Kam až mě nohy donesou...

... o vášni k běhání, o ultramarathonu, o přírodě a snad trochu i o lidech - sobě i jiným pro radost.

čtvrtek, června 02, 2005

Vypálené sirky poctivě zahozeny

... aneb preci jen jsem se trosku umoudril a zacal zase brzdit. Ve stredu jsem vyrazil na klidnych 6a1/2 km. Stopky jsem obesel obloukem, pri prubehu kolem hodin jsem sklonil hlavu a jen si uzival ranni svezi vzduch, hrejici, ale nepalici slunicko a vuni nepokosenych luk. Hlavu jsem si vycistil tak dokonale, ze jsem behem posledniho kilometru zapomnel vsechny svoje genialni myslenky, ktere me napadly behem tech prvnich peti kilaku.
Vecer bylo zase karate, o zkouskach je zatim ticho po pesine, ale "modri uz vedi", ze se neuprosne blizi. Myslim, ze mi to docela jde a na zkousky se tesim. Sice je materialismus v podobe barvy pasku v techto sportech spise na vedlejsi koleji, ale mezi nami, samozrejme Vam to udela radost, kdyz uz nic jineho, tak jako uznani, ze jste se objektivne zlepsili. Zivot mi pouze zneprijemnuji obcasna drobna poraneni, ktera tak jako necekane prichazeji, tak i rychle odchazeji, jen staci pulku treninku rusit celou pohybovou koordinaci, kdyz si davam pozor abych si neco jeste vice nedorasil. Z tech puchyru minuleho tydne zustala vetsinou jen roztrhana a zaschla kuze, aby to ale nebylo fadni, pochroumal jsem si vcera levy ukazovacek. Je natekly jako kdyz me do nej stipla vosa, a na psani, nebo spise "hledani velkeho Z" mi zbyly uz jen tri prsty ;-))
Dnes rano jsem se rozhodl pro osmu oblibenym lesem smerem k jezeru. Nejak jsem si vsugeroval, ze vypravenim o koprivovo-ostruzinne dzungli jsem vse jen zbytecne zdramatizoval, a ze bych nemel verit vsemu co si vymyslim. Prvni dva kilaky byly nadherne, stale je to to prijemne chladne rano, bez vetru bez zhaveho slunce, jen bohuzel mi porad nejake alergeny z lucniho kviti nebo akatu drazdi oci. A tak brecim jako zelva od zacatku az do konce a neodvazim se si ty oci otrit, abych si tam nenacpal toho pylu jeste vic. Obcas se proto prerazim o nejaky vycnivajici koren, nebo hupnu do nejakeho doliku, kterych jsou lesni cesty plne ... anebo do kopriv, ci ostruzini. Jak je hezky, rasi vsechna flora jako blazen a ona retrospektivne zidealizovana pesinka byla jeste zarostlejsi nez v nedeli. Napadlo mne, ze by se dalo vyuzivat k lecebnym kuram, koprivy proti revma, slechani ostruzinovymi pruty prokrvi pokozku, kvetouci bez ve vysce tvari proti kasli ... no urcite by se toho naslo dost, ale spis mi to pripada jako stezka pro sadomasochisty ... dekuji, priste uz ne, svedilo a palilo to jeste pri sprchovani.
Ale vazne, kdyz jsem vybehl z lesa na asi 5tem kilometru, slo to naramne. Unava z vecera mne prirozene brzdila, zbylo tak vice casu na premysleni jak dale. Tahne mne to do Fuessenu, ktery jsem pred par dny jiz temer pohrbil, ale fakt nevim, nic dlouheho nemam nabehano a zbyva jiz jen neco pres 6 tydnu. Preci jen by to byl risk, navic kdyz se clovek musi na par dni plahocit pres pul zeme do Bavorska. Na druhou stranu nejaky solidni podnik pobliz je az 30.rijna - Frankfurtsky maraton, to by bylo na domaci pude, jenze kdo vi jestli tady jeste touhle dobou budu. ... jenze ono si staci precist tech 36 paradnich komentaru pod tragedim prispevkem o PIMu ... a je skoro rozhodnuto. ... otazka ale zustava jestli spravne nebo spatne.

0 Comments:

Okomentovat

<< Home