Stín na Vítkově a shrnutí druhého týdne

V sobotu jsme stastne dorazili do Prahy oblibenym regionalnim expresem z Norimberka ... a svete div se ! ... v nedeli rano jsem vyrazil na Vitkov ke svemu prvnimu prazskemu behu, po nejmene 4lete pauze. Maly krok pro lidstvo i Cesky atleticky svaz, ale velky pro mne, poprve jsem dokazal prekonat svou pohodlnost. A vubec to nebylo spatne, i kdyz jsem si nesplnil plan. Podle nej jsem mel bezet 18km, lec domluvil jsem si jedno neodkladne setkani, kvuli kteremu jsem musel zamirit domu jiz po cca 75 minutach. Nevim kolik jsem nabehal presne kilometru, ale obkrouzil jsem si petkrat Vitkov od Ohrady az k pamatniku, s tim, ze kudy to slo, sbihal jsem na postranni cesticky, ktere se obcas roluji z a do peknych krpalu, tedy i trosku oklikou. Prumerne tempo tak asi nebylo standartni, ale po jistem uvazeni vsech okolnosti jsem si pripsal do deniku nominalnich 15km.
Zavrsil jsem tak svuj druhy behaci tyden, coz povazuju za docela solidni zacatek.
Hlavne ale opet pomohl den volna, mozna i zmena prostredi, a blizici se rozhodnuti, kdy uz clovek na jakykoliv stres spise rezignuje a tim se mu vlastne ulevi.
A tak i pres pekelne tvrdy asfalt, vybouleny na mnoha mistech koreny stromu byla nedele odpocinkova a "ducha procistujici". Kupodivu jsem potkal asi i sest dalsich bezcu, coz se mi drive v Praze nikdy nestavalo. Svatkem byvali dva, ale vdecny jsem byl i za jednoho. Takze podle mne, coby pametnika, je i v Cechach (nebo alespon v Prazske kotline) behani na vzestupu :-)).
Prave zacinajici tyden by mel opet trochu pridat na kilometrazi, i kdyz nevim, jak si ji budu tady dokladovat. Zapomnel jsem si doma i stopky, a tak si cas merim podle kostelnich nekde mezi Seifertovou a Konevovou. Jsou jedine citelne i z Vitkovske hory.