrejme hrozne lechta, ale utrit se nebo nedejboze vysmrkat je skoro jak tnout do ziveho. ... ale vazne, dosud jsem mel spise stesti, ze se mi podobne nehody vyhybaly, ted uz je to zase skoro dobre, jenom kdyz me ovane pylovy prach z nejakeho kere a ja se rozkycham tak ma z moji nemohoucnosti moje lepsi polovicka legraci.
Ale zpatky k behani. Ty mozoly se musi prvnich par set metru rozslapat a pak uz o nich clovek ani nevi. Stale se snazim behat pomalu a jen kratsi trate kvuli obavam z kolene, ale uz me to prestava bavit, ta stale stejna trasa. Vyrazil jsem proto dneska do lesa na sve kilometrove kolecko se stopkami. Nechtel jsem nijak zavodit, ale spise merit jakym bezim tempem, kdyz se snazim bezet co nejklidneji, tak abych vydrzel co nejdele. Krok byl takovy dlouhy a vlacny, dech se mi obcas desynchronizoval, ale jinak to bylo OK. Bylo strasne prijemne, slunicko v pul osme rano jeste neni tak silne, a v lesnim stinu je uplne bajecny chladek. Ta trasa podle tachometru na kole meri 1060m. Kupodivu byl prvni okruh (1.5km tam ale clovek musi nejdrive dobehnout od domu) za 5:20, tedy neco pres 5minut na kilak. Funel jsem si dal, a prisel zrejme klasicky stopkovy syndrom a dalsi dve kola jsem jeste mirne zrychlil i kdyz mi to tak vubec nepripadalo a byly obe za stejnych 5:10. Kdyby to slo takhle dal, tak by mi to teda nevadilo. Podobnym tempem bych myslim vydrzel jeste par dalsich kolecek, ale jak bych presel na tuky tak nevim. Figl je asi v tom, ze i pres vyrazne vypadky v behani stale cvicim a jezdim na kole. Myslim, ze se mi tedy kondice obecne pomalu lepsi, zvlaste ta, ktera je zalozena na cukrech. Bohuzel tu vytrvalostni nemam moc odvahu testovat a jsem presvedcen ze tam je to vyrazne horsi. ... ale co, hlavne ze nohy jeste nesou, o vikendu zkusim opet za deset, a jestli to koleno vydrzi tak zacnu pristy tyden zase klasicky, i kdyz svuj vlastni plan i ambice asi budu muset od zakladu preorat.

4 Comments:

At 27. 5. 2005 16:13:00, Blogger mesens said...

nechci ti do toho kafrat, ale rekl bych ze behas moc rychle a moc malo/kratce ;)

 
At 27. 5. 2005 16:44:00, Blogger Running Shadow said...

ja vim ... je to vsechno kvuli tomu kolenu. V tech poslednich tydnech se mi to vzdycky kazilo az po nekolika kilometrech. Tak to ted vlastne jenom testuju na kratsich tratich. Ani to neberu jako vytrvalostni trenink, ale spise udrzovaci, abych rano dokazal porad jeste vstat, netloustnul prilis a vubec nezakrnel ... a ty casy ? ... hmmm, fakt je mi to trochu podezrele, ale myslim, ze pri treninkove desitce bych to neudrzel, nebo rozhodne by to nebyla takova pohoda jako ted. ... P.S. kafrej kdykoliv a jakkoliv ... aspon neztratim soudnost.

 
At 27. 5. 2005 20:38:00, Anonymous Lubosh said...

Myslel jsem, že větší maso než maraton jsou jen Ironmany a podobná dobrodružství, ale vaše zápisky o karate mě vyvedly z omylu:-)
S těmi časy a vzdálenosti bych si nedělal starosti. Tělo si samo řekne, až bude připraveno běhat delší štreky. Důlěžité je, že koleno zatím drží. Občas se mi také stává, že vyběhnu, bolí mě třeba stehenní sval a teprve po 10-15 kilometrech se to rozhýbá...:-)

 
At 27. 5. 2005 23:15:00, Blogger Running Shadow said...

... to tak jenom vypada. Karate je obecne velmi cisty sport, i kdyz zalezi jak v ktere zemi a jak v ktere federaci. Obecne je bezkontaktni. Kdyz ovladate spravne techniky, nemusite nikomu pusobit bolest skutecnym uderem, staci se zastavit 2-3 cm pred bradou/krkem/solar plexem atd. ... vlastne jde o to umeni kontroly, protoze vite, ze kdybyste nekoho opravdu trefil plnou silou, tak se asi tezko zvedne. ... no a pri treninku si muzete snadno nabehnout do rany, me se to stalo poprve, ale zato u toho nejvetsiho svalovce. a ty krvave mozoly ... to je trochu neco jineho, ale asi nemam svoje nohy jeste dost oslapane a tentokrat se to seslo vsechno dohromady ;-)) ... zkuste nechat klaviristu vykopat bazen a pak se mu mrknete na ruce ;-)))

 

Okomentovat

<< Home