Kam až mě nohy donesou...

... o vášni k běhání, o ultramarathonu, o přírodě a snad trochu i o lidech - sobě i jiným pro radost.

pondělí, září 12, 2005

Už neskáču přes kaluže

Zatimco moje sobota byla jako obvykle volnym dnem, velka cast tragedi rodiny se mucila (az na tucnaka ktery si to jako vzdy uzival) za nehoraznych povetrnostnich podminek pri kladenskem marathonu, nebo tez, jak kdosi trefne poznamenal v brnenskych Krkonosich pri tamejsi tradicni petadvacitce. Hluboce smekam pred vsemi vykony, ktere krome sportovni stranky maji i diky predvedene bojovnosti svuj hlubsi rozmer ... a take tise zavidim tu prilezitost poznam se s tolika lidmi, ktere zatim znam jen vicemene schovane za svymi nicky na druhe strane internetoveho spojeni. Ale kdo vi ... za necele dva tydny jsem opet v Praze a Vitkov vola ;-)))
Naopak v nedeli nastal muj kriticky den, kdy jsem se mel podle rozpisu vydat na 27km. Uz je to preci jen prilis dlouhe na to abych bezel hned po ranu bez snidane, hned po snidani to zase uz nejde, a proto prirozenou volbou bylo odpoledne. Lec, pocasi bylo jako vzdy zradne, a po paracich prisla vlna ochlazeni (ale jen mirneho) a s nim dest ... tedy dest ... od rana az do meho desateho kilometru to tak pada z nebe, ze za par minut jste jen neprijemne zavhli, zadna tragedie. Ovsem pote, snad abych z toho nevysel zkratka zacaly padat sloupce vody jako ze sprchy. Samozrejme jsem byl okamzite naprosto durch, bohuzel se mi tez zacaly mlzit a zneprusvitnovat bryle, a v botach cvachtat. Aspon s temi brylemi se mohlo byvalo dat neco delat, ale tesne nez jsem vybehl jsem seznal, ze moje ksiltovka ma natrzeny upinaci pasek, a ze by to nevydrzelo ani kilometr ... takze nic, doufejme ze nebude tolik prset ... coz vsak jak jiz bylo receno byl chybny predpoklad.
Ale k samotnemu behu ... nevim proc, ale nejak jsem se citil bezet jinak nez obvykle, ne co se tyce trasy, ale bezeckeho stylu. Uz od pocatku jsem bezel velmi frekvencne s velmi kratkymi kroky. Pripadal jsem si ze to musi vypadat dost komicky, jak si tam tak cupitam, ale kupodivu uz od prvniho kilometru bylo tempo velmi vysoke, nekde na urovni 4:55/km a bezelo se tak zlehka, ze to ani neslo brzdit. Obkrouzil jsem si tri kolecka kolem Steinrodsee s neustale narustajicim naskokem na mezicasy z minuleho tydne kdy jsem bezel tu samou trasu, kterou jen dnes natahnu o dva kilometry.
A protoze unava stale neprichazela, ba ani se nedostavila zadna krize sedmeho kilometru, uz za te priserne prutrze mracen jsem nabihal na 11.5 kilometru do sveho prudiveho okruhu v case 54:55. Minule jsem zde obkrouzil 12 kolecek s prvnimi deviti casy nejprve za 5:40 a s poslednimi tremi casy hruzne narustajicimi pres sest minut. Dnes vsak hned prvni tri za sebou, stale tim drobivym krokem, za 5:10. Dest trochu povolil, ale jen asi na pet kol. Mezitim jsem se zacal zpomalovat vzdy o 2-3 vteriny na kolo, coz jiste bylo z casti unavou, na druhou stranu se vsak silne zhorsovala kvalita trati. Zacaly se delat obrovske kaluze, kterym se prestavalo byt mozne vyhnout a dve tretiny trati radne rozmekly, ze z toho byl blativy kross, za ktery by se nemuseli stydet ani na Woodstocku. Pak se opet silne rozprselo. Casy byly stale jeste neco kolem 5:25-30/kolo, ale uz to neslo moc sledovat, proste jsem si nevidel na stopky, a cast trati bezel vicemene po pameti. Premyslel jsem jestli to mam zabalit, ale bylo mi lito to vzdat, kdyz uz mi chybelo jen par okruhu a hrozne jsem to chtel dotahnout aspon k hranici 25 kilometru a dokazat si, ze taky dokazu udrzet rychlost az do konce a ne vyhoret par kilometru pred cilem jako minule.
I presto, ze posledni okruhy uz byly naprosto zoufale, a pulku ktera vede po nezpevnenych lesnich cestach jsem vlastne probihal z kaluze do kaluze, kdy mi zatekalo do bot i vrchem kolem kotniku, posledni dva casy byly za 5:55 a 5:57. Pak uz jsem jen stastne odbocil smerem k domovu a dobehl svuj, co do vzdalenosti nejdelsi souvisly beh v zivote v case 2:20:40.
Nohy jsem mel az po kolena cerne od blata, z bilych marathonek se stal vhodny doplnek k funebrackemu fraku a ponozkami naducanymi piskem by se dal uspesne drhnout i ten nejpripecenejsi pekac ... ale ten pocit, ze jsem ubehl zase o kousek dal, nez kdykoliv predtim, ten za to urcite stal.

9 Comments:

At 12. 9. 2005 20:39:00, Anonymous Tučnák na kole said...

Uff... úplně jsi mě tím titulkem vyděsil. Myslel jsem. že se Ti něco stalo ;-)

V tom špatném počasí jsi překonal sám sebe!

Bravo!

T.

 
At 13. 9. 2005 10:13:00, Anonymous Anonymní said...

Snad to vyjde za dva týdny na Vítkově a dáme tragédí běh. Do tý doby tam budu prošlapávat cestičky :-)

Pubi

 
At 13. 9. 2005 13:37:00, Anonymous Lubosh said...

Vitkov volá? Běchovice volají!:-) Je to za necelé dva týdny (25. září) a z Vítkova, co by kamenem dohodil.

 
At 13. 9. 2005 13:38:00, Blogger running observer said...

Tak to je výborné. Ta rychlost 6 minut na km, která na člověka přijde někdy ke konci běhu, to není nic až tak špatného. Naopak to tempo 4:55/km je pro ten dlouhý běh zbytečně rychlé, ideál by bylo od počátku tak 5:30/km, a to pokud možno udržet do konce. Při této rychlosti pak už ani nevadí, že je člověk čerstvo po jídle. Včera jsem si večer půl hodiny po důkladné večeři (4 krajíce chleba s máslem a dalšími přílohami) vyběhl na regenerační běh 13 km s postupným stupňováním tempa. Začal jsem při TF=125 (to jsem udržel prvé 4 km) a rychlosti 5:50 min/km a postupně jsem přidával až na závěrečný letmý kilometr za 4:30 a následné vyklusání. Pohoda...

 
At 13. 9. 2005 14:29:00, Blogger Running Shadow said...

ad Tucnak ... no, hamtat v louzich neni sice zadny med, ale s tvymi pomarathonskymi stavy se to srovnat neda ... kazdopadne ale byt tragedem znamena behat hlavne srdcem !! ;-))

ad Pubi ... jeste nevim presne kdy pojedu, ale urcite tam musim byt 22.zari kvuli skole. Pokusim se ozvat co nejdrive budu vedet neco presneho, moc se tesim.

ad Lubosh : ... no slava ! konecne neco v praze, ale problem je ze asi budu muset odjizdet uz v nedeli do Nemecka, ne-li uz v sobotu ... tak to bude velmi tezke dilemma

ad observer: no jo, to je muj zakladni problem ... behat dostatecne pomalu. Sice na to netlacim ani zdaleka tak jako pri zavodech, ale uplne odpocinkove tempo to take neni ... i kdyz si myslim ze to bylo velke zlepseni i diky pocasi, poprve ta teplota byla trochu lidska.

 
At 14. 9. 2005 8:46:00, Blogger petrp said...

Tak tohle mi nedělej! (pardon, ale já žádnému běžci nevykám) Taky jsem si představil ten film a kluka na invalidním vozíku. Čekal jsem jenom, o jakém zranění se dočtu.
Taky jsi zjistil, že kratší krok zrychluje? Já to nedávno zkoušel na úsecích 400m a byly asi o 8 vteřin rychlejší.
Gratuluji k obětavému výkonu, takhle se běhá srdcem. Ale tak hodinku po lehčí snídani se klidně běhat dá, to není problém.

 
At 14. 9. 2005 14:51:00, Blogger Running Shadow said...

ad petrp - s tim drobnym krokem si toho vsimam uz delsi dobu, ale poprve jsem s tim bezel tak dlouho. Prijde mi to narocnejsi psychicky, protoze mam tendenci krok prodluzovat a zpomalovat a tak se musim nutit do toho drobneho cupitani. Ale po fyzicke strance sem se citil vyborne a i pres tu streku jsem byl v pondeli i uteri uplne fit. ... asi to dost setri nohy.

 
At 16. 9. 2005 19:14:00, Anonymous Tučnák na kole said...

Správně to píšeš o běhání a srdci!!

Ostatně to máš dobrou přípravu, to počasí te´d bude nějakou dobu dost špatný...Dnes jsem byl ráno a už je tady prostě podzim ;-)

Tucnak

p.s. stavy trvaly asi tak hodinu a něco, pak bylo fajn, stejně jako předtím :-)) Ale měls pravdu, maraton je zážitek jak hrom!

 
At 4. 1. 2006 22:51:00, Anonymous Anonymní said...

Mě osobně vyhovuje na deštivém počasí vlhký vzduch, ale mosím v tem případě běhat po silnici, pač v kalužách a blatě su z teho klůzání otrávený.

 

Okomentovat

<< Home