Místo epilogu

Chvili po dobehu jsem samozrejme nebyl schopen se nejak rozumne hybat, nebo mluvit ... fluktuoval jsem kolem stolu s obcerstvenim jako Brownova molekula. Nohy bolely, ale nebylo to tak hrozne jak jsem si drive predstavoval, mnohem horsi to bylo se zady, kde mne stale chytaly krece a delalo mi potize mluvit a chodit zaroven. Nejdrive jsem si myslel, ze to mam proste nejak namozene, ale uplne to odeznelo par hodin po marathonu, kdyz jsme sedeli ve vlaku cestou domu. Namozeni by trvalo nekolik dni.

Kupodivu jsem nemel zadne opruzeniny ani ve slabinach, ani v podpazi, moje plavky poslouzily bajecne, a co vic, obeslo se to i bez puchyru nebo cernych nehtu, pokud nepocitam dva puchyrky velikosti lneneho seminka na ukazovacku leve nohy. Vsechna cest botam i ponozkam.

Ex pos jsem se take dozvedel jak to bylo s temi kopci, ktere opravdu byly vuci propozicim posunute skoro o pet kilometru. Slo totiz o neduslednost poradatelu, kteri na svych strankach umistili profil lonske trate, ktera byt sice ze trictvrtin stejna, ale zacinala a koncila v jine casti Fuessenu.

Druhy den, v pondeli, jsem se jeste potacel jako opily namornik, nejvice mne bolely ctyrhlave svaly stehenni a prava pata, ale ve stredu to uz bylo temer v poradku, a dnes jiz po maratonskych bolestech neni ani stopy. Jenom mi tu tam neco zataha pod kolenem po vnejsi strane praveho lytka.

Chtel bych take moc podekovat za vsechno fandeni, komentare i zpravy pres ICQ a omluvit, se ze jsem na vsechny vcas nereagoval, nechtel jsem totiz dopredu vyzradit pointu ... i kdyz nekteri stari mazaci uz davno tusili kde byl zakopan pes. A tak obrovskou pravdu meli hlavne Lubosh a running observer, kterym se moc nezdalo me obcerstvovani narychlo za behu a kteri jeste pred marathonem me varovali, ze mi budou chybet ty dlouhe behy, stejne jako ze profil trati je zradny a v kombinaci s pocasim muze zpusobit velke trable. To se vyplnilo do puntiku.

To hlavni, v cem se nastesti mylili, byly ty dve moznosti, ze mi to budto vyjde a bude to parada, nebo to bude bida a utrpeni a maraton se mi zprotivi. Pri behu samotnem to byl jasne ten druhy pripad, kdy od pulmarathonu jsem se trapil a s pribyvajicimi kilometry se vsechno jenom zhorsovalo a diky klesajici rychlosti i neustale prodluzovalo, zaroven vsak, a nebo mozna prave proto to byl tak skvely zazitek, ze uz v cili jsem si rikal, ze bych do toho sel znovu.

Jiste na muj celkovy vykon dolehlo i nekolik vnejsich faktoru, jako treba pocasi (v druhe puli bylo kolem 28C), nebo ty zatracene kopce, a mozna na rovine by muj cas byl o krapitek lepsi. Ale vnitrne jsem presvedceny, ze tech oficialnich 4:43:04 plne odpovida mym soucasnych schopnostem, a jakykoliv lepsi vykon by nebyl zaslouzeny ... a vlastne jsem diky tomu mel moznost poznat tu cast startovniho pole, do ktere se ti, kteri hned napoprve zabehnout pod 4hodiny (a o cemz jsem polotajne snil) nikdy nedostanou, tedy mezi bezce, kteri se s tou trati perou na same hranici svych moznosti, kteri obcas jdou, ne proto ze by se jim nechtelo nebo byli lini se prekonavat, ale protoze jim uz vubec nic jineho nezbyva, ale kteri se presto za kazdou cenu drzi sveho snu, a dokud opravdu fyzicky nepadnou, tak si jej vzit nenechaji.

Samozrejme, ze bych si v budoucnu pral svuj cas podstatne vylepsit, a jestli u behani dale vydrzim, tak si myslim, ze to urcite pujde, nebot aspon nebudu opakovat stejne chyby. A tak nejak si myslim, ze v budoucnu to uz nikdy nebude tak tezke jako napoprve, ... i kdyz kdo vi ... treba se nekdy prihlasim na Jungfrau marathon :-)). Pokud by se mi vsak opravdu podarilo skutecne proklouznout do te rychlejsi skupiny, nechtel bych nikdy zapomenout na ty, kteri pak budou zustavat za mnou, protoze jsme sam mel moznost zazit to jako oni.