Kam až mě nohy donesou...

... o vášni k běhání, o ultramarathonu, o přírodě a snad trochu i o lidech - sobě i jiným pro radost.

pondělí, srpna 22, 2005

Třetí týden a první výpadky

Treti tyden vubec nezacal spatne. I pres provazce deste jsem minule pondeli opet vyrazil na Vitkov. Kupodivu jsem potkal asi tri dalsi bezce a jednu bezkyni ... nebyla to Alena ? ;-)) ... pocasi na ni bylo tak akorat :-)). Mel jsem trosku tuzsi nohy, ale dal jsem tri kolecka od Ohrady k pomniku, vynechavaje nejhorsi vybehy a sebehy. Misto planovanych sedmi km to asi bylo trosku vic, bezel jsem pres 40minut, ale to neva ... kilak sem kilak tam, hlavne ze to dam!
V utery jsem si sva tri kolecka opet zopakoval, jen jsem je tentokrat bezel po postrannich stezkach se vsemi krpaly. Beh se tak opet trochu protahl casove i vzdalenosti, a ja si mohu odskrtnout 8 nominalnich kilometru. Pocasi se uz trochu umoudrilo, ze vylezli i sprejeri. Pri prvnim okruhu jsem jeste jen nevericne ziral na ctyri tak asi 15ti lete sigry, jak se tvari jako ze nic, kdyz caraji nejake paznaky po zizkovskem pomniku. Pri druhem okruhu uz mi to ale nedalo. Se srdcem busicim buhvi kde, jsem se preci jen odvazil udelat na ne nejaky zly oblicej a vokalni pohruzku. Nastesti spreje zahodili do krovi a rychle se spakovali. Adrenalin jsem citil jeste zbytek kola ... ne ze bych si delal nejake prehnane iluze, ale snad priste, kdyz je nekdo uvidi, jim treba taky neco rekne. Obcanska apatie je bohuzel cesta do pekel.
Ve stredu doslo k prvnimu vypadku. Sel jsem rano darovat krev, cimz jsem se objektivne z jakehokoliv behani predem vyautoval. Dost to bylo znat i ve ctvrtek. Odkrouzil jsem si ctyri kolecka se vsemi sebehy za nejakych 70 minut, plahocil jsem se v nejvetsim parnu kolem druhe odpoledne jak mrtvola. Silou vule jsem se dosoural az domu a mel toho opravdu dost.
Na patek pripadala jedna predlouha navsteva a behani byl opet utrum. V sobotu, coby volnem dni, jsem se nejspise cestou do Nemecka nejak nastydl a padla tim i nedele. Dnes, brzy rano jsem byl ve Frankfurtu na americke ambasade, ale je mi fakt zle, ze jsem myslel, ze se tam chvilemi slozim. S behanim to vypada blede pravdepodobne i zitra. Je to velka skoda, pres veskere usili udrzet se v Praze pak prijde banalni nachlazeni presne tyden pred planovanym pulmarathonem. Ale takovy je zivot .. ;-((
... i kdyz alespon jedna skvela zprava ... kterou stejne nejspis uz vsichni vedi ... Traged strikes back !! ... alias "Traged utoci pozpatku!" ... tak jeden palec drzim pro stesti, a druhy zvedam do vyse !

4 Comments:

At 22. 8. 2005 14:25:00, Anonymous ALENA said...

Kdepák, já to určitě nebyla, z Prahy spíš prchám než abych tu běhala, ale počasí mi, pravda, nevadí :-))) Jednou jsem šla dát krev a cítila jsem se skvěle, šla jsem i trochu běhat. V noci jsem se pak složila, takže opravdu běh také nedoporučuju :-).

 
At 22. 8. 2005 14:51:00, Blogger Running Shadow said...

odber krve snasim velmi dobre ... i kdyz je jasne, ze je to pro telo dost zatez. Nema cenu neco lamat pres koleno hned prvni den, ale druhy nebo treti ? ... docela by me zajimalo jestli nekdo nevi presne jak rychle po odberu je mozne se vratit ke klasickemu treninku. V ten ctvrtek jsem tusil ze to nebude moc rychle, tak jsem od pocatku bezel jen velmi pomalu. Ani sem se moc nezadychal, ale ruce i nohy jsem mel slabe jako moucha.

 
At 22. 8. 2005 15:27:00, Anonymous Lubosh said...

Nejsem darcem krve, ale cetl, ze 2-3 tydny pred maratonem se to rozhodne nedoporucuje. Ale netusim, jak je to s klasickym treninkem. Jedine zkusit krevni dopink a okyslicenou krev si tam zase nechat vratit:-))

 
At 22. 8. 2005 18:37:00, Blogger running observer said...

(I když nejsem lékař) K té krvi: myslím, že tak dva dny trvá, než se doplní objem (má vliv na krevní tlak) a ustálí chemické složení krve, což má vliv na téměř všechny funkce krve (chlazení, transport energie a jiných látek..). Koncentrace hemoglobinu se však tak rychle nevrátí na svou obvyklou hodnotu, tedy nějakou dobu trvá stav, že je aerobní kapacita o 10% nižší, což vlastně znamená o 10% nižší výkonnost. Protože u mě klasický trénink je běh pro radost, myslím, že k takovému tréninku se lze vrátit skoro ihned, ale nechtít výkon. Myslím dokonce, že běh s rezervou nepřekračující aerobní práh může působit tak příznivě, že urychlí regeneraci krvinek.
Jinak k té přetržce soudím, že nemůže až tak moc ublížit. Rozhodující je, že předtím bylo dost naběháno, malá přetržka umožní tělu ledacos uvést do normálu.

 

Okomentovat

<< Home