Kam až mě nohy donesou...

... o vášni k běhání, o ultramarathonu, o přírodě a snad trochu i o lidech - sobě i jiným pro radost.

úterý, ledna 03, 2006

Z Teutona Chippewou aneb Shadow se vrací

Prach z darmstadskych poli a stezek se mi z mych bezeckych botou jeste nepodarilo zcela oklepat, ale preci jen je jiz pozvolna stiran michiganskym snehem, pripadne gumou beziciho pasu v nasi male telocvicne.
Jinymi slovy, dari se mi pozvolna se usazovat, zapoustet koreny, hledat v praci klid i poteseni a pozvolna prozkoumavat bezecke moznosti v okoli sveho noveho domova. Po kratsi periode coby bezdomovci naleznuvsi prechodne utociste ve Frankfurtu u me sestry, jsme se spolecne (s choti) vydali tradicnim emigrantskym smerem, tedy na zapad pres Velkou Antlantickou Louzi, abychom se usidlili mezi dvemi louzemi mensimi, zvanymi honosne Velka jezera. Par mil vychodne od Lansingu, ve state Michigan, nalezli jsme pak svuj novy domov v mestecku zvanem Okemos, tradicni to zemi indianskeho kmene Chippewa. Jak rika ma moudra a cynicka teta, jmena ulic, mest ci kraju se zpravidla vybiraji podle v minulosti zniceneho prirodniho ukazu, vyhubenemu zvirecimu ci rostlinnemu druhu, pripadne podle vyvrazdeneho ci vyhnaneho naroda. Chippewove na rozdil od mnoha jinych kmenu meli to "stesti", ze jich prezil dostatecne velky pocet i do soucasnosti a proto mohou svuj kulturni odkaz nadale sirit nejen po internetu, ale i diky pojmenovavani vsech moznych ulic, jezer, mestecek a cehokoliv co lze zakreslit do mapy.
Ale to opet odbocuji od hlavniho tematu tohoto blogu, coz jak jiste neni tezke uhodnout je prave diky nedostatku bezeckych podnetu a zazitku z posledni doby. I kdyz, snad to uz tentokrat preci jen bude lepsi, jak ostatne naznacuje uz i samotny titulek tohoto prispevku, nebot Amerika je behani zeme zaslibena, a muj pasek u jeansu se uz i na druhe dirce zacina povazlive napinat. Kupodivu pocasi je zatim milosrdne, teploty jsou prumerne kolem 3-5 stupnu nad nulou, tedy v behacim pasmu i kdyz je docela sychravo. Brzy se to ale nejspise zvrtne a uhodi mrazy doslova jako v Rusku, standartne jsou tu pry i dva mesice prumerne na -15 az -20 pres den, s obcasnymi excesy arktickeho typu. No uvidime.
Pracuji v campusu na mistni universite (MSU), beha tu skutecne kde kdo, od nas z labu si chodi i spousta lidi zabehat behem obeda, ale k tomu jsem se jeste neodhodlal. V okoli naseho domu jeste nemam zadne cesticky prilis prozkoumane, ale v ramci naseho appartment komplexu (zvanem sektarsky "community") je mala telocvicna s velmi dobrym behacim pasem. Bohuzel je otevrena az od osmi hodin rano, pro ranni behy tedy prilis pozde, a vecer je pomerne vytizena diky mnoha ostatnim spoluobyvatelum. Nezbyde mi tedy jinak nez se osmelit a vyrazit klasicky, jako "za mlada" v Germanii bez ohledu na pocasi. Proto behu zdar !!! ... tragedum zvlast !!! (nebot pokud jsem jim uz nekdy prestal byt, pak urcite opet jsem ;-))
P.S. Dekuji vsem, kteri se mne v prubehu poslednich mesicu pokouseli kontaktovat, a je mi lito pokud jsem nekomu nedokazal vcas nebo dokonce vubec odpovedet, stehovani pres ocean je opravdu zazitek, ktery bych nepral ani souperi co me predbehne v cilove rovince.

2 Comments:

At 4. 1. 2006 9:14:00, Anonymous Běžící Tučňák said...

No vida! On žije! ;-)

těším se na další povedené zápisky a přeji hodně zdraví, pohody a kldu v tomto roce!

Měj se fajn!

T.

 
At 9. 1. 2006 13:33:00, Anonymous forest said...

toz vitaj zpet!

 

Okomentovat

<< Home