Kam až mě nohy donesou...

... o vášni k běhání, o ultramarathonu, o přírodě a snad trochu i o lidech - sobě i jiným pro radost.

čtvrtek, září 08, 2005

Pomalé rekordy

Vcera (ve stredu) jsem byl poprve od zkousek na karate. Nejdrive bylo nase dojo tri tydny zavrene, pak jsem byl v Praze, pak nemocny a pak mi to nekolikrat nevyslo ... ted tedy vcera opet poprve, po delsi dobe. Docela to bylo znat, ani ne tolik technicky, jako spise rychlostne. Pripadal jsem si pomerne pomaly, diky cemuz jsem se snazil do toho rvat co to dalo ... a podarilo se mi se proste dokonale zrusit. Jiste to neni zadna zarucena znamka kvality, ale mam dobry pocit, pokud jsem jeden z prvnich, kdo ma svoje kimono (i kdyz spravne se to nazyva "gi") propocene skrz na skrz. To se podarilo jiz po pul hodine. Ke konci treninku jsem uz sotva stal, mel jsem silenou zizen a odpocitaval minuty do konce. Cestou domu na kole jsem mel navic stesti na semafory a vsude mi svitila zelena, rozjel jsem to jeste na plno a snazil se drzet nejvyssi rychlost az domu.
Az kdyz jsem mel potize prelezt pres okraj vany abych se vysprchoval, uvedomil jsem si jak jsem priserne zakyseleny, a doslo mi jak to asi bude rano bolet ... no bolelo.
Nastesti nemusim ted brzy vstavat a vyrazil jsem tedy az kolem devate rano, bohuzel vsak jiz do docela drsneho parna. Mel jsem v planu dat jen 8km, tedy stejnou trasu co v utery. Tentokrat jsem vsak sotva zvedal nohy a vlekl se hlemyzdim tempem za neustaleho hlasiteho funeni a supeni. Hned od zacatku jsem si pripadal jako na poslednich kilometrech nedavneho pulmarathonu, musel jsem se premlouvat do kazdeho minikopecku a terenni vlny, kazda ostra zatacka me okamzite vyhodila z rytmu, nemluve o "vybehu" ze silnice na chodnik. ... proste hruza.
Tech osm kilometru jsem se dosoural za 51:05, ackoliv jeste v utery jsem tu samou trat dal za 43:07 a v sobotu pred pulmarathonem dokonce pod 39, nemluve o tom, ze vcerejsi desitka na prakticky stejne trati, akorat prodlouzena o obeh Steinrodsee, byla za 49:48. Dnes to tedy byl suverenne nejpomalejsi ranni rozbeh letosni sezony. Sice mne tesi moralni vitezstvi, ale stejne ... po dlouhe dobe jsem si u snidane zase rikal, jestli "mam tohle vubec za potrebi" :-)))))

4 Comments:

At 8. 9. 2005 22:26:00, Blogger mesens said...

Tak tohle mne konecne motivuje. Tech 51 je pro mne pohodovej treninkovej cas. To mi rika, ze bych treba nekdy mohl behat rychleji ;)

 
At 9. 9. 2005 9:59:00, Anonymous Tučňák na silnici said...

čau,

to víš, že to máš zapotřebí ;)

I pomalé běhy jsou potřeba a tím dalším si znovu uděláš radost. náš to:" Jednou jsi dolem jednou nahoře.."

Měj se fajn!

Tucnak

 
At 9. 9. 2005 14:22:00, Anonymous Trawnikar said...

Ha.. mame stejne pocity... taky mam rad kdyz propotim sve GI (mam pocit ze gi je jen vrsek kimona ne?)

Presne kdyz prijdu po dlouhe dobe trenovat tak citim:

1. pomalost
2. strnulost
4. neohebnost
5. nasranost (vidis debile kdyby jsi poradne chodil...)

 
At 9. 9. 2005 14:48:00, Blogger running observer said...

Ten čas a ta rychlost je úplně v pořádku! Jen ty pocity by mohly být lepší... Možná za to může to karate...

Běh v tomto tempu je výborný na odbourání laktátu.

 

Okomentovat

<< Home