Už neskáču přes kaluže

Zatimco moje sobota byla jako obvykle volnym dnem, velka cast tragedi rodiny se mucila (az na tucnaka ktery si to jako vzdy uzival) za nehoraznych povetrnostnich podminek pri kladenskem marathonu, nebo tez, jak kdosi trefne poznamenal v brnenskych Krkonosich pri tamejsi tradicni petadvacitce. Hluboce smekam pred vsemi vykony, ktere krome sportovni stranky maji i diky predvedene bojovnosti svuj hlubsi rozmer ... a take tise zavidim tu prilezitost poznam se s tolika lidmi, ktere zatim znam jen vicemene schovane za svymi nicky na druhe strane internetoveho spojeni. Ale kdo vi ... za necele dva tydny jsem opet v Praze a Vitkov vola ;-)))
Naopak v nedeli nastal muj kriticky den, kdy jsem se mel podle rozpisu vydat na 27km. Uz je to preci jen prilis dlouhe na to abych bezel hned po ranu bez snidane, hned po snidani to zase uz nejde, a proto prirozenou volbou bylo odpoledne. Lec, pocasi bylo jako vzdy zradne, a po paracich prisla vlna ochlazeni (ale jen mirneho) a s nim dest ... tedy dest ... od rana az do meho desateho kilometru to tak pada z nebe, ze za par minut jste jen neprijemne zavhli, zadna tragedie. Ovsem pote, snad abych z toho nevysel zkratka zacaly padat sloupce vody jako ze sprchy. Samozrejme jsem byl okamzite naprosto durch, bohuzel se mi tez zacaly mlzit a zneprusvitnovat bryle, a v botach cvachtat. Aspon s temi brylemi se mohlo byvalo dat neco delat, ale tesne nez jsem vybehl jsem seznal, ze moje ksiltovka ma natrzeny upinaci pasek, a ze by to nevydrzelo ani kilometr ... takze nic, doufejme ze nebude tolik prset ... coz vsak jak jiz bylo receno byl chybny predpoklad.
Ale k samotnemu behu ... nevim proc, ale nejak jsem se citil bezet jinak nez obvykle, ne co se tyce trasy, ale bezeckeho stylu. Uz od pocatku jsem bezel velmi frekvencne s velmi kratkymi kroky. Pripadal jsem si ze to musi vypadat dost komicky, jak si tam tak cupitam, ale kupodivu uz od prvniho kilometru bylo tempo velmi vysoke, nekde na urovni 4:55/km a bezelo se tak zlehka, ze to ani neslo brzdit. Obkrouzil jsem si tri kolecka kolem Steinrodsee s neustale narustajicim naskokem na mezicasy z minuleho tydne kdy jsem bezel tu samou trasu, kterou jen dnes natahnu o dva kilometry.
A protoze unava stale neprichazela, ba ani se nedostavila zadna krize sedmeho kilometru, uz za te priserne prutrze mracen jsem nabihal na 11.5 kilometru do sveho prudiveho okruhu v case 54:55. Minule jsem zde obkrouzil 12 kolecek s prvnimi deviti casy nejprve za 5:40 a s poslednimi tremi casy hruzne narustajicimi pres sest minut. Dnes vsak hned prvni tri za sebou, stale tim drobivym krokem, za 5:10. Dest trochu povolil, ale jen asi na pet kol. Mezitim jsem se zacal zpomalovat vzdy o 2-3 vteriny na kolo, coz jiste bylo z casti unavou, na druhou stranu se vsak silne zhorsovala kvalita trati. Zacaly se delat obrovske kaluze, kterym se prestavalo byt mozne vyhnout a dve tretiny trati radne rozmekly, ze z toho byl blativy kross, za ktery by se nemuseli stydet ani na Woodstocku. Pak se opet silne rozprselo. Casy byly stale jeste neco kolem 5:25-30/kolo, ale uz to neslo moc sledovat, proste jsem si nevidel na stopky, a cast trati bezel vicemene po pameti. Premyslel jsem jestli to mam zabalit, ale bylo mi lito to vzdat, kdyz uz mi chybelo jen par okruhu a hrozne jsem to chtel dotahnout aspon k hranici 25 kilometru a dokazat si, ze taky dokazu udrzet rychlost az do konce a ne vyhoret par kilometru pred cilem jako minule.
I presto, ze posledni okruhy uz byly naprosto zoufale, a pulku ktera vede po nezpevnenych lesnich cestach jsem vlastne probihal z kaluze do kaluze, kdy mi zatekalo do bot i vrchem kolem kotniku, posledni dva casy byly za 5:55 a 5:57. Pak uz jsem jen stastne odbocil smerem k domovu a dobehl svuj, co do vzdalenosti nejdelsi souvisly beh v zivote v case 2:20:40.
Nohy jsem mel az po kolena cerne od blata, z bilych marathonek se stal vhodny doplnek k funebrackemu fraku a ponozkami naducanymi piskem by se dal uspesne drhnout i ten nejpripecenejsi pekac ... ale ten pocit, ze jsem ubehl zase o kousek dal, nez kdykoliv predtim, ten za to urcite stal.