Zpátky v tréninkovém procesu

Ten pulmarathon z predminule nedele mi dal docela zabrat. Mel jsem otlucene kycle, coz je znamka ze jsem po delsi pause bezel prilis rychle, takze jsem prvni dny chodil jak ozraly namornik. Ale aspon to setraslo posledni zbytky rymy a veskereho nachlazeni, a ja jsem se mohl opet vrhnout do treninku podle planu … tedy vrhnout … spise vplizit !!
Pondelni sedma bylo velke utrpeni. Krome kycli se po chvilce ozvaly i achilovky presto ze jsem se sunul rychlosti co noha nohu mine. Podobny stav pretrvaval jeste v utery, ale bylo znat, ze i kycle i achylovky se den ode dne zlepsuji, ze nejde o zraneni, spise jen o unavu. Aby take ne, pulmarathon je pro mne porad jeste velmi dlouhy a narocny beh. Ve stredu uz bylo vsechno v poradku a vydal jsem se na tradicni desitku ke Steinrodsee. I pres to, ze vybiham kolem pul osme rano, je uz opet velke vedro. Po par kilometrech mam uplne promocena zada, pot mi steka do cela, ale co … hlavne ze jsem zase venku. Kupodivu potkavam velke mnozstvi bezcu, kazdy den kolem peti, coz je uplne nevidana koncentrace. Obcas se setkam i s nejakym rozvernym chodcem. Treba v tu stredu na mne jeden roztomily dedula houknul, jestli nejsem posledni dobihajici z “Kerblaufu”, tedy z onoho tradicniho pulmarathonu … ;-)))
Ctvrtek jsem propasl, neb jsem sel spat az nekdy kolem pul ctvrte rano … nasledek reseni rodinnych problemu po telefonu s cleny zajicimi na druhe strane velke louze, ale v patek jsem uz opet vybehl za deset. Misto bezcu jsem tentokrat potkal srnku s malymi kolousky a par usaku.
Sobota byl volny den, ale nedele nikoliv.
Na vikend prijela na navstevu maminka moji zeny, a tak jsem nedelni dlouhy beh pojal zastecne jako “Pí áR” pro sponzory, neb po me zene je ma tchyne mou nejvetsi fanynkou a diky mnohym ponozkam, trenyrkam a jinym bezeckym proprietam k Vanocum a narozeninam se radi tez na druhe misto v zebricku sponzoru.
Vyrazil jsem nejdrive ke Steinrodsee, obkrouzil si tam 3 okruhy, abych po temer 12 kilometrech dorazil na svuj prudivy jednokilometrovy okruh. Krome predvadeni se pred damami, ktere po case take dorazily “na prochazku” jsem si chtel hlavne na normovane trati overit, jestli dokazu drzet stejne tempo i 15ti kilometrech, coz se dle posledniho pulmarathonu zda jako moje nejvetsi slabina.
Diky tomu, ze jsem vybihal kolem desate rano, bylo po 15km a cca 90 minutach uz pekelne vedro. To ze vetsina okruhu probihala lesem, tedy ve stinu, bylo jen slabou utechou. Prvni kolecko jsem zabehl za 5:40 a s odchylkou +/-2 vteriny jsem drzel konstantni casy dalsich devet, az nekam k 21. kilometru. Pak ale jako kdyz narazim do povestne zdi, a najednou to uz dal neslo. Nejdrive 6:04, pak 6:14 a nakonec 6:35/kolo … to byla skutecna lahudka. Snazil jsem se jen zuby nehty udrzet pri behu a nezastavit a zamiril jsem podle planu domu.
Chtel jsem dat cca 25km, coz se nakonec skutecne podarilo v case 2:17:31, ale ty posledni 4 kilometry byl des a bes. Kazdopadne se ale nedele zaradila na druhe misto mych historickych tabulek co do ubehnute vzdalenosti, a na treti misto co do casu straveneho behem. Takze to nakonec nebylo tak spatne, dostat se na hranice vlastnich moznosti, neni zadna samozrejmost.